Californication

Po shlédnutí první série jsem celkem na rozpacích. Mám hodně rád tyhle "šovinistický hovada" se sarkastickým až cynickým pohledem na svět a ženy. Hank Moody mi v lecčem připomíná Dr. Christiana Troye, oba mají společné to, že "zářezy" na jejich pažbách přibývají ve stejném tempu, ve kterém výrobní linka chrlí domácí elektrospotřebiče, ale zásadní rozdíl mezi nimi objevíte, až když proniknete o něco hlouběji do obou postav. Hank Moody v prvních epizodách prskal koňské dávky sarkasmu všude okolo sebe, později se však ukáže, že je ve skutečnosti chudák, hledající v ženách rozptýlení, aby nemusel myslet na svou ex, proto s nimi neudržuje dlouhodobé vztahy, jelikož v něm stále doutná naděje na návrat ke své bývalé. Jeho snaha získat ji zpět na mě občas působila vlezle, nedůstojně až trapně. Někdo v tom však může vidět "romantiku", vytrvalost, já v tom vidím poníženost a závislost. Tímto chováním pro mě jeho cynismus ztrácel na údernosti a stával se spíše zbraní zamindrákovaného člověka, vybíjející si tak svůj komplex. V tomto ohledu u mě vítězí Dr. Troy, nespí se ženami, aby se zbavil chmur, ale pro potěšení, pro kvantitu. Proto upřednostňuji "pravého" Camusova člověk kvantity - Dr. Troye. Moodymu navíc nemohu odpustit, že svou ex dostal do postele na základě lítosti - sex z lítosti - nejzvrácenější forma pohlavního styku, která "litovaného" navždy ponižuje, ztrapňuje, zesměšňuje. Ke konci série jsem si spíše oblíbil Moodyho manažera Charlieho Runkleho, na první pohled outsider ve stínu hlavní postavy, nicméně i přes to velmi vtipný a sympatický. Nabyl jsem také dojmu, že Moodyho inteligentní sexistický sarkasmus prvních dílů se později vypařil a nahradil jej spíše sentiment, fuj. :-D (27.02.2009)