Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flakotaso
    ***

    Obrovské zklamání. Tak nezáživný a nudný válečný film jsem ještě neviděl, a přitom to mělo takový potenciál. Celkovou chladnost filmu ještě silněji dokresluje absence hudby. Další velkou chybou je zmatenost scénáře, v přehršli postav jsem se po chvíli začal ztrácet. Opravdu nevím ,jestli se mi na tomto filmu něco líbilo a dvě hvězdy dávám snad jenom z úcty k obětem a Wajdovi, kterého se to osobně týkalo.(3.9.2009)

  • sportovec
    *****

    Nejlepší odpovědí na dotaz, nakolik a zda vůbec se Wajdovi podařilo vyrovnat s tragickým osobním příběhem své rodiny, který je současně nesporně nejtemnějším místem v nesnadné novodobé historii polsko-ruských vztahů i mrazivou obžalobou nejbestiálnějšího zločinu evropského stalinistického komunismu, je tiché, mlčící kino, jehož hlediště bezhlese sleduje jak závěrečné sekvence umělecké i historické rekonstrukce katyňského zločinu, tak dlouhou řadu titulků, která na ni navazuje. I poté rozcházející se lidé mlčí. Mají proč. Od úvodních záběrů a obrazů líčících sovětské vpadnutí do zad krvácející rzeczypospolité přes tragické rozžehnání jednoho z důstojníků s jeho rodinou krátce před odjezdem ruského zajateckého vlaku přes důkladně sestavenou paralelní skládačku záběrů z německé okupace i prvních zážitků zajatých polských důstojníků, která se láme třiačtyřicátým rokem a německým objevem katyňských zločinů, se divák nenudí. Tím spíš, přechází-li z okamžiku na okamžik do Polska druhé poloviny čtyřicátých let (ten muž na zdi různých komunistických policejních kanceláří je hlavní architekt polských padesátých let Boleslaw Bierut, hrůzná obdoba našeho neméně krvavého Klementa Gottwalda) se zbytky doznívajícího protikomunistického odboje a posléze nedálým překlopením celé kompozice do působivé, mrazivé rekonstrukce jednoho z kamínků hrůzné mozaiky nesmyslného zločinu, jehož sadistická racionálně prováděná iracionálnost se minimálně vyrovná nejhnusnějším nacistickým excesům. Ze srovnání obou totalit o něco lépe přesto vychází ta ruská (zajímavý výstup se sovětským kapitánem, který jako záchranné gesto nabízí svou ruku jedné z žen polských důstojníků a neváhá ji skrýt před dotírající NKVD). Wajda, který tyto události prožil na rozmezí chlapectví, jinošství a sotva pučící dospělosti, je ve svém výrazu cudně uměřený, záměrně staví do popředí až chirurgicky neúčastnou rukou strohá fakta, v jejichž pozadí cítíme jeho vzpomínku i neúnavný letitý vlastní sběr vzpomínek, památek i dalších fakt. Vynikající kamera (v paměti mi utkvěl záběr na klášter nebo sobor, změněný na zajatecký tábor pro stovky polských důstojníků v novoroční či vánoční noci v prosinci 1939), pracující stejně dobře i s detailem včetně akčních scén útěků a střelby, jen podtrhuje a zvýrazňuje hrůzný průběh strašných událostí. Pro mě neznámí polští herci odvádějí bez výjimky špičkové umělecké výkony (platí to i pro představitele mistrně vedených dětských postav). Mistrovská je i hudba evokující hudební doprovod kostelních mší či jiných církevních skladeb nebo hudebních doprovodů. Nerozumím jednomu: proč je KATYŇ přijímána i posuzována stejně tak na Západě, jako na Východě (film úrovní svého zpracování i atraktivností a podnětností námětu má jasně oskarovou úroveň) tak kontroverzně. Wajda do KATYNĚ totiž vložil sebe sama, své nejistoty a pochybnosti. Něžně hlazen a oslovován svými diváky vrací jim péči a úctu, kterou mi prokazují, tím nejlepším možným způsobem: neméně silnou vlastní citovou oddaností námětu, dílu i jeho nadčasovému všelidskému rozměru a poselství, jež se s ním pojí. KATYŇ je nesporným vrcholem víc než početné filmografie tohoto světově proslulého režiséra autorského hraného filmu.(29.9.2008)

  • Falko
    ****

    Bolo tam trosku par zdlhavych dialogov, ale tema ma natolko zaujala, ze nemozem dat menej, ako 4 hviezdicky. Reziser sa snazil zobrazit trpiace zeny, ktore roky cakali na to, ze sa niekedy ich milovani muzi vratia, avsak nikdy sa tak nestalo. Je to az neuveritelne, aka bola skutocnost a pritom ich presviedcali, ze ten masaker urobili Nemci, aj ked vedeli, kto boli skutocnymi vrahmi. Poslednych 15 minut zobrazil reziser to najhroznejsie, co sa stalo, pretoze uz dost stacilo to, kolko ludi muselo zomret kvoli Nemcom, ale ze este aj Rusi prilievali olej do ohna, nad tym sa zastavuje rozum... 30.07.2010 ________ Artur Zmijewski - (Kapitán Andrzej) +++ Magdalena Cielecka - (Agnieszka) +++ Andrzej Chyra - (Poručík Jerzy) +++ Maja Komorowska - (Matka Andrzeja) +++ Jan Englert - (Generál) +++ Danuta Stenka - (Róza, generálova žena) +++ Hudba: Krzysztof Penderecki +++(30.7.2010)

  • kinej
    ****

    Wajda ztvárnění této polské tragédie uchopil skvěle. Ve snímku není hlavní hrdina, těžiště je rozloženo na několik postav. Spletenec příběhů lidí, jež katyňský masakr nějak poznamenal tak umožňí divákovi domyslet si náslekdy tak zrůdného činu. Na druhé straně těkavost dějové linie tak trochu znemožňuje pořádně se do příběhu ponořit. Avšak závěr je opravdu drtivý. Vraždění vojáků natočeno syrovou kamerou a navíc je doprovázeno lezavě depresivní hudební kulisou, takže na diváka dopadne balvan beznaděje. Ač se jedná o polský film, brutální závěr je univerzální. Každý si tak dokáže představit zvrácenost mozku, ve kterém se toto zvěrstvo zrodilo. Při posledních záběrech mi bylo fakt úzko a tak to má asi být.(20.3.2009)

  • Aidan
    *****

    Mozaika osudů z doby, kdy bylo Polsko uvězněno mezi dvěma totalitami - sovětským komunismem "na věčné časy" a německou "tisíciletou Říší"; bolavý, potřebný film o jedné historické události, kterou si impéria včerejší i dnešní chtějí zkreslit tak, aby se hodila jejich lžím; film, co svým důrazem na statečnost a věrnost pravdě tak trochu připomíná písně Karla Kryla. Jako v dějinách tolikrát i tehdy za války a po ní umírali především ti, kdo odmítli ohnout záda. Tuhle křížovou cestu je těžké projít bez slz... hořkých, nesentimentálních, spíše připomínajících výkřik, takových, za něž se není třeba stydět. Zrnka růžence, co jsou na konci zahrnuta hlínou spolu s tělem vojáka, upomenou na zrno, které musí padnout do země, aby vydalo mnohý užitek, na život, který je třeba ztratit, aby mohl být nalezen. Sekulárnímu diváku nezbyde víc než zoufalství nad drtící mocí lidské svévole. Mnohé postavy filmu však neumírali bez naděje - umírali s hrůzou, ale přitom i s vědomím, že je tu Moc nad lidskou mocí, že všechny lidské babylony nakonec padnou, a každý pak bude volán k zodpovědnosti. Takovýhle snímek by v ČR vzniknout nemohl. Máme své laskavé komedie, svůj humor - smiřující, ironický i černý, humor na sto způsobů, ale o odvaze, statečnosti, smrti, naději a víře se v našich končinách mluví těžko. Jenomže laskavost proti zlu nestačí, a tak - až přijdou nové války a nové totality - budou se u nás zas ohýbat záda. A Evropa, vysvlečená z křesťanství, již možná nebude mít sílu budoucím hrozbám odolat. Snad ale ani pro nás není všechno ztraceno, když Poláci ještě točí takovéhle filmy - ne vtipné, ne zábavné, ne smiřující, ale hluboké, pravdivé a skutečné.(23.9.2008)

  • - V Katyni zmizel i otec Krzystofa Pendereckého, který pro film napsal hudbu. (blackrain)

  • - Wajda však nikdy nedúfal, že sa mu film podarí natočiť. Vedel, že by mu v tom komunistickí vodcovia zabránili. Mal s nimi problémy už kvôli svojej predošlej filmovej tvorbe a myslel si, že sa socializmus v Poľsku nikdy nerozpadne. Stalo sa. Film mal po dlhých prípravách premiéru vo Varšave 17. septembra 2007 – k výročiu vstupu Červenej armády v roku 1939 do Poľska. Poľská premiéra sa stala štátnou akciou, na ktorú prišla takmer celá vláda a v Poľsku hovoril o ňom snáď každý. Film bol aj patrične ohodnotený, z jedenástich nominácií na poľskú národnú filmovú cenu Orol získal sošku v piatich kategóriách, vrátane najlepšieho filmu a k tomu pribudla aj nominácia na Oscara v kategórii najlepší cudzojazyčný film. (PeterJon)

  • - Při přednášce, kterou má vést důstojník SS na škole, chybí runové označení SS na jeho límcové výložce. (Horryx)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace