Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aky
    ***

    Je mi to moc líto, ale zklamání. Jako by se tvůrci za celý film nerozhodli, zda chtějí točit dokument nebo drama. Celé je to studené, ani jedna postava diváka nestrhne s sebou. Množství minipříběhů je chatrně slepeno tak, že člověku dá práci dešifrovat kdo je kdo a co byl předtím. Řeší se spousta motivů - národní pýcha, náboženská víra, kolaborantství, neústupný odpor, vztahy sourozenecké, manželské, tchýně a snachy... Každý z nich by vydal na silný příběh, kdyby byl do hloubky rozehrán, jenže bohužel vše zůstává na povrchu. Nejzajímavější mi nakonec připadla hned první scéna, v níž se střetávají na mostě dvě skupiny Poláků, z nichž jedna je zezadu hnaná Rusy a druhá Němci. Připomíná Burianovu historku, kdy ho na kládě přes řeku překvapili dva medvědi, každý z jedné strany, takže mu nezbylo, než se nechat sežrat. Jako symbol osudu Polska za války mi to připadá jako nejoriginálnější nápad celého filmu.(29.5.2009)

  • Malarkey
    ****

    Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce.(19.8.2008)

  • sportovec
    *****

    Nejlepší odpovědí na dotaz, nakolik a zda vůbec se Wajdovi podařilo vyrovnat s tragickým osobním příběhem své rodiny, který je současně nesporně nejtemnějším místem v nesnadné novodobé historii polsko-ruských vztahů i mrazivou obžalobou nejbestiálnějšího zločinu evropského stalinistického komunismu, je tiché, mlčící kino, jehož hlediště bezhlese sleduje jak závěrečné sekvence umělecké i historické rekonstrukce katyňského zločinu, tak dlouhou řadu titulků, která na ni navazuje. I poté rozcházející se lidé mlčí. Mají proč. Od úvodních záběrů a obrazů líčících sovětské vpadnutí do zad krvácející rzeczypospolité přes tragické rozžehnání jednoho z důstojníků s jeho rodinou krátce před odjezdem ruského zajateckého vlaku přes důkladně sestavenou paralelní skládačku záběrů z německé okupace i prvních zážitků zajatých polských důstojníků, která se láme třiačtyřicátým rokem a německým objevem katyňských zločinů, se divák nenudí. Tím spíš, přechází-li z okamžiku na okamžik do Polska druhé poloviny čtyřicátých let (ten muž na zdi různých komunistických policejních kanceláří je hlavní architekt polských padesátých let Boleslaw Bierut, hrůzná obdoba našeho neméně krvavého Klementa Gottwalda) se zbytky doznívajícího protikomunistického odboje a posléze nedálým překlopením celé kompozice do působivé, mrazivé rekonstrukce jednoho z kamínků hrůzné mozaiky nesmyslného zločinu, jehož sadistická racionálně prováděná iracionálnost se minimálně vyrovná nejhnusnějším nacistickým excesům. Ze srovnání obou totalit o něco lépe přesto vychází ta ruská (zajímavý výstup se sovětským kapitánem, který jako záchranné gesto nabízí svou ruku jedné z žen polských důstojníků a neváhá ji skrýt před dotírající NKVD). Wajda, který tyto události prožil na rozmezí chlapectví, jinošství a sotva pučící dospělosti, je ve svém výrazu cudně uměřený, záměrně staví do popředí až chirurgicky neúčastnou rukou strohá fakta, v jejichž pozadí cítíme jeho vzpomínku i neúnavný letitý vlastní sběr vzpomínek, památek i dalších fakt. Vynikající kamera (v paměti mi utkvěl záběr na klášter nebo sobor, změněný na zajatecký tábor pro stovky polských důstojníků v novoroční či vánoční noci v prosinci 1939), pracující stejně dobře i s detailem včetně akčních scén útěků a střelby, jen podtrhuje a zvýrazňuje hrůzný průběh strašných událostí. Pro mě neznámí polští herci odvádějí bez výjimky špičkové umělecké výkony (platí to i pro představitele mistrně vedených dětských postav). Mistrovská je i hudba evokující hudební doprovod kostelních mší či jiných církevních skladeb nebo hudebních doprovodů. Nerozumím jednomu: proč je KATYŇ přijímána i posuzována stejně tak na Západě, jako na Východě (film úrovní svého zpracování i atraktivností a podnětností námětu má jasně oskarovou úroveň) tak kontroverzně. Wajda do KATYNĚ totiž vložil sebe sama, své nejistoty a pochybnosti. Něžně hlazen a oslovován svými diváky vrací jim péči a úctu, kterou mi prokazují, tím nejlepším možným způsobem: neméně silnou vlastní citovou oddaností námětu, dílu i jeho nadčasovému všelidskému rozměru a poselství, jež se s ním pojí. KATYŇ je nesporným vrcholem víc než početné filmografie tohoto světově proslulého režiséra autorského hraného filmu.(29.9.2008)

  • Niktorius
    ****

    Nechci rovnou všechny ty kritiky vyčítající Katyni akademický chlad, povrchnost, přehnanou pietnost a údajnou nudnost nazývat ignoranty, ale rozhodně s nimi nesouhlasím a nad některými recenzemi jsem citoslovce jako "pcha" nebo "tsss" vypouštěl v bezmála kulometné kadenci. Wajdův decentní odstup a směřování k tiché leč upřímné úctě popraveným důstojníkům a celému (po)válečnému Polsku se mi hodně zamlouval a připadá mi jako projev absolutního nepochopení, když někdo tvrdí, že se film snaží z diváků násilně tahat slzy. Ubrečenosti a vášnivé emocionalitě se Wajda naopak elegantně vyhnul, přestože mnozí diváci sledují filmy s druhoválečnou tématikou právě s očekáváním, že zase uvidí boje o napůl shnilé jídlo v koncetráku či zlem napěchované SSáky bezcitně vraždící každého, kdo se jen podívá špatným směrem a režiséři jim rádi vycházejí vstříc. (Nakonec, proč tu všichni tak vychvalují závěr? Stylisticky je se zbytekem filmu totožný, liší se pouze tím, že zde "konečně" vidíme ztvárněný samotný katyňský masakr...). Ani ta skvělá výprava nemá omračovat (nevím, kde se berou komentáře typu "nepovedený pokus o evropský velkofilm"), nýbrž pomáhat budovat ve výsledku excelentní dobovou atmosféru podpořenou sebejistými výkony hereckého ansáblu. Postavy jsou přitom typizovány záměrně, neboť s jejich pomocí se snaží Wajda ukázat pokud možno všechny následky, jež v lidech katyňská událost zanechala. Je pochopitelné, že se to v dvouhodinové stopáži nepovedlo bez skicovitosti, přehané popisnosti (zejména v dialozích) a s použitím výlohové smyboliky, a proto mi nečiní problém tyhle nedostatky tvůrcům odpustit. Závěrečný chorál by měli lidé v kinech poslouchat ve stoje - nejen jako výraz úcty ke katyňským obětem, ale i k Andrzeji Wajdovi a jeho štábu. 80%(30.10.2008)

  • mat.ilda
    ***

    Kdo čeká heroicky zaměřený válečný spektákl "á la" vojín Ryan, bude zklamán. Přesto zde hrdinové jsou, respektive hrdinky - trpící a čekající na své syny, muže a bratry, aby v míru opět trpěly pro pošpinění památky svých mrtvých obrovskou lží, na kterou odmítají přistoupit. Muži, o kterých film vypráví, nemaji ani tu možnost si své hrdinství vyzkoušet. Přežijí jen ti spolupracující, ale výčitky a stud jim po válce nedávají mnoho nadějí na šťastný život. U tohoto syrového snímku prostého příkras a velkých gest mě napadlo, jestli by se vůbec měl vyučovat dějepis, počínaje dvacátým stoletím a současností konče. Není to všechno jedna velká lež, kde se jen přehazují strany podle potřeby a aktuální politické situace? Možná by se měla stanovit nějaká lhůta, ve které by se přečkalo, až jak se to vyvrbí. Smutný film.(19.2.2009)

  • - Ako sa ďalej píše v rozhovore pre anglickú BBC, v útlom bytíku v centre Varšavy 78-ročná pani Jolanta Klimowicz dodnes prechováva v obálke zhnednuté fotografie otca, ktorý bol jedným zo zavraždených v Katyňskom lese. Mala vtedy 10 rokov, keď ho odviezli. Rodine nikdy nepovedali, čo sa s ním stalo. Jej matka roky dúfala a žila v klamlivom dojme, že jedného dňa sa vráti zo sovietskeho zajateckého tábora. "Bolo to tabu, nesmeli sme nikomu o tom hovoriť, poľská komunistická vláda blokovala všetky verejné debaty týkajúce sa katyňského masakru. Dokonca ani rodiny nezvestných sa nesmeli navzájom stretávať a utešovať,“ spomína pozostalá dcéra. (PeterJon)

  • - V Katyni zmizel i otec Krzystofa Pendereckého, který pro film napsal hudbu. (blackrain)

  • - Mezi zavražděnými byl i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski. (blackrain)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace