Sisters
Blood Sisters
Režie:
Brian De PalmaScénář:
Brian De PalmaKamera:
Gregory SandorHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Margot Kidder, Jennifer Salt, Charles Durning, William Finley, Lisle Wilson, Barnard Hughes, Olympia Dukakis, Justine Johnston, Dolph SweetObsahy(1)
Kanadská herečka Danielle se v televizní show seznámí s atraktivním černochem Filipem a hned po prvním rande s ním skončí ve svém bytě. To se vůbec nelíbí její sestře, která nemá pochopení pro aféry Danielle. Když se Filip pokusí sestry usmířit, je ubodán nožem. Ale kdo vlastně vraždil? Danielle nebo její navlas podobná sestra? Vražda navíc neunikne sousedce, která neváhá zalarmovat policii. Danielle se ale podaří mrtvolu včas ukrýt a zahladit stopy. Dokázat, že došlo k vraždě, nebude vůbec jednoduché. (mikulem)
(více)Recenze (44)
70% Úvod a první půlka je velice solidní. Naprosto nezastíraná inspirace v PSYCHU a OKNU DO DVORA, včetně skvělé Herrmannovi hudby. V druhé půlce a ke konci už to ale De Palma úplně nezvládá a celé rozuzlení proběhne v rámci zdlouhavé psychedelické pasáže, skončí to navíc ryze Hitchcockovsky a to tak, že hlavní hrdinka ani vlastně neví jak se z toho vyvlekla, ale budiž a úplně poslední záběr snad natočil sám Hitchcock. Pro začátek dost dobré. ()
Margot Kidder (Black Christmas, Superman) v první velké roli, a nutno říct, že si to sakra užívá. Ty přerody z usměvavé Danielle do běsnící Dominique jsou úžasný a obzvlášť první půlka filmu je díky ní správně Jekyll-Hydeovská. Po technické stránce je to jinak klasická "De Palmovina", tudíž jsou tu znatelné stopy Hitchcocka nebo dokonce Cronenberga, ale samozřejmě nechybí drásavá hudba a nějaké ty vychytávky typu rozděleného obrazu. Střed malinko slabší, ale závěr, ač lehce předvídatelný, hezky graduje v posledních patnácti haluškoidních minutách. ()
Hravý rozjezd se šmíráckým pořadem a druhým prověřením morálního profilu černošského účastníka u Kidder doma je fajn. A mlaďoučká Kidder (šest let před Supermanem) je k sežrání. Dál to ale jen nepříliš zajímavě za to příliš hitchcockovsky spěje k předvídatelnému konci (byť úplná tečka za vyšetřováním je originální). ()
DePalma sa hrá prvýkrát ( ale zďaleka nie naposledy) na Hitchocka a podaril sa mu vynikajúci mindfuck. Keby som pochopli koniec kľudne by som išiel na plnú pálku. Ale Hitch je samozrejme kvalitatívne úplne inde ()
Zábavné, obrazem, hudbou i dějem a k tomu s pár příjemně nekorektními názvy černochů (no schválně, kdo by si dneska dovolil v Hollywoodu nazvat černocha barevným?) a jedním vele-slizkým knírkem evokujícím před-prvorepublikového sériového vraha, který s radostí kradl náctiletým děvčatům levou ledvinu. A krom toho je tu pár hrozně zábavných momentů, například kdy se obrazovka rozdělí na dvě poloviny, kdy na jedné probíhá něco a na druhé něco a já nemůžu napsat co, protože by to byl spoiler hnusných rozměrů, ale vězte, že je to prostě zábavné, kór když se přidá velmi příjemné herectví (hele, Lois Laneová!), sympatický scénář s náznakem psychologie a tísnivě naléhavá hudba. Kurnik, proč já sakra toho De Palmu nemám skoro vůbec najetého? ()
Hudba je zřejmě nejstrašidelnější z celého filmu! Jinak precizní De Palma neponechává nic náhodě. Kamera se smyslem pro detail, chvíli šmírácká, pak dokumentární a nakonec se z poklidného toku obrazů stane smršť. Jasně, Okno do dvora z toho čouhá jak sláma z bot a zmiňovaný Cronenberg by se tu také našel. Jenže pro mne byl De Palma vždy bizarní, úchylný a mysteriozní, takže Cronenberga škrtám. Hezká práce s nožem, jedna z nejděsivějších scén byla násilná hospitalizace v sanatoriu pro pošuky. Konec hodně metaforický - popravdě jsem čekal jasnější závěr, ale nechť... ()
Nakonec zvyšuju na plnej kotel, protože z trojičky Sisters, Dressed to kill a Vertigo mi tohle přišlo (světe div se vzhledem k místnímu hodnocení) suverénně nejlepší, nejpsychovatější a nejulítlejší. Nemá cenu nic prozrazovat, bylo by to naškodu, protože i když se děj a pointa mohou zdát čitelné, je to správný haló...90% ()
Príbeh je síce jeden zo skromnejších a dosť predvídateľný, no zato sa tu divák dočká poriadnej psychedelickej jazdy tak trochu pripomínajúcej Cronenbergovu tvorbu. Škoda toho pomalého rozjazdu a mierne uťahaného stredu, no záver bol už parádny. 65/100 ()
Brian De Palma opět kráčí ve šlépějích velkého Alfreda Hitchcocka a je to znát už od prvních vteřin snímku. Jakmile se při úvodních titulcích rozezní fantastická hudba Bernarda Herrmanna, je nám všem jasné, kam vše povede. Tenhle film je opravdu velkým příkladem toho, jak byl De Palma silně ovlivněn svým vzorem. Samotný příběh je velmi silný a kdyby si svou sílu a napětí udržel až do konce, dal bych klidně i plné hodnocení. Takhle dám silné tři hvězdy s tím, že třeba Dressed to Kill (taktéž velmi ovlivněné Hitchcockem) se mi líbilo daleko víc. ()
Prechod k novej hlavnej postave je prekvapivý podobne ako v Psychu a rovnako nečakaný ako záverečné, intenzívne finále. Skrátka prekvapenie v každom momente. De Palma sa hrá so štruktúrou scenára aj formou ako to len ide. A navyše ide o film, ktorý je skôr hit, alebo miss, a tak som dosť prekvapený z trojhviezdičkových hodnotení. Jennifer Salt som vôbec nepoznal, išlo o veľmi sympatickú herečku a skrátka o ženu, s akou by si asi každý muž vedel predstaviť manželstvo. To ani nemusela byť extra kráska, hovorím viac o jej sympatickom pôsobení. ()
Už v tejto rannej De Palmovej snímke môžeme badať veľmi zaujímavé štylistické prvky, ktoré tvorca naplno rozvinul vo svojich nasledujúcich projektoch. Svojská atmosféra 70. rokov, režisérove hrátky s divákom, delenie obrazu, naťahovanie scén, tematika siamských dvojčiat, ktorá môže divákovi evokovať tvorbu Davida Cronenberga či príjemne nekorektné násilie. Zvlášť vražda z prvej tretiny filmu svojou pestrofarebnosťou a krvavosťou akoby vypadla z nejakého talianskeho gialla. Naviac, všetko je umocnené patrične šialenou hudobnou zložkou, ktorú mal na starosti legendárny Bernard Herrmann. V súzvuku s talianskymi krvákmi sa nesie aj herecké obsadenie a z toho prameniaca nevyrovnanosť, hlavne Margot Kidder mi svojou prítomnosťou počas celej snímky vadila. Napriek negatívam sú Sestry dielom, ktoré by si nemal nechať ujsť žiadny priaznivec De Palmu či pánov Davida Cronenberga alebo Daria Argenta. ()
De Palma příjemně překvapil. Nečekal jsem moc ale dostal jsem hodně slušnou psychologickou sondu. Ten začátek je děsně nenápadnej a smrdí tu dost klišé, ale postupem času jde hlavní hrdinka do hajzlu díky tomu že se sama snaží vypátrat vraždu. No a konec? To je psychadelie. Herci jsou prvotřídní a Finley je neskutečně slizkej hajzl. Sice konec je lehce zmatenej ale drží jakž takž pohromadě. Nic jsem nečekal a dostal jsem hodně. Jen škoda že Herrmannova hudba je tentokrát nevýrazná. ()
Hitchcock říznutý Cronenbergem, semdesátkový chladný thriller s jednou naprosto skvělou hororovou scénkou a psychedelickým finále, samotná tečka je pak opravdu jak vystřižená z mistrových filmů. ()
Ranný De Palma, který jasně ukazuje svůj obdiv a inspiraci u Hitchcocka. ()
Největší chybou toho filmu je, že je nejlepší ve své první třetině, v části se skvělou a úžasnou Margot Kidder (ten její přízvuk!) a parádním černochem. Když se na scéně objeví vcelku nesympatická novinářka a přebere otěže příběhu, film razantně ubere na plynu a začne se pomalu vytrácet atmosféra i zájem, což nezachrání ani předvídatelná pointa (právě úvodní třetina s Margot řekne o filmu naprosto vše), zajímavé hrátky s obrazem a úsměvné vyvrcholení filmu. ()
Hitchcock meets Easy Rider, alebo tiež nečakane silná chémia medzi postupmi starosvetského a "Nového" Hollywoodu s kusom cormanovského béčkového ducha. Funguje to viac ako zaujímavé štylistické cvičenie a teaser na neskoršie De Palmove filmy, kde fúziu dvoch Hollywoodov doťahuje do súdržnejšieho celku. ()
Tento snímok má svoje kvality. Jednou z nich je non-stop drajv, pri ktorom sa hlavne v prvých 30 minútach riadne zadýchate. A potom príde spád, ktorý snáď nikto nečakal. Detektívna časť filmu spadá do priemeru, pointa je neúčinná, nečakaná a paradoxne nechcená. Atmosféra blízka hlavnému inšpirátorovi je badateľná, ale nie vždy doladená. SISTERS sa mohli chváliť ešte aj dnes, nebyť zbytočnej prekombinovanosti druhej polovice. ()
De Palmovi lze většinou jen těžko něco vytknout. Brian ví jako málokdo, co dělá, od první scény přesně dávkuje informace a drží diváka v napětí, co bude dál, aby mu v závěru utrhl koule. Je strašná radost sledovat, jak pečlivě je to všechno vystavěné. A stejně jako vždy se VELMI nevyplatí číst o filmu COKOLI dopředu, tento komentář nevyjímaje. ()
„Sestry“ jsou parádní ukázkou toho, že Brian De Palma měl na to, aby se v hororu pořádně prosadil, což ještě prezentoval třeba filmem „Carrie“. Jeho scénář není dokonalý, a pokud už máte něco nakoukáno, tak si myslím, že ho celkem snadno prohlédnete, ale přesto je dobře vystavěný. Je to celkově velmi dobře odvedená práce, která se vyplatila. Ani po letech filmu na atmosféře moc neubylo. ()
Špička mezi úchylnými a bizardními filmy. I když tento De Palmův raný thriller ještě zdaleka neoplývá všemi formálními parádičkami, které jsou pro jeho pozdější tvorbu typické, lze již vypozorovat jisté náznaky, které byly v jeho dalších snímcích dovedeny k dokonalosti. S Hitchcockovou tvorbou nejsem doposud téměř obeznámen, takže nemám co srovnávat nebo kritizovat. Trochu mi to připomnělo Cronenberga co do sledování lidské přirozenosti i různých nepřirozeností, i když De Palma samozřejmě nezachází do takových extrémů jako ten kanadský zvrhlík.)) Slušně vypointovaný, zahraný, formálně originální thriller na pomezí horroru (i když opravdu jen v některých pasážích), který zřejmě nejvíce potěší De Palmovy fanoušky a diváky adorující nevšední a krapet ujetou tvorbu. Mně se to líbilo a to, prosím, nejsem ujetý.) ()