Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Paříž, 19. století. Aby si udržela svůj nákladný životní styl a splatila dluhy, musí Louise (Danielle Darrieux), manželka bohatého generála (Charles Boyerí) prodat drahocenné náušnice, které dostala jako svatební dar od svého muže. Tomu nalže, že je ztratila. Šperk se poté různými oklikami dostane až k baronu Donatim (Vittorio De Sica), který se do Louisy zamiloval a na důkaz své lásky jí ho věnuje. (Bubble74)

(více)

Recenze (15)

kaylin 

všechny recenze uživatele

Je to silný film, který vypráví o tom, jak funguje jedna společenská vrstva. Anebo vlastně spíš o tom, jak nefunguje. Některé scény jsou výborné, jsou skvěle natočeny, ale prostě mě to nedokázalo přimět, abych to sledoval skutečně naplno a věnoval se každému záběru. Není to špatný film, jen to téma mě prostě nedostalo. ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Film téměř výhradně skládající se z prezentace opulentního života francouzské vyšší vrstvy, z omdlévání hraběnky de... a z prodávání a opětovných nákupů jednoho páru náušnic. Práce s osvětlením i kamerou je zde výborná, zvláště na plesových scénách, kde jsou tanečníci snímání v důmyslných kamerových jízdách a montážních sekvencích. Nicméně to je v mých očích asi tak jediná skutečná devíza tohoto jinak nudného melodramatického snímku, v němž většina postav působí jako neživé, pozlacené figurky. ()

Reklama

Bubble74 

všechny recenze uživatele

Nadmíru elegantně představená odysea jedněch náušnic, která nás zavádí do kruhů vznešené pařížské smetánky, a která vyústí v dojemné a tragické milostné drama. V tomto snímku Ophüls opět dokazuje svou mistrovskou filmařinu a pověstnou, výjimečnou práci s kamerou. Dokonalá symbióza dialogů, konstatního pohybu kamery a emotivního vývoje ústředního charakteru je to, co dělá tento film opravdu fascinujícím. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Extrémistické melodrama. Velké, ohromné, přečuhující svou melodramatičností za poměrně vysoko situovaný emocionální strop žánru. Podezřelá osudovost není skryta jenom za činy postav, vystupuje na povrch, na její zapojení do hry jsme několikrát nápadně upozorněni (sázka na třináctku, výklad karet). Muži představují bytosti aktivní a pozorující, ženy bytosti pasivní, pozorované, neustále omdlévající, pocity řešící a o zevnějšek dbající. Tak svědomitě dbající, že působí přirozeně, když Louise zachází s diamantovými náušnicemi něžněji než s muži, kteří vstupují do jejího života a kteří jsou v důsledku jenom nespolehlivými, méně blyštivými odvozeninami oněch náušnic. City rozjitřující, k tanci inspirující hudba hraje skoro nonstop. Stejnou neúnavnost projevují tanečníci (z nichž první cena za výdrž patří Christianu Matrasovi za kamerou), pročež otrávenému hudebníkovi v jedné scéně nezbývá, než svá fidlátka demonstrativně zabalit a odejít ze scény. Je udolán melodramatickou odhodlaností filmu, který se stále jenom rozbíhá k pohybově možná méně aktivní, ale projeveným smyslem pro ironii již neskrývavě sebereflexivní závěrečné třetině. Ophülsovo vrcholné dílo a nejakčnější z filmů, v nichž jediná skutečná „povrchová“ akce proběhne mimo záběr. 85% ()

classic 

všechny recenze uživatele

„Náušnice dámy de...” sa vskutku podávajú, ako taký horúci zemiak ! Aristokratická grófka Louise sa počas »krásnej doby« , naozaj nevedela poriadne spratať do kože, inak by si zrejme len tak nedovolila predať svadobný dar od generála Andrého de... , zároveň, tváriaca sa prihlúplo, že sa predsa nič také hrozné nestalo, len kdesi (ne)vedomky zapatrošila luxusné šperky s diamantovými srdciami... Klenotník, pán Rémy, sa čochvíľa prizná, o čo vlastne ide, a tak sa opäť dostávajú naspäť k pôvodnému majiteľovi len s tým nepatrným rozdielom, že tentokrát ich radšej venuje svojej «milenke» Lole, ktorá je akurát na ceste vlakom do Carihradu, keď onedlho ich prehrá v rulete... Odkúpi ich práve diplomat, barón, Fabrizio Donati, ktorý ich zase podaruje, teraz, skúste uhádnuť komu... ? Nasleduje bizarný kolotoč tajuplných hier a intríg medzi postavami, a to len preto, aby sa nikto z dvojice nikdy nedozvedel skutočnú pravdu ? Frivolná Louise, jednoducho bez týchto »ušných ozdôb« nedokáže (pre)žiť, pričom konfrontácia na seba nenechá dlho čakať, pretože súboj medzi sokmi visí doslova na vlásku, alebo ani so zdravím, nie je na tom zrovna úplne najlepšie... / Fascinujúca Ophülsova réžia ma doslova a do písmena preniesla v čase do "Belle Époque" , kde to priam neuveriteľne sršalo samými, (čiernobielymi) kostýmami, ktoré sa obzvlášť na hercoch fantasticky vynímali, najviac na ústrednom trojlístku: Charles Boyer, Danielle Darrieux a Vittorio De Sica, ktorí podávali strhujúce, herecké výkony, nielen preto, čo mávali na sebe oblečené, ale najmä, aký popretkávaný scenár sa im sám na podnos ponúkal, že vďačné úskalia si pre nich väčšinou prichystal, až sa môžu tým pádom za predlohu Louise de Vilmorin, vrelo poďakovať, až z toho cítiť ženský rukopis, ktorý nielenže zaujme i mužské publikum, ale predovšetkým je určený nežnému pohlaviu, ktoré sa snáď v Louisi uvidí... ? Koniec je trochu nejednoznačný, čiže je iba na nás, ako si ho vyložíme... ()

Galerie (47)

Zajímavosti (1)

  • V 34. minutě filmu, kdy se Louise (Danielle Darrieux) a baron Donati (Vittorio De Sica) setkávají potřetí, tentokrát na plese, jsou jiným hostem pozváni na další ples ve čtvrtek. Vzápětí k jejich stolu přistoupí důstojník a česky pozve Louisu na jiný ples. Doslova pronese: „To mě opravdu mrzí. Byl bych Vás rád osobně představil, madam. Organizuji pro Vás ples v pátek. Ano, ano v pátek. Nazdar.“ Louisa baronovi překládá do francouzštiny a nakonec se s důstojníkem rozloučí česky: „Nazdar.“ (beowulf)

Reklama

Reklama