Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Legas
    ****

    Závěrečná scéna, která velice naturalisticky ukazuje vraždění polských důstojníků Rudou armádou a jejich zahrnutí do masového hrobu, je natolik silná, až jsem si říkal, že Andrzej Wajda musel mít hodně silnou motivaci natočit ji působivěji, než všechny scény ze Schindlerova seznamu dohromady. Však mu tam byl popraven otec, dovídám se. Katyň je velice účelně a působivě odvyprávěna, snad ke konci působí díky rozdělení děje mezi větší množství postav dojmem mozaikovitého vyprávění, i když na začátku film slibuje jednu ústřední hrdinku.(9.11.2008)

  • teutates
    ***

    Hrozne pomalé tempo, ktoré prebieha z jednej strany na druhu... nevie kam sa zaradiť a osobne neviem ani ja kam ho zaradiť. Beriem to ako výpoveď historickej udalosti v trochu lepšom obale ako obyčajne. Emócií je tuna dostatok, avšak celkový dojem nie je hlboký, aj napriek ústrednej téme. 6/10 pán Wajda.(24.4.2009)

  • hrona
    ***

    Téma pro Polsko určitě silné a velmi citlivé. Dokumentární stránka za použití dobových záběrů je rozhodně velikým přínosem pro tento snímek, jelikož kromě ní a finální scény se jedná o neskutečně vleklou, velmi ukecanou a dosti nudnou záležitost. Postavy a jejich minipříběhy, které prochází celým dějem nejsou na tolik poutavé, aby se s nimi divák dokázal ztotožnit. Dalším ne moc zdařilým počinem jsou jednoduché dialogy, zejména v první polovině filmu. Suma sumárum, není to úplně zlé, zejména pro připomenutí si takovýchto událostí, ale čekal jsem přeci jen podstatně více, než bylo naservírováno.(9.6.2011)

  • heyda
    ***

    Katyň aneb jak snadno zmrvit skvělý námět hloupoučkým scénářem a křečovitým obsahem, který tak nějak krouží neustále kolem samotné problematiky, ale vlastně nám z ní nic pořádně neukáže (kromě černobílých autentických záběrů) a ta vata, co je nám ukázána nevyvolá žádné výraznější emoce, teda když nepočítám pousmání nad směšnými dialogy. Pro mě docela zklamání. Můj poslední film s tématikou druhé světové války - Habermannův mlýn - sice nemá natolik zajímavé ani silné téma jako Katyň, přesto jako film působí celistvěji, srozumitelněji a tím pádem i emotivněji. 3 hvězdičky dávám za krásně navozenou dobu, za atmosféru, za zajímavý námět a posledních 15 minut. Velká škoda, že tímto pozitiva musí končit... :-((8.4.2011)

  • sportovec
    *****

    Nejlepší odpovědí na dotaz, nakolik a zda vůbec se Wajdovi podařilo vyrovnat s tragickým osobním příběhem své rodiny, který je současně nesporně nejtemnějším místem v nesnadné novodobé historii polsko-ruských vztahů i mrazivou obžalobou nejbestiálnějšího zločinu evropského stalinistického komunismu, je tiché, mlčící kino, jehož hlediště bezhlese sleduje jak závěrečné sekvence umělecké i historické rekonstrukce katyňského zločinu, tak dlouhou řadu titulků, která na ni navazuje. I poté rozcházející se lidé mlčí. Mají proč. Od úvodních záběrů a obrazů líčících sovětské vpadnutí do zad krvácející rzeczypospolité přes tragické rozžehnání jednoho z důstojníků s jeho rodinou krátce před odjezdem ruského zajateckého vlaku přes důkladně sestavenou paralelní skládačku záběrů z německé okupace i prvních zážitků zajatých polských důstojníků, která se láme třiačtyřicátým rokem a německým objevem katyňských zločinů, se divák nenudí. Tím spíš, přechází-li z okamžiku na okamžik do Polska druhé poloviny čtyřicátých let (ten muž na zdi různých komunistických policejních kanceláří je hlavní architekt polských padesátých let Boleslaw Bierut, hrůzná obdoba našeho neméně krvavého Klementa Gottwalda) se zbytky doznívajícího protikomunistického odboje a posléze nedálým překlopením celé kompozice do působivé, mrazivé rekonstrukce jednoho z kamínků hrůzné mozaiky nesmyslného zločinu, jehož sadistická racionálně prováděná iracionálnost se minimálně vyrovná nejhnusnějším nacistickým excesům. Ze srovnání obou totalit o něco lépe přesto vychází ta ruská (zajímavý výstup se sovětským kapitánem, který jako záchranné gesto nabízí svou ruku jedné z žen polských důstojníků a neváhá ji skrýt před dotírající NKVD). Wajda, který tyto události prožil na rozmezí chlapectví, jinošství a sotva pučící dospělosti, je ve svém výrazu cudně uměřený, záměrně staví do popředí až chirurgicky neúčastnou rukou strohá fakta, v jejichž pozadí cítíme jeho vzpomínku i neúnavný letitý vlastní sběr vzpomínek, památek i dalších fakt. Vynikající kamera (v paměti mi utkvěl záběr na klášter nebo sobor, změněný na zajatecký tábor pro stovky polských důstojníků v novoroční či vánoční noci v prosinci 1939), pracující stejně dobře i s detailem včetně akčních scén útěků a střelby, jen podtrhuje a zvýrazňuje hrůzný průběh strašných událostí. Pro mě neznámí polští herci odvádějí bez výjimky špičkové umělecké výkony (platí to i pro představitele mistrně vedených dětských postav). Mistrovská je i hudba evokující hudební doprovod kostelních mší či jiných církevních skladeb nebo hudebních doprovodů. Nerozumím jednomu: proč je KATYŇ přijímána i posuzována stejně tak na Západě, jako na Východě (film úrovní svého zpracování i atraktivností a podnětností námětu má jasně oskarovou úroveň) tak kontroverzně. Wajda do KATYNĚ totiž vložil sebe sama, své nejistoty a pochybnosti. Něžně hlazen a oslovován svými diváky vrací jim péči a úctu, kterou mi prokazují, tím nejlepším možným způsobem: neméně silnou vlastní citovou oddaností námětu, dílu i jeho nadčasovému všelidskému rozměru a poselství, jež se s ním pojí. KATYŇ je nesporným vrcholem víc než početné filmografie tohoto světově proslulého režiséra autorského hraného filmu.(29.9.2008)

  • - Katyňský masakr se odehrál 5. března roku 1940, kdy Sověti popravili na 22 tisíc polských důstojníků, policistů a civilních zajatců. Stalin tak zlikvidoval značnou část polské inteligence. (Kailo)

  • - Wajda však nikdy nedúfal, že sa mu film podarí natočiť. Vedel, že by mu v tom komunistickí vodcovia zabránili. Mal s nimi problémy už kvôli svojej predošlej filmovej tvorbe a myslel si, že sa socializmus v Poľsku nikdy nerozpadne. Stalo sa. Film mal po dlhých prípravách premiéru vo Varšave 17. septembra 2007 – k výročiu vstupu Červenej armády v roku 1939 do Poľska. Poľská premiéra sa stala štátnou akciou, na ktorú prišla takmer celá vláda a v Poľsku hovoril o ňom snáď každý. Film bol aj patrične ohodnotený, z jedenástich nominácií na poľskú národnú filmovú cenu Orol získal sošku v piatich kategóriách, vrátane najlepšieho filmu a k tomu pribudla aj nominácia na Oscara v kategórii najlepší cudzojazyčný film. (PeterJon)

  • - Mezi zavražděnými byl i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski. (blackrain)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace