• Lish84
    ***

    Jiří Hubač se v Hodině klavíru tématu "problémy umělce s alkoholem" nevěnuje poprvé. Ačkoliv jde o samostatný film, v podstatě volně navazuje na Hubačovy inscenace Ikarův pád a Tažní ptáci s Vladimírem Menšíkem v režii Františka Filipa. Ikarův pád vyprávěl o odhodlávání se k léčbě a Tažní ptáci se soustředili právě na pobyt v léčebně - tyto fáze Hodina klavíru shrnuje ještě před úvodními titulky. Na malém prostoru tu jsou stručně, leč výstižně vystihnuty charaktery všech hlavních postav příběhu - tedy Františka Stáry, jeho ženy, syna a spolupacienta Edy Mandíka. Postavy Bolka Polívky (Stára) a Pavla Lišky (Mandík) jsou krásně napsané a herci opravdu mají co hrát (což v případě českých - nejen televizních - filmů bohužel zdaleka vždy neplatí). Nedá se to ovšem moc říci o vedlejších postavách, ty jsou většinou jen lehce načrtnuty - ale třeba Jan Budař dokázal i přesto zazářit. Co se týče příběhu: pan Hubač si místy až příliš zjednodušoval práci (uklízečka na ZUŠ a následné Stárovo vyhození, půjčení peněz Mandíkovi) a i díky tomu nepůsobí film moc věrohodně a autenticky, vyznívá až příliš tradičně. Snad je to tím, že jeho základ byl napsán už někdy před dvaceti lety. Ačkoliv jsou kulisy a kostýmy současné, jen těžko si lze představit, že by se v současném světě události seběhly a lidé ve filmu mluvili vždy přesně takhle. Přitom u jiných Hubačových příběhů jsem pocit nepřirozeného chování lidí neměl - naopak! Nekřivděme však scénáristovi, na vině je z velké části režisér - je znát, že Zdeněk Zelenka nemá s příběhy ze současnosti zkušenosti. Místo, aby jistou neautenticitu scénáře zahladil, naopak ji ještě zvýrazňuje – např. řidiči kamiónů hrající karty o peníze vypadají spíše jak piráti v krčmě, které pouze někdo oblékl do současných kostýmů. Snahu o přiblížení kino filmům poznáme hlavně díky častému použití kamerových nájezdů. Sice nejsou zcela dokonalé a obraz se při nich místy až příliš zatřese, ale film rozhodně vylepšují. Horší jsou pokusy o větší zdramatizování některých scén - nejkřiklavější je vyhození mobilu. Jednak působí zastarale jak z inscenace z 80. let (tehdy se ale samozřejmě rozbíjely jiné věci než mobily :) a navíc je to natočeno, jako kdyby se dělo něco mnohem drastičtějšího a pod koly kamionu neskončil mobil, ale člověk. Jediné opravdové kvality filmu tedy tvoří herecké výkony Boleslava Polívky a Pavla Lišky. Není to málo, ale čekal jsem rozhodně více.(1.10.2007)

  • Mariin
    ***

    Celkem průměrný film s dobrým Bolkem Polívkou i ostatními hlavními postavami. Nacházím zde jen jednu nosnou (a nikterak originální) myšlenku: k oběma hlavním hrdinům se velmi tvrdě a chladně zachovali právě jejich nejbližší, tedy ti, co by je právě měli podržet. To, zda alkoholika zachrání ta koupě klavíru, ale také není jisté - je to jen ukázka obětavé pomoci.. V podstatě uzavřený kruh.(27.2.2008)

  • Gig
    ****

    Tento snímek má podobný problém jako snímek "Jak se krotí krokodýli". U obou dvou filmů jejich předchudci vznikli v době minulé. Od té doby uběhlo mnoho let. U obou dvou jmenovaných se bohužel nezačla "trojka" točit. U filmu, Jak vytrhnout velerybě stoličku, potažmo Jak dostat tatínka do polepšovny, mezitém zestárl Tomáš Holý, a ač byl scénář na světě už to nestačil natočit. U Tažných ptáků či Ikarova pádu bohužel zemřel Vladimír Menšík a už to taky nestačil natočit. Mezitím se změnila doba, lidi jinak komunikují, máme jiné prostředky atp, a původní scénář se přepracoval pro jiné představitele. Polívka s Liškou mohou hrát jako Bozi, ale nemohou nikdy nahradit "Menču" a "Bróďu". Ač to může fungovat jako samostatnž film, bohužel dojde vždy k srovnání. Ale narozdíl od výše zmíněných "Jak se krotí krokodýli" vyšel tento snímek se ctí a duchem původních filmů. Já vím, že je nemístné srovnávat Hubače s Poledňákovou. Ale musel jsem to zmínit s jistou podobnosté osudů těchto příběhů.(28.12.2013)

  • Marthos
    **

    Navázat tam, kde skončil velikán Menšík, je umělecká sebevražda. Filmem probleskuje vynikající scénář Jiřího Hubače, nicméně i ten se musel přepracovat pro soudobé účely režiséra Zelenky. Herci tlačí na pilu, příběh uz postrádá vnitřní hloubku svých starších souputníků a ze všeho je cítit jakási podvědomá vyprázdněnost. Jestliže se nemá do stejné řeky vstupovat dvakrát, napotřetí už vůbec ne. Voda je kalná a odnesla s sebou všechno dobré, co do ní kdy bylo vloženo. V případě Hodiny klavíru je tomu bezesporu tak.(11.7.2010)

  • Přemek
    **

    Nepříliš vyrovnaný pokus natočit starý Hubačův scénář, připravený pro Vladimíra Menšíka a Vlastimila Brodského. Problém je nejen v nesrovnatelně slabším herectví Polívky a Lišky, ale také v nedochůdné režii Zdeňka Zelenky (vím, malichernost, ale třikrát po sobě natočit stejný Polívkův příchod ke dveřím... ech). Liška je herecky zcela nedostatečný a Polívka se snaží scény, které by Menšík hrál s tichým zvnitřněním, překonat šaržírováním a nejapnými pokusy o zlehčení látky. Budař je v tomto případě zcela zmarněný, šaržíruje jakéhosi groteskního blba, i Cibulková tentokrát není schopna zahrát skvěle připravený part.(16.10.2007)

  • - Scénář od Jiřího Hubače se původně jmenoval „Zima poutníků“ a byl to třetí díl z trilogie „Ikarův pád a Tažní ptáci“. Hubač scénář odmítl realïzovat ve chvíli, kdy Vladimír Menšík zemřel. Po 15 letech ho však Bolek Polívka přesvědčil, aby dal svolení k realizaci. Scénář byl od původní verze zásadně pozměněn. (sator)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace