poster

Jume džúja

  • japonský

    ユメ十夜

  • japonský

    Yume jū-ya

  • anglický

    Ten Nights of Dream

  • anglický

    Ten Nights of Dreams

Fantasy

Japonsko, 2006, 100 min

  • ScarPoul
    *

    Príbeh o 10 nociach snívania. 10 režisérov vytvorilo svoje vlastné vízie k tomuto ucelenému dielu, ktoré sa javí ako poviedkový film, ale je to skôr film s 10 príbehmi vo vnútri, ktoré sa pretínajú, ovplyvňujú. Spája ich ťažko definovateľný čas, neustále pendlovanie medzi bizarnosťou a realitou, nechutnosťou a snovosťou, ale to je asi tak všetko. Príbeh neprináša nič zaujímavé. Aj formálne vyhranie sa v príbehoch je skôr na škodu. Je to mix väčšiny žánrov so snahou o vytvorenie akýchsi spojitostí, ktoré by invenčne posúvali hranice celého príbehu do funkčnejšej a bizarnejšej roviny, ale toto nie je poetický film, ani experimentálny film. Nemá to v sebe nič z Lyncha ani nič z Cronenbergovej bizarnosti. Pripomína to niektoré diela Takashi Miikeho, ale ten je účelovo parodický. Dopozeral som to, ale toto je pre mňa jedno obrovské filmové nič.(14.4.2018)

  • Tsuki
    *

    Tak po dlooouhé době nějaký japonský film, který se mi vážně nelíbil. Myslím, že jediný japonský film, kterému jsem kdy dala jednu hvězdu, byl Izo. Teď se k němu bohužel přidal i film Yume jūya. A ta jedna hvězda je v podstatě jen za poslední příběh s Matsuyamou, kvůli kterému jsem se také na tento film podívala. Poslední příběh mi přišel jako jediný trochu srozumitelný a zajímavý (alespoň v porovnání s ostatními). Pak se mi ještě docela líbil epilog s Erikou Todou. Ale to je opravdu vše. Nejenže mi ostatní příběhy nedávaly vůbec smysl, ale hlavně jsem se hrozně nudila. Šlo to zkrátka úplně mimo mě. Možná by bylo lepší si nejdřív přečíst dílo Nacume Sósekiho, ale to jsem bohužel neudělala. A tenhle film mě od toho dokonce do budoucna odradil, přestože je dost možné, že kniha je daleko lepší (samozřejmě nemůžu soudit knihu podle filmu). Pro mě zkrátka naprosto nicneříkající - a nicneříkající filmy nemám ráda, ať už se tváří jakkoli zajímavě nebo umělecky. ~(1,3)~(31.7.2011)

  • Vojife
    ****

    Série deseti "snových nocí", kterou je těžké hodnotit, protože každá "noc" je jiná (všechny noci ale mají společné to, že nedávají smysl). Proto teď ohodnostím každou zvlášť. ... NOC č.1 | Akio Jissoji | **** - Zajímavý minimalistický poetický snímek, hezky udělaný, se zajímavým vizuálním a zvukovým pojetím a s pěknou myšlenkou. ... NOC č.2 | Kon Ichikawa | ***** - Tenhle sen mě zaujal ze všech nejvíc. Je (z asi 99,8%) černobílý a němý. Hodně se mi líbil svou poklidností a tím, že dával alespoň nějaký smysl. Opravdu moc pěkné a zajímavé. ... NOC č.3 | Takashi Shimizu | **** - Tohle byla opravdu noční můra jak se patří. Vážně, to bylo opravdu jak sen. A ne moc příjemný. Tady už ale ty sny pomalu začínají ztrácet smysl. ... NOC č.4 | Atsushi Shimizu | *** - Čtvrtá noc mi přišla trochu nudná. Ano, bylo to sice opravdu jako nějaký sen, ale nějak mě to moc nechytlo. Není to ale tak hrozné. ... NOC č.5 | Keisuke Toyoshima | *** - Takový sen bych opravdu mít nechtěl. Kdyby za mnou běžela divná hadrová zrůda a nikdy bych nevěděl, kdy je to sen a kdy ne... Brr. Dost šílené. Ale konec se mi líbil. ... NOC č.6 | Matsuo Suzuki | **(*) - Bylo sice vtipné, jak se na konci ten kdo-ví-kdo pokoušel napodobovat velkého Ukeie, ale bylo to fakt divné. Až tak moc mě to nezaujalo. ... NOC č.7 | Yoshitaka Amano + Masaaki Kawahara | *** - Noc sedmá je úplně jiná než všechny ostatní ve dvou věcech. Zaprvé je kreslená a zadruhé je z nějakého důvodu anglicky. Vizuálně dost zajímavé, vypadá to jako na nějakém LSD tripu, ale celkem mě to nudilo. ... NOC č.8 | Nobuhiro Yamashita | ***(*) - Wtf? Tehle sen dává nejmenší smysl ze všech. Malý kluk chytí místo raka živou obří bílou klobásu, děda si odejde pochutnávat na polštáři v místnosti plné průhledných psů až nakonec... No, uvidíte sami. Trochu mi tahle... věc... připomínala Lynche. ... NOC č.9 | Miwa Nishikawa | *** - Taková obrazná (ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem pochopil, co to vyjadřuje) povídka o tom, jak otec odejde do války. Oproti předchozí "noci" celkem realistické. ... NOC č.10 | Yūdai Yamaguchi | ***** - Tady musím dát zase 5 hvězdiček. Zajímavé spojení - na jedné straně je to hnusné a naturalistické, na straně druhé i vtipné. Pohádkovitý snímek o namyšleném "hezounovi", co nenávidí všechno hnusné a který se ocitne v továrně na "vepřové" maso. Ano, vepřové v uvozovkách. Občas na zvracení, ale jinak je to vtipné a naprosto ulítlé. A ten konec... =D(15.3.2012)

  • Blizzard
    ****

    Deset snových příběhů, které více či méně (ne)dávají smysl. Většinou se jedná o jakési vizuální experimenty, připomínající mi místy snímek The Great Yokai War, který natočil Takashi Miike. Jednotlivé epizody samozřejmě mají rozdílnou kvalitu, ale celkově se drží nad průměrem a jedná se o kvalitní celek. Nejlepší jsou rozhodně tyto sny: druhý černobílý se samurajem, šestý s tancujícím řezbářem/sochařem a nakonec poslední desátý, což je prasečí podívaná a jedná se o slušný tripový výlet. Toto dílo je jeden z příkladů, kdy forma vítězí nad obsahem a pro milovníky východního stylu nelze než doporučit. (7/10)(25.12.2008)

  • seeker23
    *****

    Deset japonských filmařů adaptovalo na plátno soubor krátkých próz Nacumeho Sósekiho Deset snů. Původní drobné povídky se vyznačují snovou, místy až zenovou atmosférou, dosahují minimem prostředků maximálního účinku na čtenáře. O ději se tu téměř nedá mluvit, jde opravdu o miniatury se snovou logikou. Je úžasné pozorovat, jak si s nimi poradili přední japonští filmaři, kromě veteránů Ichikawy a Jissojiho vesměs nadějní noví tvůrci. Ichikawa jako jeden z mála se snaží o hodně doslovné zpracování a zachování ducha ve druhé epizodě, která se odehrává beze slov a už původně měla jasný zenový rozměr. Většinou však dochází k posunům směrem k módnímu hyperstylizovanému ztvárnění. Takashi Shimizu posouvá svou epizodu více směrem k hororovému stylu, jímž je proslulý, aniž by však opustil původní směs tajemnosti a humoru, spíše obě polohy zesiluje. Za zmínku rozhodně stojí Suzuki Macuo, který epizodu o legendárním sochaři posunul do bizarní roviny, když z něho udělal jakéhosi electrobuggie tanečníka, jenž svým pohybem ovlivňuje okolní realitu. No a závěrečnou povídku, v níž už v knize byl ujetý motiv vepřů chystajících se olizovat hrdinu, jenž je svou holí posílá do propasti, dostal na paškál Yudai Yamaguchi odpovědný za skoro exploatační kousky jako Battlefield Baseball a ukázal nám pořádný prasečí wrestling! ___Tenhle film je rozhodně povinností pro každého, kdo upřednostňuje styl nad příběhem a též je to jedinečná příležitost pro milovníky japonského filmu konfrontovat styl předních současných japonských filmařů.(10.5.2008)