Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Televizní film předního dramatika a scenáristy Jiřího Hubače vypráví příběh vyléčeného alkoholika, koncertního mistra a skladatele Františka Stáry. Po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho euforické odhodlání začít znovu je tragická iluze. Jeho žena se z bytu zatím odstěhovala a našla si jiného muže. Podobné fiasko ho čeká v bývalém zaměstnání a později i při krátkodobém působení v základní umělecké škole. V nejtěžší chvíli, kdy se Františkovi hroutí všechny jeho soukromé naděje i profesní plány a on rezignuje, mu nezištně pomáhá bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík. Tento člověk, sám slabý, nedůsledný a nezodpovědný, s nečekanou a sebezničující obětavostí rezignuje na střípky osobního štěstí a energicky vybičuje svou ochablou vůli k záchraně svého jediného kamaráda. Cena, kterou za tento svůj čin Eda platí, není malá, ale jeho oběť měla smysl. V Hubačově emocionálně silném a působivém příběhu si hlavní role zahráli Pavel Liška a Bolek Polívka, režie se ujal Zdeněk Zelenka. (Česká televize)

(více)

Recenze (80)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Ano, film se mi líbil. Ikdyž byl hodně smutný a toho humoru (a to dost hořkého) tam moc nebylo. Film oprávněně staví na 2 hlavních představitelích Polívkovi (zde hraje převážně egoistu, který trochu procitne až na konci příběhu) a Liškovi (hrajícího stejného chudáka, avšak dost naivního a člověka, který touží po přátelství a je schopen se pro něj obětovat). A musím se přiznat, že Pavel Liška mě docela dojal (a to nejen svojí sebezničující trpělivostí s "domnělým" přítelem). Trochu mě mrzí to menší hodnocení zde, ale třeba si k tomuto filmu, který já osobně hodnotím 4*, někdo časem najde cestu. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Alkáči jsou takový vděčný filmový téma. Sice film nepřináší nic novýho pod sluncem a je na něm dost znát taková ta televizní lacinost, ale koukat se na to dalo. Polívka se do role vyléčenýho alkáče celkem hodil, Liška asi ve stopadesátý roli idiota mi lez tradičně na nervy. Naštěstí nedostal zase tak moc prostoru. Jinak je blbost, aby někdo byl v odmašťovně půl roku. Protialkoholní léčba trvá 3 měsíce. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Je těžké srovnávat s původními filmy. Je lehké podlehnout nadšení z televizního projektu o tolik kvalitnějšího než cokoliv jiného z posledních měsíců. Silný námět, hodný amerického veledojáku, zpracoval Zdeněk Zelenka jako komorní příběh o lidském přátelství. Filmu bohatému na milý slovní humor ubližuje snaha působit moderně. Ta je reprezentovaná zbytečnou a nefungující „sondou“ do životů dálkových řidičů, směšnou scénou s vyhozeným mobilem, nevhodně „fresh“ kamerou Vladimíra Opletala i občas příliš agilním střihem (Vyšehrad). Slibný potenciál Hodiny klavíru by zasloužil větší péči ve více ohledech. Vyeliminování sklonů ke schématičnosti a zjednodušování (čtyřicet tisíc bych vyléčenému notorikovi určitě nepůjčil jen tak). Lepší prokreslení příliš šablonovitých postav (zlá sestra, zákeřná uklízečka, upjatý inženýr). Dotažení některých motivů (vztah otec-syn). Přese všechny výtky má tento počin mnoho téměř k slzám dojímajících momentů, které se vyhýbají jakékoliv křečovitosti a fungují především zásluhou soustředěných výkonů Polívky a Lišky. „Klaun s vážnou tváří“ a „tak trochu idiot s vždy dobrým srdcem“ opět odehrávají svůj vysoký standard. 70% ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejnenaplněnějších projektů české televizní tvorby, televizní drama Hodina klavíru, těží z několika rozmanitých zdrojů - vynikající námět a scénář Jiřího Hubače, pro něhož je tato látka, téma alkoholismu a postodvykací recidivy, zdá se možná tématem životním, neboť se k němu cyklicky vrací v průběhu své tvorby (napsal scénáře již k vynikajícímu Ikarovu pádu či k Tažným ptákům, v nichž exceloval Vladimír Menšík a s kterými se Hodina klavíru chtě nechtě neubrání přímému srovnání). Dalším využitým zdrojem je herecké obsazení - sešla se tu skutečně soudobá první herecká liga, nejprogresivnější a nejnadanější herci generace dnešních třicátníků (Liška, Budař) se vhodně doplňují hereckými matadory (Polívka, Preiss, Postránecký), přičemž i vedlejší a malé role jsou obsazeny vysloveně skvostně (Liliya Malkina, Radomil Uhlíř...). Tady však cítím první škobrtnutí - Bolek Polívka jakoby nevěděl co hrát, v jeho postavě převažuje jen jakási únava, odevzdání, jeho manželský boj mu nelze věřit, o nějakém existenciálním boji nemluvě... To Pavel Liška svou typickou roli ,,Idiota" hraje přesvědčivě a je vidět, že mu sedí... Zdroj, který narazil na své dno, je ale režie Zdeňka Zelenky - tenhle zkušený televizní tvůrce režii snímku sice ubalancoval, nepřidal k ní ale nic navíc, nic přesahujícího, metafyzického, trochu méně umění o co víc rutiny...úplně však vyhořel ve scéně, kdy se postava Pavla Lišky chystá ulétnout, tedy skočit a spáchat sebevraždu (nemluvě o zcela nevěrohodných scénách z prostředí dálkových řidičů) - ty patetické zmatené prostřihy na malou holčičku s medvídkem, symbolizující vnitřní zápas hrdinův, to bylo ono režijní dno, od kterého už se dalo jen odrazit... Čeho lze ale litovat na tomhle jinak skvělém snímku nejvíce, je jeho televiznost... Kdyby se tenhle scénář podařilo zrealizovat coby celovečerní film, myslím, že bychom byli svědky (s oním výše zmíněným potenciálem) strhujícího filmového zážitku... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dobří holubi se vracejí, Dnes naposled, Zjasnělá noc ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Zřejmě pokus vrátit časy výborných ikarových pádů, tažných ptáků a dobrých holubů... bohužel značně neúspěšný, zejména vinou opravdu předvidatelně a tezovitě vedeného scénáře, kterému absolutně chybí silné konflikty a uvěřitelné postavy. Takže obě hlavní hvězdy hrají to, na co jsou zvyklé, Liška idiota se zlatým srdcem a Polívka nabručeného, ale v jádru dobrého člověka. Některé výroky mají v sobě tolik prvoplánovosti, že mě mimoděk rozesmály a katarzní momenty příběhu byly ploché a nedůvěryhodné. Naprosto chyběla šťáva a tragika těch starých "detoxikačních" šlágrů s Menšíkem a spol., dojem autenticity a bezprostřednosti... navíc milé a humorné momenty mě nijak nezaujaly. Režie Zdeňka Zelenky tomu svojí šedí také rozhodně na kráse nepřidá. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (3)

  • Bolek Polívka na klavír nehraje. Ve skutečnosti zní hudba z playbacku a v detailu se po klávesách rozběhnou prsty profesionála, který Polívkovi radí, kdy se má do hry „opřít“ a jak vtěsnat nohu na pedál. (rakovnik)
  • Scénář od Jiřího Hubače se původně jmenoval „Zima poutníků“ a byl to třetí díl z trilogie „Ikarův pád a Tažní ptáci“. Hubač scénář odmítl realïzovat ve chvíli, kdy Vladimír Menšík zemřel. Po 15 letech ho však Bolek Polívka přesvědčil, aby dal svolení k realizaci. Scénář byl od původní verze zásadně pozměněn. (sator)

Reklama

Reklama