巌窟王
Gankutsuou: The Count of Monte Cristo
Kamera:
Takeo OgiwaraHudba:
Jean-Jacques BurnelHrají:
Džódži Nakata, Džun Fukujama, Daisuke Hirakawa, Džúróta Kosugi, Tomokazu Seki, Kazunari Tanaka, Šinpači Cudži, Naoko Macui, Nobuo Tobita, Tecu Inada (více)Epizody(24)
-
Tabi no Owari ni Bokura wa Deau (E01)
-
Cuki ni asahi noboru made (E02)
-
5/22, araši (E03)
-
Haha no himicu (E04)
-
Anata wa konjakuša o aišitemasu ka (E05)
-
Kanodžo no júucu, boku no júucu (E06)
-
Himicu no hanazono (E07)
-
Boulogne no joru (E08)
-
Jami'iro no jume o mita (E09)
-
Edmond kara no tegami (E10)
-
Konjaku, hadan (E11)
-
Ankōru (E12)
-
Ede (E13)
-
Samajou kokoro (E14)
-
Šiawase no owari, šindžicu no hadžimari (E15)
-
Sukyandaru (E16)
-
Kokuhaku (E17)
-
Kettó (E18)
-
Tatoe, boku ga boku de naku natta to šite mo (E19)
-
Sajonara, Eugenie (E20)
-
Kikóši no šótai (E21)
-
Gjakušú (E22)
-
Edomon Dantesu (E23)
-
Nagisa Nite (E24)
Obsahy(1)
Albert de Morcerf má všechno: milující rodiče, skvělé přátele, zdraví. Jednoho dne cestuje se svým přítelem Franzem na Měsíc, aby zažil nějaké to vzrušení. Zde také potkává milionáře, který si říká Hrabě Monte Cristo. Stanou se z nich přátelé, a tak zve Albert Monte Crista k sobě domů, do Paříže. V Paříži začne na povrch vyplouvat - k smůle všech zúčastněných - minulost Albertova nového přítele. Kdo to vlastně je? A co chce? (Zíza)
(více)Recenze (14)
Ne-li nejklasičtější, tak určitě nejznámější příběh o zradě a pomstě opět ožil, tentokrát v podobě animovaného sci-fi seriálu. Mladý aristokrat Albert Morcerf a jeho přítel Franz d'Epinay během svého výletu na Měsíc poznávají tajemného hraběte Monte Christa. Monte Christo se nestane jen předmětem hovorů smetánky, příjemným tématem okořeněným tajemstvím, ale hlavně hybatelem událostí, které směřují k jedinému, pomstě za příkoří z minulosti. Styl - Gankutsuou je seriál, který má styl. Stylové je hlavně výtvarné pojetí. Aby také ne, vždyť doba intrikánů vhozená do 51. století, ve kterém je všechno možné, si přímo říká o zpracování výtvarníkem, který se nebojí popustit uzdu fantazii. A tak se dočkáme v první řadě ohňostroje barev. Bláznívé kombinace barev jsou pestré, opulentní, v anime nevídané, ve své podstatě drzé a provokativní. Temné uličky střídají přepychová oslňující sídla, nad Eifelovkou se blýskají kosmické koráby. Technika kresby i animace je zvláštní, mnohokrát jakoby nešlo o kresbu, ale o koláž, oblečení a vlasy postav jako by byly plátnem, na které se promítají různé vzory. Ending je úžasný videoklip, který potměšile zpívá barevným neónům, jak šedivé a nudné jsou. Gankutsuou si z historie výtvarného umění půjčuje snad vše - surrealismus, antické sochy, pop-art - a přece nikdy nepřestává být anime. Pomsta v jeho podání je nádherné divadelní představení se spoustou kulis, teatrálními herci (což mi trošku vadilo u Alberta) - i jim vládne vzezření tohoto světa. Zrada je hořká, ale zároveň tak fasninující. Verdikt - Tenhle mix diskotékové estetiky a Dumase mě vážně potěšil. Škoda přespřílišné naivity Albertovy, občas nevhodného patosu, škoda statické animace, škoda i konce, který bych si představoval jinak a vůbec škoda většiny odklonů fabule od předlohy. Lepší ****. ()
Barevné a ty barvy občas žily vlastním životem. S příběhem, který rozehřál každé srdce romantismu. Jen je trochu škoda, že to nebylo víc jako v románu pana Dummase. Nenudila jsem se, užívala si francouzštiny. Polovina posledního dílu vůbec nemusela být, ale tak co. Lepší 3* a bez problému bych to mohla doporučit. Aneb příjde i mecha :-) ()
Aneb jak Japonci stylově překopali klasiku literatury Hrabě Monte Christo. Hudba, prostředí, postavy, příběh to vše zde funguje skvěle, zejména to ost je velmi povedené, neobvyklý styl kresby i animace, stejně jako použití barev. Dumas by snad jásal, plný počet dát nemohu přece jen občas bylo moc patosu a odklonů od předlohy. Ale jsem rád, že takové anime vzniklo a povedlo se tolik. ()
Velmi umělecké zpracování příběhu Hraběte Monte Christa.Seriál se odehrává v budoucnosti a jde o sci-fi,přesto jsou zde středověké prvky.Všechno je skvěle nakreslené a je to prostě krásné. ()
No začátek (do zhruba 14 dílu) je tohle anime bezchybné. ( Pominu-li grafické ztvárnění, které jistě je originální a v průběhu anime jsi na něho člověk zvykne, ale rozhodně není něco co bych ještě někdy potřeboval vidět :) ) K závěru anime upadá, protože už zde není co by diváka překvapilo/šokovalo, ale tento nedostatek se dohání jinými způsoby. Nakonec má anime uspokojivý konec. 85% ()
Retelling Monte Crista aneb klasický příběh jinak. Zasazený do budoucna, promíchaný s mystičnem, podtržený romantikou, doplněný mecha, zabalený do velice neobvykle jakoby texturové animace a v podkresu s nádhernou hudbou. Velice působivé, dojemné a jedno z malá anime ze škatulky „zvláštní, neobvyklé a zároveň výtečné“. ()
Hrabě Monte Christo byla v dětství snad moje nejoblíbenější knížka, četla jsem ji aspoň desetkrát, a proto se docela divím, že se mi zde podařilo překousnout většinu změn v příběhu. Tvůrcům se často poštěstilo vymyslet relativně zajímavé alternativy k původním zápletkám a nelíbilo se mi jen pár věcí (celý motiv Gankutsua je poněkud nadbytečný, dále bych vynechala trapné soubojové brnění a trochu umírnila vzhled hraběte - mohli si aspoň odpustit ty uši a modrý ksicht, takhle se scény s ním místy nedaly brát vážně). Celkově je ale Gankutsuou obstojné anime (až na poslední dva příšerně sentimentální díly), které hodně těží ze své poutavé vizuální stránky a hlavně z toho, že má - díky svojí předloze - pořádný děj. ()
To najvierohodnejšie a najmenej vierohodné spracovanie Grófa Monte Cristo, aké som videl. Aktualizácia alebo skôr post-aktualizácia (ak neexistuje také slovo, tak som si ho práve vymyslel) deja je urobená nápaditým spôsobom a výborne sa dopĺňa s netradičnou kresbou, ktorá šikovne maskuje slabšiu animačnú stránku. To kde však boduje na plnej čiare Gankutsuō je hudobná stránka, ktorá trefne dopĺňa siahodlhé dialógy aj nemé scény. Nakoniec najviac zamrzí možno práve prílišné dodržiavanie sa zápletky adaptovanej knihy, ktorá má na 24 dielov jednoducho príliš málo deja. 24/24 - 65% ()
Vizuálne nádherné futuristické spracovanie najznámejšieho klasického príbehu o zrade a pomste podfarbené skvelou hudbou netypickou pre japonské anime. Čo iného však môžeme čakať od majstra Maedu, keď sa začíta do klasiky pána Alexandra Dumasa a primieša do toho trochu japonskej lásky k démonom a celý dej prenesie do budúcnosti. ()
Je chvályhodné, když se tvůrci rozhodnou zpracovat nějakou známou předlohu svým způsobem a převod Monte Christa do futuristického světa se rozhodně vydařil (ať už příběhově či vizuálně), ale občas by to chtělo s těmi invencemi trošku přibrzdit a držet se takříkajíc kořenů. V případě Gankutsuou se to týká hlavně samotného konce, který je zbytečně překombinovaný a celé jeho vyznění působí oproti předchozímu vývoji děje jako pěst na oko. Rozuzlení po vzoru originálu by mu dle mého slušelo mnohem více. ()
Alternatívny názov: Sprznený Monte Christo. Nedávno som dočítal knihu, preto som si pozrel aj toto anime. Ešte rozmaznanejší Albert, uvrešťaný Franz, hlúpy Villefort, Mondego - vykreslený ako psychopat ktorý chce zabiť svoju ženu a syna a nemá odvahu siahnuť si na vlastný život, vzápätí je to ale milujúci otec ktorý by sa obetoval pre svojho potomka! Hlúposť. 2* za démona. ()
Gróf Monte Christo v japonskej anime sci-fi steampunk verzii? Prečo nie! Knihu od Dumasa som nečítal, ale filmy som zbežne videl kedysi dávno. Takže príbeh som mal prezradený už od začiatku, ale napriek tomu ma nesmierne bavil. Seriál obsahoval všetky intrigy, zrady a pomsty ktoré k tomuto titulu prislúchajú. Plus navyše bola pridaná veľká miera tajomnosti, ktorá v novom žánri tejto adaptácie vedela fungovať. Slabšie vidím posledné časti, kde sa udalosti okolo poslednej pomsty premenili na niečo iné ako predošlé dianie. Vyvíjali sa smerom, ktorý nebol nudný, ale bol viac akčný možno, keďže celková situácia už bola naplno objasnená. Záverečná epizóda bola veľmi ľahký dojazd, ktorý ma neurazil, ale ani nenaplnil. Pred pozeraním som si nebol istý netradičným vizuálom, ale po prvej epizóde som si už ani nevšímal, že je niečo inak a uvedomil si, že to veľmi ladí s ostatnými prvkami a atmosférou. Hodnotím slabými piatimi hviezdami. ()
Tato japonská adaptace věhlasného mistrovského díla Alexandra Dumase by šla rozdělit na dvě části: část, kdy se jakš takš drží mantinelů knižní předlohy, která i přes drobné i výrazné změny funguje téměř překvapivě dobře, a na část, kdy scénáristé mantinel opustili a jejich mysli vylétly do nějakých bizardně bláznivých sfér plných mechů, soubojů na meče, vojenských převratů a bombardování pseudopaříže šestého tisíciletí. Pozorný čtenář snadno uhodne, která část se mi líbila víc. Proti zasazení v podstatě nic nemám, protože přes to, že se děj odehrává ve výše zmíněném tisíciletí, zachovává románovou atmosféru Evropy ranné průmyslové revoluce. Změny na postavách mi vadili o něco víc, obzvláště v druhé části, a změny na ději ještě víc. Ukončení, které se už na knihu vykašlalo všeobecně, mi vadí míň než evropské a americké slaďákové konce. Přes to všechno adaptace působí, na rozdíl od většiny jejích evropských a amerických kolegiň, jako důstojná adaptace knihy jednoho z největších mistrů autorů Francie a vůbec Evropy 19. století. Dále se mi líbí vizuální zpracování: animovaná velkolepost paláců a eifelovích věží, bohatě vzorované obleky a skoro až biblická simbolika. Zkrátka Gankusuou je skvělé, ale není pro každého. ()
Ač jsem Dumasův román nečetl, zřetelně vidím rozdělení seriálu na dvě části, přičemž v první se autoři více drželi předlohy, zatímco druhou překroutili a „obohatili“ řadou klasických anime motivů. Zvrat přichází před polovinou a je postupný; nejdříve jsem byl znepokojen Albertovou naivitou a nedospělostí, pak přišly první srdcervoucí scény a závěrečné epizody už desítkami uslzených obětí, vyznání a prozření využívají ta nejhorší možná klišé. Na první pohled zaujme netradiční svět, do nějž byl příběh přenesen. Vizuálně jde o divokou kombinaci; archaičnost se proplétá s vědeckofantastičností a obě jsou překryty směsicí snad všech výtvarných a stavebních slohů, které přišly autorům pod ruku. Architektura často není architekturou v pravém smyslu slova, ale – jak píše Subjektiv – spíše koláží, avšak sestavenou s citem pro situaci. Výsledek je dechberoucí a ona pestrost není zdaleka nahodilá, ale naopak přizpůsobená aktuálnímu dění. Základ atmosféry ovšem už odpovídá knižnímu 19. století a životu ve vyšších vrstvách – romantika čišící z Věku nevinnosti, Obrazu Doriana Graye nebo Paní Bováryové je zde v plné síle a technologie umožňující výlety do světa oper, bálů a pitek - na Měsíc – ji překvapivě ještě umocňují. Mimořádná je proměna nálady, kterou Gankucuó několikrát předvede (žel pouze v úvodu) – během vteřiny hladce přejde z pokojné bezstarostnosti do strašidelného napětí a zase zpět (hrabě přijíždí na návštěvu, celá epizoda ve venkovském sídle...) - plynule se promění obraz, ubude barev a najednou koukám na úplně jiný seriál; vypravěč dopoví děsuplnou pohádku a děti si rázem uvědomí, že jsou stále v bezpečí u krbu. V těchto chvílích byl můj obdiv k autorům největší. V zásadě jsem si užíval každou vteřinu: od možná nejlepšího - a výtvarně od zbytku seriálu značně odlišného - openingu, jaký znám, až po jen o něco málo horší ending, a ještě začátkem druhé desítky byl rozhodnut pro absolutní hodnocení. Oním mísením starého a nového, všemožných kulturních údobí a rozdílných technologií však vzniklo kromě fascinujícího celku i několik roztomilých „mezer“. Zatímco se pořádají lety do vesmíru a bankovnictví či justice prosperují, nikdo nevlastní telefon – a přece by právě ten vyřešil řadu zapeklitých situací! Holt Dumas jej neměl, a kdyby na tom tady byly postavy jinak, muselo by se ještě víc sahat do děje – a je myslím ku prospěchu všech, že se tak nestalo. Vše pozitivní, co jsem dosud napsal, totiž s příchodem druhé poloviny seriálu tu pomaleji, tu rychleji odezní. Ta první je silná právě tím, že mnoho neobjasňuje – na intriky a tajemná místa v příběhu se díváme zvnějšku, a věnuje se hlavně prostředí, postavám a vztahům mezi nimi. Ve chvíli, kdy na objasňování dojde, se v častých odchylnostech od předlohy projeví plytkost scénáře a ten se utíká k vysvětlením, jež v tomto příběhu nemají co pohledávat a hrubě ho devalvují. Z vážné (a vcelku zlověstné) zápletky se stává fraška s démony, mecha souboji, stupidními dialogy přetékajícími patosem a vratkými subpointami. Zářným dokladem jeho slaboduchosti je v závěru kulminující oblbování duchovní symbolikou, především neskutečným množstvím křížů, pro které ani za tohle kritizovaný NGE není soupeřem (ostatně režisér Mahiro Maeda na NGE pracoval a mmj. navrhoval „anděly“). Druhá polovina vrhá obludný stín i na tu první, podařenou. Pokud si odmyslím senzační vizuální zpracování (které se později zčásti omrzí), nenabízí Gankucuó nic než jen zprzněný příběh Hraběte Monte Christa, který do „divácky atraktivní podoby“ přetvořil někdo, kdo měl s psaním skončit u motáků z vězení. Tomu odpovídá i výsledné hodnocení. [Se skřípěním zubů **.] () (méně) (více)