Reklama

Reklama

K jedné z nejtemnějších událostí novodobých polských dějin se vrací film slavného polského režiséra Andrzeje Wajdy. Vypráví o zavraždění téměř pětadvaceti tisíc polských vojáků i civilistů, které provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Toto traumatem poznamenané téma dlouho provázela řada zfalšovaných důkazů, rozporuplných faktů a nejasností, proto bylo příznačně nazýváno Katyňská lež. Přitom hromadné hroby obětí odhalili Němci již v roce 1941. Moskva ale na oplátku z masakru obvinila Němce, západní evropské státy o hrůzyplné události raději mlčely. Až v roce 1990 Rusko přiznalo, že Stalin vraždy příslušníků polské vojenské a společenské elity skutečně nařídil. Přesto ruská strana stále odmítá odtajnit dokumenty, jež se týkají této události a uznat masakr za genocidu... Filmové drama začíná 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz napadl Polsko, krátce předtím šokované drtivým útokem německé armády. V popředí děje jsou manželé Jerzy a Anna, na jejich příběhu jsou ukázány osudy příbuzných zajatých polských důstojníků, později také složitý úděl zajatců, končící tragédií… Scénář vznikl podle knihy "Katyń: Post Mortem" spisovatele Adrzeje Mularczyka. Pohled režiséra Andrzeje Wajdy zaznamenává nejen brutální zvěrstva obou režimů, stalinského i nacistického, v Polsku čtyřicátých let, způsobená totalitní ideologií a státní mocí, která v zahraničí nekompromisně prosazuje svou moc, ale také jejich následnou propagandistickou manipulaci i tresty pro všechny, kdo se oficiální lživé propagandě pokusí postavit. Dobové dokumentární záběry zůstávají součástí filmové výpovědi, stejně jako velmi realisticky a nekompromisně zobrazený masakr. Snímek přitom nepodporuje žádnou ideologii, na události pohlíží z hlediska obyčejných lidí. (Česká televize)

(více)

Recenze (452)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Jako Steven Spielberg prohlásil, že Schindlerovým seznamem plnil dluh vůči "svému lidu", tak Andrzej Wajda Katyní vedle toho plnil i dluh svůj osobní. A jelikož je shodou okolností i vynikající režisér, vzniklo něco, co Vám nedá spát. Atmosféra totalitní moci, která sveřepě brání zjistění pravdy, je hmatatelná, a scény, kdy je v podstatě dokumentárně znázorněno, že i sovětští soudruzi uměli výborně vystavět stroj na smrt, jsou děsivé. Trochu problém je, jak film skáče mezi dvěma časovými rovinami - to jeho sílu tříští. I tak ale není nad čím váhat:skvělý historický film, dnes - jak jinak - jedněmi označovaný za nástroj propagandy, druhými využívaný k buzení hysterie, každopádně předurčený k využití ve vzdělávacím procesu. A nejen ke studiu informační války:P 80% ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Film působící stejně staře a konzervativně jako jeho režisér. Důkladné protkání náboženskými symboly a odkazy k polské národní hrdosti jakoby Wajda stavěl nad soudružnost vyprávěného příběhu, který postrádá hlavní postavu a svou strukturou ze všeho nejvíc připomíná neobratně předávanou štafetu. Jestli byl nulový emoční dopad samotného katyňského masakru způsoben mým cynismem, či režisérovou neschopností, nedovedu posoudit, film každopádně nenaplnil má očekávání ani v tomto posledním (spásném) aspektu. Ano, Wajda rozehnal mlhu nad událostí, kterou dodnes mnozí nepřijali za součást historie, ale zvolil k tomu tak zoufale pietní, akademicky uhlazenou cestu, že lituji všechny školáky, kteří Katyň budou muset v rámci dějepisu zhlédnout (vzhledem k povaze filmu jich nejspíš nebude málo). 55% Zajímavé komentáře: CheGuevara, wipeout, _-0-_ ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Dobře, pane Wajdo, velmi dobře. Film prosím zavázat ozdobnou mašličkou a poslat současným oficiálním ruským místům, protože za zdůvodnění jejich společné "epizody" s nacisty " To byl strategický plán v boji proti nacistům" bych je nejradši nakopal do prdele. Bylo vidět, že Wajdovi na tom filmu hodně záleží, ještě aby ne, když v Katyni přišel o tatínka, jenže ta snaha byla právě ke škodě. Přesněji řečeno časově nesouvislé vyprávění příběhu. Z mého pohledu právě tohle rozmělění do dvou časových pásem, byť je od sebe dělí jen pár let, hrozně ubralo na celkové síle. Ale dobrý, absentující souvislá časová postupka je vlastně jediná výtka a kvůli tomu tenhle film nehodlám sestřelit. Naopak Katyň má pro nás všechny obrovskou vypovídající hodnotu a z hlediska dneška, kdy za slovem Katyň - následuje trapné mlčení nejen ze strany Ruska, ale i celého světa, považuju tenhle film za jasný hlas, kterýho si já osobně velmi cením. Stejně tak tleskám panu Wajdovi i za menší, ale velmi emotivní detaily - začátek, kdy společně přijedou jak největší kamarádi nackové a sověti, ukázka toho jak se "dělá" pravda, kdy nejdříve nacisti a za pár let sověti používají naprosto totožné metody jak "informovat" o Katyňi a i když tohle byla síla sama o sobě, tak na závěrečnou scénu ........... ufff to musí pozůstalý a zřejmě i ostatní Poláky fakt hodně bolet. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Utahaný spíše historický než válečný snímek o hrůzách, které se dopustili vojáci sovětského svazu na polských občanech. Každý, kdo o katyňském masakru ví ještě dříve, než film začne, je připraven minimálně o překvapení (můj případ) a hodinu a půl čeká na konec, který snad jako jediná část filmu opravdu stojí za vidění. Skvěle natočenému závěru totiž nejen svou chytrostí, provedením i nasnímáním může v dnešním evropském filmu cokoliv konkurovat. Vojáci postupně odříkávající modlitbu při střelbě působí opravdu mrazivě a reálně současně. Přesto se mi nabízí otázka, zda je silnější vytvořený snímek o masakru, nebo samotná aura masakru, která vnáší mrazivost především do poslední části filmu. Jinak je pěkné vidět, že polský velikán Andrzej Wajda i přes svůj krásný věk 81 let dokázal natočit chvílemi až moc osobní a komorní snímek, ale především vytvořil památku na incident, který nesmí být zapomenut. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Andrzej Mularczyk, Andrzej Wajda .. Pro Poláky nesmírně silný námět, ale ucelenost příběhu kolem Katyňské tragedie se tříští do několika krátkých, ukecaných a nikterak zajímavých příhod. Do scénáře mohl dát Wajda něco více - aby se rozezvučela i emocionální stránka u diváků nezatížených touhle tragédií. To nejmrazivější, samotné hromadné exekuce, bezeslovně vyprávěné teskným obrazem, jsou mrazivé, ovšem než se k nim snímek dopracuje, nic světaborného neukáže, často nudí a drží si převážně svůj studený odstup. Slabší tři. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Překvapivě akademicky a chladně vyznívající (je všeobecně známo, že režisér je v zobrazované události silně citově angažován, neboť jedním z popravených byl jeho otec) historický velkofilm polského nestora Andrzeje Wajdy. Čtvrtou hvězdičku dávám hlavně za poněkud opomíjené závažné téma katyňského masakru, což je historická látka ponejvíce objevná, ukazuje totiž, že zločiny nacistického Německa a bolševického Sovětského svazu jsou si více než rovny... Škoda, že celý film nemá sílu závěrečné půlhodiny... ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Životopis má každý len jeden.“ Nebyť strhujúcej záverečnej štvrťhodiny, tak dám len 1*, fakt. Do neba volajúca poľská nuda, ktorá podľa mňa nemá výpovednú hodnotu pre ľudí, ktorí o Katyni nič nevedia (a chcú sa o nej niečo dozvedieť), ani pre divákov, ktorí si „len“ chcú užiť dobrý film (aj keď to v súvislosti s takou tragédiou asi nie je správne slovo). Otravne napísané, nudne zahraté, malátne dialógy, fádna výprava a samotná tragédia je odsunutá na vedľajšiu koľaj (čo je vzhľadom na názov divné). Namiesto toho sledujeme... čo vlastne? Ja som Katyň pretrpel ako mimoriadne nezáživný film. ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Historie masakru v katyňském lese je v Polsku velmi známou tragickou událostí, u nás je známa jen pár zasvěcencům. V roce 1940 bylo v Katyni povražděno 12000 polských důstojníků. Hromadné hroby byly objeveny v roce 1943 a zprávy o tom ihned naplnily na pár týdnů denní tisk. Němci psali o sovětských vrazích a Sověti zase obviňovali nacisty. Sovětský svaz se k odpovědnosti přiznal až na konci 80. let! Já jsem se na film těšil s tím, že si Poláci jistě dají záležet a film pro mne bude nevšedním zážitkem. Začátek filmu pro mne však byl obrovským zklamáním. Film se vyvíjel velmi pomalu a nedynamicky. Nicméně závěrečná dvacetiminutovka, při které se mi tajil hrůzou dech celkový dojem trochu napravila. ()

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Film o zapomenutých hrdinech každé války a polemika nad samotnou pravdou. Polský filmový veterán Andrzej Wajda se rozhodl odvyprávět Katyňskou jizvu z docela jiného pohledu než jsme všeobecně zvyklí. Katyň se totiž z valné části věnuje dosti opomíjenému boji. Boji za pravdu, rodinu a přežití daleko za bojovou linií. Tam totiž válčí rodiny odvelených a pozatýkaných manželů a otců. Jsou to právě ženy, které vedou svůj urputný a někdy i dost marný boj za své manžely a přitom netrpí o nic míň jako jejich druhové v zákopech. Ty zdrcující minuty čekání, marných nadějí a snah o zcela normální život jsou stejně tíživé jako vina sovětských okupantů. V momentě kdy se z vrahů stávají osvoboditelé, přestanete dýchat a věřit v jakkoukoliv spravedlnost. Wajda ani na chvíli nezapomíná o čem vypráví a celý film je natolik celistvý, že mu několik těch "šustivých" dialogů ještě rádi odpustíte. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Nemám nic proti té extrémní úctě k události, ale tady spíš škodí. Ten film je zkrátka jen zhmotněný odstavec z učebnice dějepisu. Vyloženě mě mrzí, že nebylo mnohem víc prostoru věnováno té samotné lži a událostem následujícím, zobrazování masakru samotného je možná působivé, ale v podstatě o té události nic neříká... ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Poláci jsou fakt tragédi, když se se svou národní tragédií vypořádávají takovým tragickým filmem. Film okolo tragédie jen tak přešplapuje a její potenciál zůstává tragicky nevyužit. Doufám, že Katyň 2 se povede zfilmovat lépe (nejlépe v režii Paula Greengrasse) ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Z Wajdova dramatu je zřetelně cítit, že se režisér opravdu snažil a na výsledku mu záleželo. Jenže je to snaha tak nějak upachtěná, je to jako sledovat z nadhledu zamilovaný párek, který se chystá ke své první intimní schůzce, zoufale se snaží udělat dojem a z té křečovité snahy zbydou nakonec jen rozpaky. Přes veškerou režisérovu snahu je po převážnou většinu stopáže film studený jak psí čumák a mohl bych se v podstatě podepsat pod Mattyho komentář. Vzniklo sice obstojné historické drama, které může sloužit řekněme jako školní představení pro středoškolské studenty, ale od režiséra Wajdova formátu se zkrátka čeká víc. Jeho rané snímky z 50. let mě sice leckdy po obsahové stránce odpuzují, ale je v nich mnohem víc vášně, uměleckého rizika a filmově zajímavých momentů než v Katyni, kterou pojal jako společenský pomník obětem masakru. Závěrečná scéna exekucí sice zamrazí, ale skutečně dobrý film by se měl obejít i bez ní, aby diváka strhnul. Na Katyni mi vadí množství postav a rozptylujících obrazů tam, kde se měl tvůrce jít do hloubky. Zajímavý a svým způsobem typický je srovnávací moment mezi oběma okupanty polského území. Wajda se zcela záměrně snaží klást rovnítko mezi nacistické Německo a stalinistický Sovětský svaz. To vzájemné poplácávání po ramenou, úsměvy na tvářích a velmi podobné jednání důstojníků obou armád se v Katyni objevuje často. Celkový dojem: 65 %. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Byl jsem na tom v kině se spolužáky, protože nám byl film doporučen vyučujícím dějepisu. A musím konstatovat, že takový filmový zážitek jsem dlouho nezažil! Pan Wajda mě svým zpracováním historické, ne zas tak známé (objasněné), události opravdu dostal; ale chápu, že kdo nemá rád (historická) dramata se špatným koncem a celkově filmy s depresivní atmosférou, může být těžko unešen tak jako já. Je sice fakt, že příběh vlastně ani nemá hlavní postavu (jejich zde několik), ale to v tomto případě nevadí; z herců mě obvzlášť zaujali Andrzej Chyra a Maja Ostaszewska. Dále se mi líbila přesná kamera a také výborná hudba. Říkejte si co chcete, ale podle mě by tato událost měla být v širším povědomí veřejnosti. Co se týče polského patriotismu; nevadí mi, dokonce bych řekl, že je v tomto případě na místě (minimálně s porovnáním s některými americkými snímky). A konec? Docela strhující (zvlášť když si režisér nechal tu "nejpodstatnější" část příběhu na konec a celou dobu ve vás budoval tísnivý pocit, kdy "to" přijde). Vím, že film není dokonalý a divák toužící po akci se u něj bude nejspíš nudit (ale myslím se, že by každému mohlo být jasné, co může zhruba čekat od historických dramat), ale mě opravdu zasáhl; no a nejspíš nejsem sám, soudě dle skoro 3-minutového ticha v kině při závěrečných titulcích (jo btw, kino bylo docela zaplněné ;-)). ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Polské národní trauma otevírající jizvu na Wajdově duši. Mám pochopení pro ty, co se k tomu nemohli dostat kvůli akademickému chladu a tříštícímu konceptu, ale ta beznaděj z ideologií postavených na lži a teroru, falešných nadějí a prázdných listů v deníku, který ztratil pisatele, tím prostupuje i tak. V rámci léčby rudého zmrdství bych soudruha Skálu přivázal k židli, rozevřel mu oční víčka stejně jako Alexovi v Mechanickém pomeranči a nechal ho dívat na posledních patnáct minut v nekonečné smyčce.. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nejlepší odpovědí na dotaz, nakolik a zda vůbec se Wajdovi podařilo vyrovnat s tragickým osobním příběhem své rodiny, který je současně nesporně nejtemnějším místem v nesnadné novodobé historii polsko-ruských vztahů i mrazivou obžalobou nejbestiálnějšího zločinu evropského stalinistického komunismu, je tiché, mlčící kino, jehož hlediště bezhlese sleduje jak závěrečné sekvence umělecké i historické rekonstrukce katyňského zločinu, tak dlouhou řadu titulků, která na ni navazuje. I poté rozcházející se lidé mlčí. Mají proč. Od úvodních záběrů a obrazů líčících sovětské vpadnutí do zad krvácející rzeczypospolité přes tragické rozžehnání jednoho z důstojníků s jeho rodinou krátce před odjezdem ruského zajateckého vlaku přes důkladně sestavenou paralelní skládačku záběrů z německé okupace i prvních zážitků zajatých polských důstojníků, která se láme třiačtyřicátým rokem a německým objevem katyňských zločinů, se divák nenudí. Tím spíš, přechází-li z okamžiku na okamžik do Polska druhé poloviny čtyřicátých let (ten muž na zdi různých komunistických policejních kanceláří je hlavní architekt polských padesátých let Boleslaw Bierut, hrůzná obdoba našeho neméně krvavého Klementa Gottwalda) se zbytky doznívajícího protikomunistického odboje a posléze nedálým překlopením celé kompozice do působivé, mrazivé rekonstrukce jednoho z kamínků hrůzné mozaiky nesmyslného zločinu, jehož sadistická racionálně prováděná iracionálnost se minimálně vyrovná nejhnusnějším nacistickým excesům. Ze srovnání obou totalit o něco lépe přesto vychází ta ruská (zajímavý výstup se sovětským kapitánem, který jako záchranné gesto nabízí svou ruku jedné z žen polských důstojníků a neváhá ji skrýt před dotírající NKVD). Wajda, který tyto události prožil na rozmezí chlapectví, jinošství a sotva pučící dospělosti, je ve svém výrazu cudně uměřený, záměrně staví do popředí až chirurgicky neúčastnou rukou strohá fakta, v jejichž pozadí cítíme jeho vzpomínku i neúnavný letitý vlastní sběr vzpomínek, památek i dalších fakt. Vynikající kamera (v paměti mi utkvěl záběr na klášter nebo sobor, změněný na zajatecký tábor pro stovky polských důstojníků v novoroční či vánoční noci v prosinci 1939), pracující stejně dobře i s detailem včetně akčních scén útěků a střelby, jen podtrhuje a zvýrazňuje hrůzný průběh strašných událostí. Pro mě neznámí polští herci odvádějí bez výjimky špičkové umělecké výkony (platí to i pro představitele mistrně vedených dětských postav). Mistrovská je i hudba evokující hudební doprovod kostelních mší či jiných církevních skladeb nebo hudebních doprovodů. Nerozumím jednomu: proč je KATYŇ přijímána i posuzována stejně tak na Západě, jako na Východě (film úrovní svého zpracování i atraktivností a podnětností námětu má jasně oskarovou úroveň) tak kontroverzně. Wajda do KATYNĚ totiž vložil sebe sama, své nejistoty a pochybnosti. Něžně hlazen a oslovován svými diváky vrací jim péči a úctu, kterou mi prokazují, tím nejlepším možným způsobem: neméně silnou vlastní citovou oddaností námětu, dílu i jeho nadčasovému všelidskému rozměru a poselství, jež se s ním pojí. KATYŇ je nesporným vrcholem víc než početné filmografie tohoto světově proslulého režiséra autorského hraného filmu. () (méně) (více)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Andrzej Wajda, narozený 6. března 1926, se se svým filmem Katyň (2007) vrátil k tématu, které formovalo celý jeho život, směr jeho myšlení a vzdělání. Téma Katyňského masakru pro něj bylo tématem zpracování dějinného selhání v širším měřítku a příběhu jeho otce v užším pohledu. Post Mortem byl původní název filmu, který byl později změněn pro snazší identifikaci filmu. Kromě výsledné realizace je samozřejmě velice silným příběhem už samotná Wajdova cesta k tomuto projektu. Zatímco před rokem 1989 o něm nemohl Wajda ani uvažovat, a také se touto otázkou nezabýval, s nastolením současné politické situace se mnohé změnilo. Nebylo už nutné směřovat apel na zájem ze zahraničí, bylo možné uvažovat o natočení filmu v Polsku. Klíčovými podtématy se staly otázky samotného zločinu a lži, která tento zločin zastínila. Zločin vykonala sovětská NKVD v roce 1940 a po dlouhé roky byl podsouván Německu a datován do roku 1941. Tento klíčový rozkol a jeho dopady na různé vrstvy polské společnosti Wajda vypráví skrze ženskou optiku – matek, manželek, sester a dcer. Wajda zpracovává vlastní prožité zážitky s vlastní matkou a její vírou, která ji posilňovala až do konce války, sám sebe do filmového scénáře neprojektuje, dokonce anonynimizuje jednotlivé příběhy a určujícím způsobem zaznamenává zprávu o mnohovrstevnaté proměně polské společnosti během válečných let a v době, která bezprostředně následovala. Wajda dlouze uvažoval o literatuře, o kterou by se mohl opřít, nejcennějším se mu staly vzpomínky očitého svědka Jozefa Czapskiho. To mu pomohlo k definitivnímu rozhodnutí natočit film bez kompromisů. Proces příprav trval celé desetiletí, leč jak sám poznamenal, to téma ho nemohlo minout. A nakonec označil Katyň (2007) za rozloučení se s fenoménem Polské filmové školy. Když s ním Polská televize natočila rozhovor plný piety a hmatatelné úcty, připomenula jeho filmy o nacistickém odboji – Nezvaní hosté (1955), o Varšavském povstání – Kanály (1957), a samozřejmě jeho nejslavnější film z květnových dnů roku 1945 – Popel a démant (1958). Wajda tehdy připomenul, že se vědomě vrátil k tehdejším stylu vyprávění, ale zkombinoval ho s nejmodernější technikou. Dalším důležitým momentem jeho příprav byly dvě vzpomínkové knížky dcer popravených v Katyni, které sepsaly vzpomínky o proměnách svých matek, což určilo směr rodinných historií vyprávěných skrze ženské postavy. Velice účinně a přitom věcně bez patosu takto vyniká například malá domácí rozprava profesora z Jagelonské univerzity s jeho manželkou krátce před jeho zatčením. Stejně tak proměna vztahu dvou sester, které přišli o svého bratra a každá z nich se po válce postavila na jinou stranu nového politického rozdělení Polska. Vyvrcholením všech vrstev filmu o Katyni je samozřejmě zobrazení genocidy inteligence za pomoci rutinního počínání si členů NKVD. Symbolický je detail na odlišené prožitky každého jednotlivce. Je fantastické, nakolik je Wajda vcítěn do dnešní generace a rozporu otázek povědomí o minulosti a strachu o povědomí o minulosti. V úvahách na toto téma došel až ke zatraktivnění svého filmu pomocí mladých herců, aby nezatěžoval mladé diváky svou oblíbenou hereckou generací. Stejně tak je velice zajímavé, nakolik je Wajda schopen vést dialog na téma cti a proměny tohoto fenoménu v dnešním slova smyslu. Uvědomil si, že nechtěl natočit další film o polském utrpení, ale znovu otevřít otázku o vině a obvinění. Z mého pohledu je naprosto klíčovou práce se zobrazením dvojí povahy říšské a sovětské filmové propagandy. Na jedné straně jsou Němci vykresleni jako klasická esence zla, ovšem mající v rukou na vlastní obhajobu dokument z Katyně, přičemž ten je v rámci příběhu promítnut soukromě paní generálové, která díky této skutečnosti prozře. A na straně druhé jsou tytéž obrazy z roku 1943 opatřeny záhy novým komentářem ve prospěch sovětské propagandy, proti které se pokusí paní generálová vystoupit. Dalším nosným tématem je absolutní chaos ve vládě v roce 1939, ovšem ten je zde zachycen jen útržkovitě. Větší prostor je věnován odpovědnosti a polskému patriotizmu. O tezi obětování svých nejlepších synů a opuštěných žen, které se stávají němými svědky proměny politické situace v bipolární poválečný svět. Jedním z nejlepších vložených příběhů je kontrast tří sourozenců, přičemž jde o dvě sestry a bratra. Bratr byl popraven, jedna ze sester obětuje svůj život za pravdivý náhrobek pro svého bratra a poslední přeživší sestra pochopí, že lidové Polsko se chystá být věčným a není proto prostor pro dialog. Není ani opomenuta důležitá marginálie. Původně se NKVD mohlo zdát, že nebudou nikdy postižitelní a ponechali tak popraveným při sobě jejich osobní věci. A přesto bylo poměrně snadné v očích veřejnosti posunout událost genocidy o celý rok. Stálo to ovšem životy mnoha dalších lidí. Kdo přežil, mohl podobně jako Wajda navázat v druhé generaci polské inteligence a reprezentovat novou polskou společnost na světové úrovni. Nemyslím si, že jedině syrový mechanismus genocidy by byl tím nejsilnějším momentem, osobně spatřuji mnoho dílčích vrcholů ve Wajdově Katyni – zejména zatčení špiček z Jagelonské univerzity vyvolávající všechny pozitivní emoce vážící se k patriotizmu nebo dialog přibližující myšlenku o zdánlivé nenahraditelnosti zástupců inteligence a nahraditelnosti strojů na vraždění. () (méně) (více)

Falko 

všechny recenze uživatele

Bolo tam trosku par zdlhavych dialogov, ale tema ma natolko zaujala, ze nemozem dat menej, ako 4 hviezdicky. Reziser sa snazil zobrazit trpiace zeny, ktore roky cakali na to, ze sa niekedy ich milovani muzi vratia, avsak nikdy sa tak nestalo. Je to az neuveritelne, aka bola skutocnost a pritom ich presviedcali, ze ten masaker urobili Nemci, aj ked vedeli, kto boli skutocnymi vrahmi. Poslednych 15 minut zobrazil reziser to najhroznejsie, co sa stalo, pretoze uz dost stacilo to, kolko ludi muselo zomret kvoli Nemcom, ale ze este aj Rusi prilievali olej do ohna, nad tym sa zastavuje rozum... 30.07.2010 ________ Artur Zmijewski - (Kapitán Andrzej) +++ Magdalena Cielecka - (Agnieszka) +++ Andrzej Chyra - (Poručík Jerzy) +++ Maja Komorowska - (Matka Andrzeja) +++ Jan Englert - (Generál) +++ Danuta Stenka - (Róza, generálova žena) +++ Hudba: Krzysztof Penderecki +++ ()

Související novinky

Oscary 2008 - Výsledky

Oscary 2008 - Výsledky

25.02.2008

Zlaté sošky jsou rozdány. Samotná oscarová šou žádné úchvatné vsuvky nepřinesla, kvůli své (osmdesáté) výročnosti byla zaměřená hlavně na rekapitulaci své historie. Seznam oceněných filmů ale potěšil… (více)

Nominace na Oscara

Nominace na Oscara

24.01.2008

Více překvapení než filmoví kritici od Zlatých globů nám letos se svými nominacemi přinesli Akademici, tedy filmoví tvůrci působící v USA. Přehled filmů nominovaných na Oscara nicméně odpovídá jejich… (více)

Reklama

Reklama