Řekni, kdo tě zabil

Docela příjemně retro, ale až moc kýčovité na můj vkus. A to je právě bod úrazu. I když právě tu zvláštní atmosféru jiní opěvují, já jí nemůžu přijít na chuť. Koláčník je mi docela dost nesympatický, zato Anna Friel je úžasná. Celkově příběh o oživování mrtvol a způsob, jakým je to podáno (tak komicky)..je docela fajn,ale abych tomu stylu propadla,to rozhodně ne.. (02.03.2011)

Malý Ned dokázal pouhým dotykem přivést k životu vše mrtvé. Ten dotyk byl dar, který dostal, ale těžko říct, kdo mu ho dal. Nebyl v krabici, neměl návod ani záruční list. Prostě byl….. 1. série Máte rádi zázraky? Vypravěčskou poetiku jako měla třeba... Amélie? Fantasticky (třeba Burtonovsky...) barevná filmová políčka? Nebaví vás sáhodlouhý detektivní dedukce a laboratorní rozbory stop a zločinců? Chcete místo detektivního týmu raději Šípkovou Růženku Annu Friel? A místo drastických úmrtí raději smrt přičichnutím se spoustou (?) romantiky? TAK JSTE TADY DOBŘE! V těchto příbězích je totiž krimi jen omáčkou pro hodně mluvení a pravidla ,,dotyku“ jsou velmi nešťastná. Ale dotek přece potřebujeme všichni…! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Kriminálka Miami (atd..) je nuda. Já chci vidět hezkou holku a mít touhu chytit ji za ruku. 2.) Umřít výstřelem z pistole umí každej. Já chci víc! 3.) Jsem na sladký a za koláč jsem ochoten dát i bod! 4.) Mám ,,smrtelnou“ alergii. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * 2. série Po třetím díle to VZDÁVÁM !!! Tenhle přeslazenej seriálek prostě není pro mě. Nic převratnýho se tu neděje, pořád je to to samý dokola.... Hodnocení nechávám, protože proti nikomu nic špatnýho nemám. Jen mě to nebaví! (30.11.2010)

Pushing daisies jsem si poměrně zamilovala. Tak nějak se mi líbí ta pestře barevná atmosféra a příjemné vypravování. Je vidět, že se vyřádili i stylisté. Seriál přináší vraždy pojaté v novém a dost originálním stylu. Herecké obsazení je také nadprůměrné, proto seriál vidím jako skvělou oddechovku. Oblíbené postavy: Olive (09.07.2011)

Pushing Daisies strašně klame tělem. Tváří se jako jednoduchá romantická komedie, a kýčovitě nádherné prostředí a rozpustilá hudba tomu napomáhají. Ze všech žánrů, které spojuje, je ale PD nepochybně především fantasy (hrátky se smrtí fungují, a je to výborný nápad) a mysteriózní. Ne zrovna klasicky střižená detektivka, ale absurdní miniepizodky, které posouvají děj dopředu hlavně tím, že pomáhají dokreslovat vztahy hlavních postav (asi jako kauzy v Ally McBealové), a tak se nenuceně dostáváme k prvku dramatu, které taky funguje dobře. Ned miluje Chuck, a Chuck zase Neda. Ale tahle láska nemůže díky nastoleným zákonitostem nikdy propuknout. A tak se Ned s Chuck dobrovolně uzavírají do vězení osamělosti. Chuck před celým světem, a Ned zase před Olive. Olive taky miluje Neda, a neschopná se smířit s jeho nedostupností, se i ona dobrovolně uvrhá do téhož vězení. Tady je asi největší zádrhel (nikoli faktický problém kvality seriálu, ale jeho možné působení na diváky), že kolonky romantický/komedie nejsou naplňovány tradiční formou. Těžko mít ten klasicky kýčovitý hřejivý pocit romantiky ze seriálu, kde nikdy doopravdy nedojde k naplnění jakéhokoli vztahu (říkejte si co chcete, ale sex prodává), a těžko se od srdce smát tam, kde postavy, které máte rádi, se víc než cokoli jiného trápí, že jsou samy, a že už tak zůstanou. Pushing Daisies je romantický seriál, ale zároveň frustrující. Je humorný, ale ne klasickým ha ha způsobem, spíš morbidně cynickým, a tak se z něho stává tvrdý seriálový oříšek. Je to nádherné dílo, ale není to snadno zkousnutelné. A fakt, že to tak vůbec nevypadá, nepochybně spoustu lidí odradí. To by ale byla škoda. (11.10.2007)

Seriálové zjevení z jiného světa - nezapomenutelně vizuálně svébytné, a vlastně i celkovým projevem a humorem stylové jako... no... já vlastně nevím. Něco takhle šíleně barevného a natřískaného odkazy, parodiemi, poctami a kdo ví čím ještě, co by ale působilo dojmem, že tohle je přesně to co tvůrci chtěli, a co hlavně dokázalo to šílenství se ctí ustát, jsem asi vážně ještě neviděl. Při oživovačkách si sice nejednou vzpomenete na Beetlejuice, ale pokud se týká celku, kreace Tima Burtona jsou ve srovnání s příhodami neustále stresovaného Koláčníka a jeho přátel slabý čajíček. Buď si to zamilujete nebo po prvním dílu pohrdlivě vyprsknete, že tohle ten Sonnenfeld fakt přehnal. Přehnal, ale kulometné jazykové hrátky v kombinaci s vytěžováním šestákových noirových klišé ve jménu zábavy dokáží ve spojení s absurdními zápletkami z těchhle detektivních pohádek pro dospělé udělat málem legendu. Legendu, která bohužel skončila zcela evidentně předčasně a hodně narychlo. Poslední díl nechává otevřených příliš mnoho otázek, a závěrečný konkluzivní voiceover je asi tak přirozený jako umělohmotný exteriér Kristin Chenoweth. Nezbývá než doufat, že dojde na natočení té závěrečné minisérie, o které se Sonnenfeld před časem kdesi zmínil. Kouzelná Charlotte "Chuck" Charles, třeštidlo s kňouravým hláskem Olive Snook, hustohustý detektiv Emerson Cod, a samozřejmě Ned "Magic Finger" Pie-Maker by si to rozhodně zasloužili. Kdybych měl vypočítávat každý moment, kdy jsem smíchy málem spadl ze židle, bylo by to ještě na dlouho. Takže vyberu "jenom" včelí úl, jeptišky v zelenotyrkysových hábitech, Vertigo, klaunské autíčko, norské kriminalisty a Pigbyho, což vám absolutně nic neřekne, a budu doufat, že se chytnete na moje doporučení - protože jenom kvůli tomu závěru, za který tvůrci nemohli, nemůžu dát plnou palbu. 90% PS: I český překlad a dabing jsou vynikající. (08.09.2013)