Sestry

Hudba je zřejmě nejstrašidelnější z celého filmu! Jinak precizní De Palma neponechává nic náhodě. Kamera se smyslem pro detail, chvíli šmírácká, pak dokumentární a nakonec se z poklidného toku obrazů stane smršť. Jasně, Okno do dvora z toho čouhá jak sláma z bot a zmiňovaný Cronenberg by se tu také našel. Jenže pro mne byl De Palma vždy bizarní, úchylný a mysteriozní, takže Cronenberga škrtám. Hezká práce s nožem, jedna z nejděsivějších scén byla násilná hospitalizace v sanatoriu pro pošuky. Konec hodně metaforický - popravdě jsem čekal jasnější závěr, ale nechť... (13.08.2016)

De Palma příjemně překvapil. Nečekal jsem moc ale dostal jsem hodně slušnou psychologickou sondu. Ten začátek je děsně nenápadnej a smrdí tu dost klišé, ale postupem času jde hlavní hrdinka do hajzlu díky tomu že se sama snaží vypátrat vraždu. No a konec? To je psychadelie. Herci jsou prvotřídní a Finley je neskutečně slizkej hajzl. Sice konec je lehce zmatenej ale drží jakž takž pohromadě. Nic jsem nečekal a dostal jsem hodně. Jen škoda že Herrmannova hudba je tentokrát nevýrazná. (16.12.2013)

Brian De Palma opět kráčí ve šlépějích velkého Alfreda Hitchcocka a je to znát už od prvních vteřin snímku. Jakmile se při úvodních titulcích rozezní fantastická hudba Bernarda Herrmanna, je nám všem jasné, kam vše povede. Tenhle film je opravdu velkým příkladem toho, jak byl De Palma silně ovlivněn svým vzorem. Samotný příběh je velmi silný a kdyby si svou sílu a napětí udržel až do konce, dal bych klidně i plné hodnocení. Takhle dám silné tři hvězdy s tím, že třeba Dressed to Kill (taktéž velmi ovlivněné Hitchcockem) se mi líbilo daleko víc. (04.11.2012)

Tento snímok má svoje kvality. Jednou z nich je non-stop drajv, pri ktorom sa hlavne v prvých 30 minútach riadne zadýchate. A potom príde spád, ktorý snáď nikto nečakal. Detektívna časť filmu spadá do priemeru, pointa je neúčinná, nečakaná a paradoxne nechcená. Atmosféra blízka hlavnému inšpirátorovi je badateľná, ale nie vždy doladená. SISTERS sa mohli chváliť ešte aj dnes, nebyť zbytočnej prekombinovanosti druhej polovice. (24.08.2017)

Už v tejto rannej De Palmovej snímke môžeme badať veľmi zaujímavé štylistické prvky, ktoré tvorca naplno rozvinul vo svojich nasledujúcich projektoch. Svojská atmosféra 70. rokov, režisérove hrátky s divákom, delenie obrazu, naťahovanie scén, tematika siamských dvojčiat, ktorá môže divákovi evokovať tvorbu Davida Cronenberga či príjemne nekorektné násilie. Zvlášť vražda z prvej tretiny filmu svojou pestrofarebnosťou a krvavosťou akoby vypadla z nejakého talianskeho gialla. Naviac, všetko je umocnené patrične šialenou hudobnou zložkou, ktorú mal na starosti legendárny Bernard Herrmann. V súzvuku s talianskymi krvákmi sa nesie aj herecké obsadenie a z toho prameniaca nevyrovnanosť, hlavne Margot Kidder mi svojou prítomnosťou počas celej snímky vadila. Napriek negatívam sú Sestry dielom, ktoré by si nemal nechať ujsť žiadny priaznivec De Palmu či pánov Davida Cronenberga alebo Daria Argenta. (12.10.2008)