Reklama

Reklama

VOD (1)

Blízká budoucnost přináší nové zdroje zábavy. Lidé z celé zeměkoule se na síti věnují simulačním hrám, v nichž se v naprosté anonymitě projevují jejich nejskrytější touhy a fantazie. Revoluční hra SPOLEČNOST účastníkům dovoluje kontrolovat a manipulovat se skutečnými lidskými tvory skrz nanobuněčnou technologii. Oslnivá, pulzující a návyková hra se světem šíří jako epidemie a stává se drogou číslo jedna pro milióny lidí. To vše díky samotářskému géniovi Kenu Castlovi (Michael C. Hall), vizionářskému zakladateli K-SOFT, nejvlivnějšího technologického konglomerátu na světě. Pokud nás SPOLEČNOST nechá žít život skrz jiné, VRAZI nás nechají skrz jiné zemřít. Souboj na smrt, v němž bohatí hráči ovládají mozky odsouzených, začíná a miliardy lidí na celém světě si naladí tento krvelačný souboj, v němž se tvoří, prodávají a likvidují superhvězdy. Kable (Gerard Butler), hráč číslo jedna, má před sebou poslední zápas, který rozhodne o jeho svobodě, rodině a budoucnosti... Scénář a režii má na svědomí dvojice Mark Neveldine a Brian Taylor, jenž na sebe upozornila před třemi lety hyperakčním snímkem Zastav a nepřežiješ. Divokou kinetiku přenášejí také do svého nejnovějšího projektu Gamer. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (852)

Cival 

všechny recenze uživatele

Sick shit. Z tak "cool & hot" jednotlivostí smontovat tak odzívaný celek, to už je pořádné zoufalství. Monotónní sypání solidních nápadů a sekundových vizuálních laskominek, z nichž snad ANI JEDNA není pořádně prodána, posílá Neveldinea s Taylorem definitivně do pekel. Tady nepomůžou ani nadintepretace týkající se otisku videoherní kultury na plátno, žádné úvahy o anarchii nebo punku, protože výsledek je pouze ubíjející smrští nesmyslů v bujaře nasekaném videoklipovém podání, které absolutně nechápe pojmy jako gradace nebo rytmus. Navíc podezřívám oba pány, že jejich nová smršť "koziček, prdelek a vylizovaček" (kolik jich už sakra bylo v těch třech filmech? tisíc?) už smrdí nějakýmj pubertálním sexuálním traumatem, než aby nahrávala bezuzdné sociální reflexi a tematizaci rozkladu, hnusu a odosobnění člověka v éře, kdy hry, síť a všudypřítomné sexuální obsahy bortí intimní sféru. Marnost. A to radši neřeším, v jaké WTF se Gamer zvrhne v posledních deseti minutách nebo jak se ve filmu bootuje do mozků a přiřazují se k nim IP adresy, čistí se spywarem a chrání se firewally... Propadák. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Tupý herní styl a mačo Gerard Butler. Obojí vás spolehlivě uspí. Ani Michael C. Hall zde za nic nestál, což je ze všeho nejhorší. ()

Cervenak 

všechny recenze uživatele

Tak, stačilo. Crank 2 som zhltol aj s navijákom, Gamer už je bohužiaľ nepozerateľný videoklipový bordel bez gradácie či napätia, ktorý navyše nemá nadhľad a v tej "myšlienkovej rovine" len vŕši jedno klišé na druhé. Zopár nápadov v akčných scénach fajn, zvyšok zbytočnosť. Chlapci potrebujú spomaliť a ukľudniť hormóny. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Překvapení. Neveldine s Taylorem sice točí pořád stejně, ale konečně zasadili svůj rozběsněný audiovizuální styl do světa, kam patří. Že jsem si původně myslel, že do prdele, beru nazpět, jelikož tahle ujetá estetika si s herním dějem tyká velmi obstojně a z mého pohledu promíjí více, než čeho jsem napočítal v obou dílech Cranku. Pravda, ‚Society game‘ dává průchod jejich fetišistickým úchylkám (nelze se nepozastavit nad tím, jak by v jejich pojetí vypadalo nějaké porno), ale ‚Slayers‘ táhnou do kladných bodů. K čemuž přispívá i Butlerovo neoddiskutovatelné charisma a Hallova ujetá slizkost. Zamyšlení závěrem. Tvůrci na jednu stranu točí v nadsazeném stylu, který si žádá divácký mozek v režimu ‚stand by‘, ale zároveň jim tam vyskakuje kritika systému i společenských postojů k hrám, trestu smrti, atp. Takže až pánové přestanou příště moralizovat, možná to budou mít i za 4*. 3 a ½. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Já si to myslel. Koukám na film a řikám si, že jsem tohle zběsilý stříhání scén už někde viděl, a zrovna docela nedávno. A ono fakt jo. Popravdě se mi ale Gamer docela líbil, protože si ze Gerarda Butlera tvůrci udělali takového menšího Painkillera a ta zběsilost se dala vcelku dobře snýst. Ani to nebylo tolik ujetý, když nevezmu v potaz, že film sám o sobě je blbost prvního stupně. Ale pořád je to akce, a ty jiný stejně nebudou. Takže si vlastně nemám co stěžovat. ()

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $-miliónovTržby USA $20,534,907Tržby Celosvetovo $42,399,000Tržby za predaj DVD v USA $9,338,492 //počet predaných kusov 575,775║ Totálna výplachovka, kde nie je nič čo by za niečo stálo, zmätený strih, otrasný vizuál, prázdny bezvýznamný dej, zle vykreslené postavy,.... proste všetko rad radom zle. /20%/ ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Dementní film o dementních věcech, který se tak snaží být IN a nad věcí, až se do té všeobsáhlé demence dočista zamotá... jediné, co v něm stojí za vidění, je muskulatura Gerarda Butlera a zpomalovačka letícího off-roadu. Jinak bych režijní dvojici Taylor - Neveldine opět raději viděl v bezduché akci, protože tahle dystopická satira je padlá na hlavu. A patří někam do hájemství Caspera Van Diena a kanadských D produkcí. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Neschopnost dvojice Neveldine-Taylor, kterou kompenzují skrze šílené, ale originální nápady je patrná. Přesto, je Gamer poměrně pěknou ukázkou "možné" blízko budoucnosti, kterou tito dva vyplodili během hraní Sims 3 a CoDa. Až na přehnaně zobecnění a zaškatulkování hráčů jako starých/tlustých/odporných úchylů je to vcelku trefné a opět se tu s nějakou krví nebo nahotou příliš autoři nezabývají. Několik záběrů a nápadů však stojí za zamyšlení a chápavý údiv diváka (kamera v herním módu za Butlerem). Přesto mám velký pocit, že kdyby to natočil se stejným nápadem někdo jiný, mohlo to být ještě o dost lepší (ale ubylo by přehnanosti a úchylností, což by chvílema byla i škoda...). Jinak na závěru si autorská dvojce mohla dát více záležet... Příjemná akční patlanina, která pobaví. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Na takového Běžícího muže jsem neměl možnost do kina jít, takže teď jsem si to Gamerem bohatě vynahradil. Mě prostě baví ty chaotické, epileptické akční orgie plné zadečků a koz. Nejlepší scéna je, když Gerard Butler všechno kosí v jakési sexy real obdobě The Sims a Facebooku :D Nepopsatelné. P.S. V tomhle filmu se vyskytuje asi nejnechutnější špekoun všech dob. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Zajímá-li někoho, jaká je souvislost mezi Gamerem, CinemaScopem, tridentským koncilem a Rotundou sv. Martina na Vyšehradě a co dalšího filmoví historici přehlédli nebo zatajili, nechť pokračuje ve čtení. ____ Oficiálně byl film vynalezen v průběhu 90. let 19. století. Vznikl jako následek průmyslové revoluce, stejně jako telefon, nebo automobil. Ve skutečnosti je film poměrně složité médium, a než mohl být vynalezen, muselo se sejít několik technologických náležitostí. Nepřekvapuje proto, že jeho kořeny sahají až do románského umění, čemuž nasvědčuje úzká spojitost mezi rotundou a zootropem. Zootrop je de facto desetkráte zmenšená rotunda. Oboje disponuje kruhovým půdorysem, oboje má tvar rotačního válce, oboje nějakým způsobem působí na návštěvníka. Rozdíl je v tom, že rotundu obdivuje divák zevnitř, kdežto zootrop zvenku. Prostor kina, ovládající a paralyzující užaslé publikum v sálu odděleném jednoznačně od okolního světa, má blíže k rotundě než k zootropu. Vedle zootropů, kinetoskopů a jiných optických hraček narušovalo ideu uzavřených kinosálů dvojí: fenomén kinematografických přestavení pod širým nebem (film nacházel své místo už na začátku svojí existence také v prostorách často improvizovaných a náhodných, na náměstích, trzích, v zahradách, na dvorech, v sadech) a trpké pravdy, jež otřásly sebevědomím a jistotami moderního člověka. Einstein a Freud představovali pro počátek 20. století stejné poselství – svět není takový, jaký se zdá. Najednou se nedá zcela věřit smyslům. Následkem tohoto jsme vnímali svět chvíli jako karneval libovůle, kde neplatí žádná pravidla, a chvíli jako vězeňský dvorek, na kterém chodíme v pruhovaných šatech stále dokola. Proto bylo třeba navrátit lidstvo tam, odkud se zásluhou rozpadu starého světa vymklo – z vně dovnitř, ze zootrpu zpět do rotundy. Snaha obestřít diváka a nenechat ho vystoupit ven ke svobodě dosáhla svého extrému v baroku. Odpovědí na tehdejší protestanské reformy se stal tzv. tridentský koncil, který dal jasně a nesmlouvavě najevo, že katolická církev se v žádném případě nehodlá smířit s odklonem některých zemí od duchovní závislosti a poslušnosti papeži. Podobně se nechtěli smířit hollywoodští producenti s úpadkem studiového systému a hledali způsob, jak vylákat diváky z jejich obývacích pokojů do kin. Velkou část zájmu na sebe strhlo televizní vysílání, které výrazně proměnilo – často k horšímu – chování diváků. Rozložilo vlastně celý systém. Na jedné straně posílilo a banalizovalo ireálno a fikci, jež jsou podstatou každého filmu, a přesunulo značnou dávku cynismu na informace jako takové; na druhé straně vyvolalo nové zvyky, jako je například „zapping“ (přepínání kanálů), nebo doprovodné komentáře, které desakralizují celý pořad. Stačí porovnat, jak milovník filmu sleduje svůj oblíbený snímek na videokazetě a nechce při tom být ničím rušen, a podobnou situaci v početné rodině, kde se nikdo pořádně nesoustředí. Výsledek bývá často konsternující. Ať už máme na mysli technicolor, Cineramu, CinemaScope nebo stereoskopické 3D-filmy, principiálně šlo o to nahnat diváky zpět tam, odkud utekli – do kin. Katolická církev jednala stejně promyšleně a cílevědomě jako producenti v 50. letech – v první řadě byla obnovena inkvizice (MPPEAA - pomáhala exportu filmům, propagujícím americké věrozvěstství, na mezinárodních trzích), byl založen jezuitský řád (film studies - jejichž začátek spadá do 50. let), opětovně se obnovovaly kulty světců (hollywoodský star systém) a s tím souviselo také zakládání četních poutních míst (artkina a autokina). V neposlední řadě šlo baroku i kinematografii o to ohromovat, fascinovat a působit na smyslovou stránku vnímání. Člověk je v takovém chápání záležitostí pomíjivou, nicotnou a pasivní - film obohacený o širokoúhlý formát poskytuje divákovi více informací, čímž jej nutí zvyšovat koncentraci na úkor představivosti a situuje jej do role pasivního pozorovatele. K nadpozemským a nadpřirozeným silám a hodnotám se podobně obracejí mystická díla z doby barokní. Stejně jako v Kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí se i prožitek ve slavném Haydenově planetáriu odehrává uvnitř kupole, kde je iluzionisticky konstruována „virtuální“ realita. Divák, který je po dobu představení doslova pohřben v izolované rotundě planetária, jež je v mnoha ohledech zrakovým klamem par excellence, je na tom podobně jako v kině; ačkoliv na rozdíl od filmu, kdy se díváme přímo před sebe, vyžaduje planetárium pohled vzhůru, do „báně nebeské.“ Pohroužení se do vesmírného divadla planetária i pohyblivých obrázků ve filmovém paláci je srovnatelné. Již architektonický rámec budov má sklon k potvrzování důstojnosti, která byla vlastní vyšším uměleckým institutům. Má v oblibě vznešené a sakrální, jako by výtvorům dávalo věčné trvání; ještě krok dál a rozsvítí se svěcené svíčky. Na sklonku 20. století dochází pak k tomu, čemu říkám „zánik kognitivistických teorií a zúžení dispozitivu do singulárního bodu zapříčiněné ukončenou dialektikou recipienta s ekranem“ – zbaveno akademického slovního smogu to znamená neustálé zkracování vzdálenosti mezi divákem a plátnem, k němuž dochází buďto přibližováním se diváka k obrazovce, nebo obrazovky k divákovi. Stručně řečeno se buďto přibližuje divák k obrazu, jak to známe ze sledování filmů na osobním počítači, které stojí v opozici vůči sledování v rušivém prostředí televize, anebo vystupuje stereoskopický obraz ven k divákovi. Teprve syntéza obojího a definitivní zkrácení vzdálenosti na nulu povede k nástupu virtuální reality a setření skutečnosti kolem. Virtuální realita vzniká tehdy, zanikne-li rám kolem obrazu. CinemaScope provedl obdobný ideologický manévr, neboť usiloval zahltit divákovi celý úhel vidění a tím se ho zmocnit. Šlo mi tu nicméně hlavně o to podat revizi dějin kinematografie prizmatem zkušenosti se staršími i novějšími elektronickými médii jako televize, video, počítače a internet a ukázat kinematografii jako pouze dílčí epizodu či mezihru v delších dějinách kultury. Pobývání diváka „uvnitř“ v době románské a barokní, následné osvobození se na pozadí exploze moderního umění na počátku 20. století a opětovný návrat do filmových paláců, panorámat a planetárií v 50. letech 20. století a nejznatelněji v soudobém kvasu simulaker a videoherních flicků jako Crank 2 nebo Gamer prostě a jednoduše ukazuje, že kinematografie je součástí jak mnohem širšího kontextu politických a kulturních praktik, tak vzájemného vztahu s jinými uměleckými a kulturními formami, médii, institucemi, diskursy a oblastmi životní praxe. První veřejné projekce filmů bratří Lumierů v Paříži odstartovaly něco, co bylo ve skutečnosti dávno odstartované – prehistorii táhnoucí se stovky let před rok 1895. () (méně) (více)

Fr 

všechny recenze uživatele

3 bitvy od svobody….. Úvod potěší nejen vyznavače counter strike, ale snad i milovníky smrtících výstřelů a prostřelených hlav. SLAYERS - hra, která vás vynese na novou úroveň vzrušujících prožitků, vizuální MASO A KREV a bude na hovno, až bude konec!!! Herní prostředí stejně jako virtuální realita jsou ztvárněny fakt zajímavě. Vše je moc hezké, má to šmrnc. Jen bezmyšlenkovité, neurovnané, děj předbíhá myšlenky a já nestíhám. Když tak uvažuju - to už tady bylo! Ale je to o trochu zábavnější! Pokud máte rádi Butlerův sparťanský výraz a chcete vidět Dextra v krvi – neváhejte! Ani těch 85 minut není smrtící stopáž… PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * ()

Dever 

všechny recenze uživatele

Soundtrack Geoff Zanelli a Robb Williamson: 1. Sweet Dreams (Are Made of This) - Marilyn Manson ,2. The Bad Touch - Bloodhound Gang ,3. Deathmatch ,4. Society ,5. Slayers ,6. Kable's New Ride ,7. The Prison Yard ,8. Upgrades ,9. Target Practice ,10. Gina Parker Smith ,11. Simon's House ,12. Turn Me Loose ,13. You Have To Escape ,14. Kable Is Gone ,15. Dress Up Doll ,16. Humanz ,17. The Thorax Bar ,18. Kable Rescues Angie ,19. Blood Ball ,20. The Interrogating Simon ,21. Kable Vs. Castle ,22. I Think It, You Do It ,23. I've Got You Under My Skin/Big Bad John/Night and Day - Sammy Davis, Jr., ()

Viktooorka 

všechny recenze uživatele

Neměla jsem si ten trailer pouštět tolikrát :-( Čekala jsem, jak Butler celý film bude běhat s pistolkou v ruce a všechny zabíjet, ale byla jsem vhozena do 27 kola a z něho do boje očistit sebe a svou rodinu. Což jsem opravdu ale opravdu nečekala. Ale i přes toto mírné zklamání, jsem si film užila jak se patří. Na pár sekund se mi ukázal do půlky těla nahý :o) Slizkej Michael C.Hall hrál slušného záporáka. A panečku Logan Lerman?? Ten zlomí srdce nejedné dívce. Škoda, že mu nedali více prostoru...No a virtuální svět?? Dobrá myšlenka, zajímavě podaná.. Amíci jsou zvrhlý. Při pohledu na tlustého vozíčkáře, co hrál Amber Vallettu, se mi dělalo nevolno. Sečteno podtrženo - průměrný film. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Rozhodne to neni tak tragicky, jak by se podle hodnoceni zdalo, ale ani to nejsou zadny akcni orgie. Problem je, ze Neveldine s Taylorem neznaj miru. Flakaj tam pres sebe super barevny zabery a do toho sceny z boje, ktery jsou spis do sediva. To vse navic v ultra rychly, jakoze super cool kamere, ktera jim ale tentokrat nevychazi a pusobi to jen desne neprehledne. Aspon, ze Butler je totalni drsnak, kterej tam z naprostym prehledem kazdyho masakruje a cela ta myslenka je taky fajn. Proste zklidnit kameru, aby si z ty akce clovek trochu uzil a vyhazet ty neakcni momenty, ktery tady bohuzel zabiraj dobrou tretinu filmu a byla by to paradni jizda, takle jen slusnej akcnak. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Že by se tvůrcům CRANKů podařilo natočit něco normálnějšího? - Ani náhodou, GAMER je snad ještě větší šílenost a výplach. Epilepticky podaná vize budoucnosti, kdy prošel herní průmysl zásadní změnou. Herními charaktery jsou teď skuteční odsouzenci na smrt, feťáci a další lůza, díky technologii, která umožňuje dálkově ovládat buňky v mozku. To vše dílem maniaka. Výsledek je pro hráče a diváky dobrá zábava, pro ovládané (včetně diváka) pěknej hnus. Bylo to celkem psycho, a sledovat to v kině s většinou netušících lidí, o to lepší. Jsem rád, že jsem nedal na dost negativní ohlasy (který mimochodem chápu) a zašel na to co nejdřív. Takový zážitek se hnedtak nezopakuje. Oproti CRANKu tady chybí taková ta aura lehkosti a nevázaný zábavy, není to tak kompaktní (tempo bohužel nevydrží až do konce), ale míra šoku, možnýho znechucení, otrávení a označení za úplnou sračku je ještě vyšší. Abych nezapomněl, do filmu jsou parádně zasazený dva klasický songy - Mansonova verze "Sweet Dreams" a "The Bad Touch" od Bloodhound Gangu. No... víc se rozepisovat nebudu. Líbilo se mi to. Neveldine & Taylor - teď pro mě ještě umocněnější králové akčního extrému. I když tohle je možná zároveň i hřebík do jejich rakve. ()

Flipnic 

všechny recenze uživatele

Gamer je neskutečná akční a vizuální pecka, šílená jízda a ještě něco víc ... Film ocení zejména hráči videoher, já, člověk, který strávil přikován k videohrám všeho druhu 2/3 svého života, jsem si ho fakt vychutnal naprosto dokonale!! Chvílemi jsem přemýšlel i o plném hodnocení, ale kazilo to pár věcí. Jednak je to vykrádačka jako prase a spousta scén zde již v mnoha nedávných akčních filmech byla, jen tady byla přizpůsobena světu jedniček a nul. Dále to pak byla hlavní role, Butlera prostě nemusím, ten herec je mi nsympatický.. nevím proč, ale kdokoliv jiný by mi seděl víc ... Navíc špatně hraje. Ale jinak perfektní megajízda na odreagování ... ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Osvobodili jsme tvoji mysl. Prdel už šla sama." V životě i na PC si raději zašpásuji s míčkem na greenu, než bych se při zběsilé palbě brodil v potocích krve. Patrně proto mne příliš nebavila ani tato neoriginální vizuální onanie, při které jsem si zazíval na tři filmy dopředu. ()

Související novinky

Neveldine/Taylor – přesun do televize

Neveldine/Taylor – přesun do televize

03.11.2009

Aneb „from Heroes to Zeroes“. To, koneckonců, vystihuje i jejich krátkou kariéru. Scenáristicko-režijní duo zaujalo prvním Zastav a nepřežiješ. Dvojka už diváky tak nenadchla a Gamera mnozí považují… (více)

Reklama

Reklama