Obsahy(1)
První televizní inscenace se starou gardou opery Národního divadla. Rusalka, předposlední opera Antonína Dvořáka, se stala svou křehkou melodičností, geniální hudební charakteristikou jednajících postav, skvělou instrumentací a dramatickou stavbou celého díla, nejen nejzpěvnějším hudebně-dramatickým opusem přelomu minulého století, ale zůstala jím dodnes. Něha pohádkového světa, spjatého s přírodou a dojímavá lyrika veršů básníka Jaroslava Kvapila, který Dvořákovi nabídl libreto, autora tak okouzlily, že se v nové opeře vyznal ze snů svého mládí a celoživotní touhy. Od triumfální premiéry Rusalky 31. března 1901 (tři roky před Dvořákovým skonem) v Národním divadle se stala tato opera součástí repertoáru světových scén. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Všechno tady bylo úchvatně spontánní a především nádherný zpěv Eduarda Hakena. ()
Bude nová Rusalka, kříčely smutně holky, když tuhle Rusalku už měly oblíbenou a těšily se na n. Tím pádem prý už nebudou dávat tuhle Rusalku. To mě moc nevadilo, protože svůj vztah k Rusalce jsem popsal v zracování v roce 1977. ()
Rusalka, patrně nejznámější a také nejoblíbenější opera Antonína Dvořáka, nachází své obdivovatele i v pokolení současných posluchačů a diváků, kteří již pokolikáté sledují se zatajeným dechem tragický příběh o lásce a smrti, o touze žít a milovat, o oddanosti, o tom, co pro muže znamená žena a pro ženu muž. Stařičká televizní inscenace, jakkoli technicky nevyspělá, uchovává vedle tanečního umění Oldřicha Stodoly a Yvetty Peškové také hlasy mnoha význačných operních pěvců tehdejší (nejslavnější) éry pražského Národního divadla – Ludmily Červinkové, Beno Blachuta, Marie Podvalové, Marty Krásové a především Eduarda Hakena, který v roli Vodníka nechává rozeznít svůj podmanivý bas, uchvacující krásnou barvou i objemným tónem. Dokonalé souznění tance s hudbou a pohybu s hlasem potom před očarovaným divákem doslova kouzlí iluzi obrazů zachycujících jemné rozhraní mezi fantazií a skutečností. ()
Velmi příjemné překvapení nám dnes po poledni nachystala ČT 2 a to překvapení bylo o to větší, že jsem po letech mohla zase slyšet Eduarda Hakena. Ten je jako vodník nezapomenutelný a ten jeho hlas jako zvon. Když někdo řekne Rusalka, vybaví se mi právě Eduard Haken. Pak teprve si vybavím některé árie, z nichž nejznámější je asi Rusalčin Měsíček na nebi hlubokem. ()
Inscenace je to už stařičká, černobílá - a navzdory tehdejší televizní nedokonalosti si uchovala lyriku i kouzlo. Použitá hudba v ní (supraphonská nahrávka z roku 1952) je přenádherná. ()
"Běda ti běda, ubohá Rusalko bledá... byť měl tě člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat." Už jenom kvůli Eduardu Hakenovi v jeho asi nejslavnější roli vodníka stojí tohle přeci jen trošku papundeklové televizní zpracování určitě za to. ()
Nádherný zpěv operních interpretů s hodně spornou vizuální podobou. Bohužel právě zvuková stopa dostala u této archiválie na frak. Teoreticky by to mělo fungovat jako posmutnělá pohádka, kde údajně méně disponovaní jsou přeobsazeni herci či baleťáky, ale.......K Blachutově zpěvu použit divný princ glumovského ražení (hodně použitý baleťák), Haken má nádherný hlas i projev, ale odpudivě směšný kostým jeho postavě právě nepomáhá. Trochu divně je ponechána Marie Podvalová jako cizí kněžna, ačkoliv např. Blachut a jiní jsou přeobsazeni - no nevím - ježibaba paní Krásové je snad i přitažlivější. Kostýmově ježibaba vypadá jen jako starší verze Rusalky. Ucházející zde zůstává naštěstí právě postava Rusalky, kde je půvab (i když trochu na hraně přehraného patosu) zachován. Doufám, že tak krásná hudba dostane někdy trochu svěžejší, nápaditější, podádkovější háv. Nemělo by to být nemožné. Dosud jsem ale tu pravou Rusalku neviděla - ani na obrazovce, ani v divadle. Vždy to byl kompromis. Jsem vděčná za tuto verzi, že je, že žije dál. Rozhodně na mě tato verze působí víc než pozdější barevná verze. To je můj závěr. Není to průšvih. Je to obrovský kompromis. Kompromis plný kompromisů. Ale Haken, Krásová, Blachut - to je krása. ()
Toto zpracování Dvořákovy opery Rusalka je sice dnes už poněkud staršího data, ale krásná hudba a skvělé pěvecké výkony jsou nestárnoucí! Vždyť dokážete si představit vodníkovatějšího Vodníka, než-li je Eduard Haken?? ()
Nemožno hodnotit nezaujatě televizní verzi opery, na které jsem pochopil kouzlo této hudební formy. Dnes legendární provedení hudby se starou gardou ND a černobílým obrazem. Naposled jsem tuto verzi viděl tak možná před dvanácti lety - ale kdykoliv chci, v mysli se mi vybaví obrazy vycházejícího měsíce, procházející se Rusalky, tančících vodních víl a z hlubin jezera ozývajícího se vodníka. Technika je dnes přece jen na jiné úrovni, a tak hudbě chybí větší dynamický rozsah a obrazu lepší kvalita a pedantská poctivost filmařského řemesla. Ale kouzlu tohoto starého snímku se těžko odolává - a že opera samotná skutečně kouzelná je! ()
Ta jedna hvězdička dolů, že bohužel po letech už selhává technika (zato tvůrci nemohou), ale jinak krásně zazpívané. ()