Nanga Parbat

To, že Nanga Parbat nebude snadná hora na výšlap, mi bylo jasné ještě v momentě, kdy jsem čekal a čuměl na reklamy. To by jinak o ní nenatáčeli tenhle příběh dvou bratrů. Když už jsem ale na film koukal, nevěřil jsem vlastním očím, jak těžké a náročné to muselo být. Tvůrci předvedli hodně slušný výkon, stejně tak jako herci. Záběry na Himaláje taky byly naprosto famózní a nebýt té zbytečné syrovosti na úkor emocím, dal bych i pět hvězd. Takhle je to jak z dílny Wernera Herzoga. Brutálně sugestivní, vypočítavé a kruté. (17.02.2015)

Nanga Parbat je pre mňa rozhodne jeden z najkultovejších filmov vôbec, keďže ma výrazne ovplyvnil a prebudil vášeň k horám a náročnejším terénom, ktorá bola u mňa samozrejme aj predtým, ale práve pri prvom sledovaní tohto filmu som si ju naplno uvedomil a do tohto životného štýlu som sa úplne zamiloval, či už v reále, alebo aj formou rôznych médií. No a čo sa týka samotného filmu, k dokonalosti mu určite dosť chýba, aj v rámci žánru mi tu chýba viacero podstatných prvkov, ako napríklad dôraz na detail, keďže to lezenie po najväčšej stene sveta mi prišlo len tak mimochodom, ako by sa ani nejednalo o nič extra výnimočné a náročné, takže problémy tu robí len počasie a navyše ani ten pocit drsnosti Himalájí som tu moc nepociťoval, film občas pôsobí trochu štúdiovo a prostredie hôr umelo. Ale inak to nie sú až také problémy, aby mohli výraznejšie prekážať a navyše priority sú aj tak niekde inde a to je práve tá vášeň k lezeniu, horám, prekonávaniu nielen problémov samotného výstupu, ale hlavne samého seba a to tu funguje vynikajúco. Takže sa vo filme ani nemuselo diať niečo dôležité, stačilo len, aby sa postavy rozprávali o svojich snoch alebo v detstve vyjadrovali svoju lásku k lezeniu za každých okolností a mňa to veľmi bavilo a o to viac, že hlavnou postavou je vlastne samotný Reinhold Messner, vzor snáď každého, kto sa o hory aspoň trochu zaujíma. Inak samotní herci síce nepredvádzajú nejaké výnimočné herecké výkony, ale aj tak mi všetky dôležité postavy prišli dosť sympatické, či už hlavné bratské duo, ale aj Karl Markovics ako doktor Herlingkoffer, zvyšní horolezci alebo aj rodičia bratov. Ako som spomínal, po režijnej stránke sa to určite dalo ešte vylepšiť, ale aj tak mi to celkovo pomerne vyhovovalo. Skôr som mal problém s hudbou, táto sa tu vôbec nehodila. Takže kvality špičky žánru Nanga Parbat určite nedosahuje, o dva roky starší Nordwand bol po väčšine stránkach kvalitnejší a hlavne špičkovo fungoval tam, kde Nanga Parbat zlyháva, ale inak je to výborný film, môj osobný kult a aj po viacerých pozretiach ma baví stále rovnako. 80% (14.07.2016)

Pro začátek tu byly dva záporné faktory: 1) nemám rád němčinu 2) tvůrci nám hned v úvodu filmu prozradí, jak to vlastně dopadne... Ale fakt, že mě film přinutil na obě negativa zapomenout, zaslouží poklonu. Když připočítám velice povedenou hudbu, nádhernou přírodu a vlastně i inspiraci skutečným příběhem, je to s odřenýma ušima nadprůměrných 70%. (18.02.2011)

Nečakajte veľkolepé himalájske dobrodružstvo. Nanga Parbat má bližšie k filmom Wernera Herzoga, než k nemeckému konkurentovi Nordwand, ktorý strhne a rozplače masy divákov. Vilsmajer nejde cestou epického rozprávania, príbeh podáva skratkovito. Ani k postavám sa bohvieako nepriblíži. Výstup na horu, na ktorý som sa tešil najviac, je odbytý za dvadsať minút a ani pri ňom nemáte pocit, že ste s postavami na osemtisícovke. Film pôsobí dosť štúdiovo, chýba mu interakcia hercov (resp. kaskadérov) so skutočným Nanga Parbatom. Niet dôvodu nemyslieť si, že to celé bolo nakrútené v Alpách. V tomto bola americká K2 výpravnejšia, „himalájskejšia“. Na druhú stranu sa tu vezieme na skutočnom príbehu (ktorého filmovania sa účastnil sám Messner), takže sa nemusíte báť prehnaného hrdinstva, patetizmu či slzopudných scén. Snímka spomaľuje, naberá dych a osudovosť až v poslednej tretine, ktorá líčí zostup z hory. Vtedy sa schyľuje k o nej tragédii, ktorá poznamenala život kráľa horalov. Až tu dostáva hlbší rozmer, osobitosť a silnú atmosféru, v čom jej výrazne pomáha Santaolallova hudba. (04.04.2011)

Ti lezci snad na to mají nějaký ucelený manuál, jak si přivodit tragický výstup. Tak si to shrňme: Kádvojka, Nordwand, tohle - dva až tři lezou, lezou, lezou, lezou a lezou nahoru, pak se něco posere (zpravidla počasí) a tak se otočí a lezou, lezou, lezou, lezou, lezou a lezou dolů a jeden až dva z nich pateticky zemřou. Nemohlo by už se konečně taky ve skutečnosti přihodit například to, že někdo dostane v základním táboře infarkt nebo třeba chytne těsně pod vrcholem úplavici, ať to furt není takové fádní? Jo, hory jsou tam krásné, ale na to obvykle stačí National Geografic. Tím samozřejmě nechci snižovat to, že Messner je borec! Vydrápat se na všechno těsně nad osm jen za pomocí zubů a nehtů, to už je pomalu na ústavní léčbu horofílie. (31.01.2011)