Thor

Ach, ty komiksy. Ty mi dávají. Ve finále o krapet menší blbost, než jsem očekával. Bohužel hlavně hodně nekonzistentní. Snímek je totiž bohužel poměrně neucelený a moc neví, kde je mu lépe. Hybridní Thor je nicméně velmi sympatický archetyp svalnatého hrdiny, který naštěstí mile a obratně dávkuje nekřečovitý humor (zvlášť dobře působí v civilní části). Potěší i svérázně pojaté vizuální efekty a Doylova hudba. Natálka tentokrát bohužel na půli cesty.. Asi budu jeden z mála, kterého vůbec neznervózňuje pomalu se blížící datum premiéry Avengers.. (13.11.2011)

Mohla to být tupá podivnost s partou naleštěných manekýnů, ale díky pedantickému vedení Kennetha Branagha z toho vznikla nádherná pohádka s mytologickými proporcemi, velkou mírou noblesní ironie a především s výborným Chrisem Hemsworthem (ten totiž věnoval přinejmenším stejně úsilí herectví, jako své prvotřídní muskulatuře) a jako vždy neodolatelným glosátorem Stelanem Skarsgårdem. Trochu to kazí dozblbnutí stejně křehká Portmanová a některé nablblé kiksy ve scénáři (možná i v českém překladu) i trochu prkenné triky, ale na to všechno v důsledku se*e Fenriz... příznivce hyper-efektní blockbusterové moderny to nejspíš nezaujme, ale milovníky poctivé epiky s pěknou výpravou a kouzelnou atmosférou by Thorův Mjolnir měl plácnout po hlavě celkem výživně. Správná frekvence, Kennethe! (20.04.2011)

S Thorem a se mnou to bylo tak: Nechával mě chladným do té doby, než jsem se dozvěděl, kdo ho bude režírovat. Cože, Kenneth Branagh? No, vlastně proč ne. Pak přišla potitulková scéna Iron Mana 2 (aha, tak takhle bude vypadat Mjölnir), potom první (hmmm, nějak se mi to nezdá) a druhý (to už je lepší, začínám se těšit) Thorův trailer, a nakonec soundtrack Patricka Doyla (panejo, ten motiv z hlavy nedostanu!). Zbývalo si zajít na film, což jsem splnil dnes. V kině jsme seděli tři, ne že by mi to vadilo - spíš mi bylo líto těch 100 lidí, kteří tam neseděli s námi. Thor je totiž nejlepší komiksák od Hellboye a za tím si stojím. Branagh s přehledem režíruje a s pomocí trikařů a všech možných designérů nám servíruje úžasné obrázky z Ásgardu i Jötunheimu, herci jsou od hlavní po tu nejvedlejší postavu sympatičtí, (až na pár výjimek) neokoukaní, a jejich postavy tím pádem uvěřitelnější, scénář obratně míchá dramatické scény s akčními i vtipnými (zástupy čumilů u kráteru s kladivem a příchod Thorových kumpánů vedou), nic není navíc... Vážně nemám co vytknout. Ani tu Natálku. Obzvlášť mě potěšil vzhled ledových obrů, kteří jako by z očí vypadli stvořením Raye Harryhausena, což mi teď ještě připomíná zvláštní mystickou atmosféru Ásgardu, která zase mile evokovala náladu scén z Olympu ze Souboje Titánů. Jo a epilog po titulcích... Velice šťavnatý bonbónek na závěr. Takže dávám pět čistých hvězd a jsem spokojený.___P.S. Viděl jsem 2D a jsem rád.___P.P.S. Dabing naštěstí nebyl takové zlo. (11.05.2011)

Když jsem se před několika týdny bavila s Patrickem Doylem, popisoval mi nadšeně Thora, ke kterému zrovna skládal hudbu, a tvrdil, že ho z pohledu diváka považuje za velmi podařený film. Ačkoliv jsem měla víru v jeho pravdomluvnost (označit některé své bývalé projekty za špatné se rozhodně nebál) i úsudek (jeho filmový vkus mi seděl), nějak jsem si nedokázala představit, jak z toho, co ukázal trailer, může vzniknout něco pozitivního. Teď už rozumím. Kenneth Branagh totiž při budování svého prvního skutečného velkofilmu prokázal, že většinou operuje s desetinásobně nižšími rozpočty, a více než na velkolepé bitvy ala Michael Bay tak vsadil na svou oblíbenou situační komiku (nabízí se srovnání s Mnoho povyku pro nic) a místy až Shakespearovsky vypjaté scény (král a jeho dva synové). Hlavně jeho zásluhou se tak Thor z běžného letního popcorňáku stává velmi příjemnou a netradiční pohádkou, která v té záplavě Marvel filmů valících se nyní do kina rozhodně nezapadne. Po dlouhé době přichází komiksový film, u kterého mi stopáž nepřišla přemrštěná a klidně bych snesla nějaký delší director's cut. (S tím by měl mít ostatně Kenneth po čtyřhodinovém Hamletovi hodně zkušeností.) Zkrátka a dobře ten nejshakespearovštější a nejvtipnější filmový Marvel, co jsem kdy viděla. Zcela vážně uvažuju, že si na něj tady v Británii do kina zajdu ještě jednou. | Dodatek 22. května 2011: Thor podruhé. Tentokrát už jsem se tolik nesmála vtipným narážkám (přece jen jsem si polovinu gagů stále pamatovala), zato jsem si znovu užívala budování oné marvelovské galaxie, ve které se všechny filmy navzájem propojují a federální agent tak při pohledu na obřího robota pronese: "Is that one of Stark's?" V tomhle duchu je také velmi zábavné sledovat, jak se při podobných marvelovských narážkách zasměje vždy jen část kina a jak 4/5 diváků odejdou hned během první minuty závěrečných titulků. Těch, kteří vědí, že sáhodlouhým seznamem lidí, kteří se na filmu podíleli, příběh ještě nekončí, je málo a onu poslední (po-titulkovou) scénu filmu s Hiddlestonem, Skangardem a Jacksonem nás tedy vidělo asi jen dvacet. Thor will return in The Avengers a já už se teď těším. (25.04.2011)

Thor mi dal přesně to, co jsem si po trailerech myslel, že přijde. Nenáročnou pohodovku, která se místy nebere vážně a přejde spíše z komiksového filmu do komedie. Scény z Asgardu byly přímo magické, hned bych tam jel na dovolenou, popíjel bych s Hopkinsem, pojedl se Stevensonem a polaškoval s Jamie. Jinak Chris Hemsworth je opravdový sympaťák, role Thora mu absolutně sedla a Natálka mě opět potěšila (vypadá to, že kvůli mateřství bude tohle na delší dobu její poslední role, tak uvidíme). Snímek jako takový nenudí, pobaví (při pár scénách jsem si vzpomněl, odkud Kenneth pochází, protože to bylo znát, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu) ale až při posledních deseti minutách jsem se opravdu bavil. A to je na film, který těch minut má bez mála 12krát tolik, přeci jen málo. Ale konečně mě něco parádně navnadilo na The Avengers (nenechte si ujít scénu po titulcích!) a na Thora 2 se budu těšit. 80 %. (11.10.2011)