When the Woman Butts In
Režie:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Jiří ŠafářHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Miroslav Horníček, Jana Hlaváčová, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jarmila Smejkalová, František Miška, Bohumil Bezouška, Nina Popelíková (více)Obsahy(1)
Hrdinou dodnes svěží filmové komedie Zdeňka Podskalského z roku 1959 je svobodný muž v nejlepších letech, úspěšný lékař a vědec, kolegy trochu zlomyslně přezdívaný doktor Faust. Zahleděný do své práce si nevšímá zájmu žen o svou osobu, nevidí úpornou snahu černovlasé ctitelky získat jeho přízeň. Psychické vyčerpání, shoda náhod a narážky na faustovskou minulost jeho pracovny jej dostanou až na pokraj zhroucení. Všude kolem sebe vidí ne mladou a žádostivou dívku, ale prohnanou Mefistofelu s jediným cílem – získat právo na jeho duši. S Mefistofelou se vydá na tajný výlet… (Česká televize)
(více)Recenze (125)
"Po noci z neznámých důvodů svítil na hradě, pak se dostal do JZD, lehce poškodil traktor a shodil na sebe holubník." Naprosto netuším, proč se o téhle vydařené komedii stále říká a píše, že ji ovlivnila či rovnou omezila doba vzniku. Nevím, možná to v ní prostě nehledám a tedy ani nevidím, ale pro mě je Kam čert nemůže jedním z nejpříjemnějších filmů Zdeňka Podskalského, v němž civilní Miroslav Horníček a čertovsky svůdná Jana Hlaváčová obstarávají příběh a Vlastimil Brodský s Jiřím Sovákem (a Rudolfem Hrušínským) zase komiku. Pokaždé se dobře bavím. ()
Jak sám pan Horníček říkal, jeho nejlepší herecká role byla v "Písařích", ale když si ve filmu vezme všechno na povel pan Podskalský, tak z toho vyjde velmi příjemný zážitek. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Teda Jana Hlaváčová a Miroslav Horníček v rolích takové skroro romantické komedie okořeněné jemým humorem...velmi zajímavý zážitek... ()
Celkem slušná komedie na téma faustovské variace omezená jen dobou svého vzniku. ()
Horníček a Hlaváčová jsou dva důvody, proč tenhle film i po letech vidět a proč mu přiznat určitou hodnotu. Scénář je jinak celkem průměrný a ani režie Zdeňka Podskalského ho podstatně nevylepšila. Herecký rejstřík Miroslava Horníčka byl vždycky omezený, šlo především o výborného vypravěče a autora. Tahle role mu ale sedla a jedná se myslím o jeho druhý nejlepší výkon (vedle seriálu Byli jednou dva písaři). No a mladičká Hlaváčová byla tehdy plná energie a ďábelského šarmu. Slušná konverzačka, ve své době určitě nadprůměrná komedie. Celkový dojem: 55 %. ()
Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. ()
Tehdejší debutantka Jana Hlaváčová v jedné ze svých nejzajímavějších rolí. ()
...nastrčí babu. A docela hezkou. Taková trošku schizofrenní komedie z konce 50. let, která je díky hereckým výkonům či chytrému scénáři stále koukatelná. Pan Horníček je dokonalý (tak jako vždy) a režisér Zdeněk Podskalský vynikající (ostatně také jako vždy). Tohle mám rád od dětství. ()
"Kam čert nemôže", tam pošle ženu. Myšlienka, či ak chcete námet, tejto českej čiernej komédie je celkom zaujímavá. Tak trocha mystická. Mierne temná. Technické spracovanie mi tiež v podstate vyhovuje. Je primerané dobe vzniku tohto snímku. Ale nedokážem prísť na chuť ústrednej hereckej dvojici Miroslav Horníček a Jana Hlaváčová. Najmä pán Horníček je neznesiteľný. Možno to bol výborný rozprávač, pohotový komik, improvizátor a bavič, ale ako herec sa nikdy neuplatnil. Aj v tomto filme je jeho herecký výkon len ďalší veľký, bolestivý kŕč. ** ()
Milé komedie ještě z padesátých let a s velkými herci tehdy ještě mladičkými a krásnými... ()
Jedna z řady výtečných českých komedií postavená na chytrém nápadu a hereckých výkonech herců, kteří se hvězdami měli stát teprve po pár letech. ()
Hodně letitá komedie, z které je doba vzniku silně znát, a nejsem si jistý, jestli to má ještě šanci oslovit současné publikum - osobně jsem se u toho docela nudil. První půlka, v níž film člověka znejisťuje, zda je postava ztvárněná Hlaváčovou skutečně čert či nikoli, mi osobně přišla filmařsky zajímavější, na druhou stranu teprve v druhé půli, kdy filmový pár opustí Prahu a vydá se na cestu, to začne být konečně trochu vtipné (přesto ne zas až tak vtipné, jako pozdější Bílá paní nebo Světáci, v nichž Podskalský dosáhl svého tvůrčího vrcholu). Osobně mi navíc přijde, že hlavním zdrojem odvěké popularity tohoto filmu (pro mě trochu nepochopitelné) je herecké obsazení, protože mladinká Hlaváčová je zde skutečně okouzlující, byť ten 20letý věkový rozdíl mezi ní a Horníčkem mi přijde nevkusný, stejně jako její uhánění Fausta k svatebnímu oltáři. Diváctvo důchodového věku si jistě na svou srdcovku sahat nenechá, ale osobně mi ten film vlastně přijde docela prostoduchý a přeceňovaný. ()
Spočiatku to vyzeralo na mysterióznu romantiku plnú temnej, ale príjemnej atmosféry, perfektne sa hodiacu na jesenný sychravý večer. Neskôr sa z toho čoraz viac stávala bláznivá letná komédia, ale našťastie ten záver tú romantiku zachránil. Horníček a Hlaváčová sú takmer dokonalý pár a osobne ma teda táto dvojica zaujala viac ako Brodský so Sovákom a ich prínos vo forme zdravého sedliackeho humoru. Nakoniec ale Kam čert nemúže nepôsobí až tak neucelene, ako opisujem, len mi vac sadla tá pôvodná poloha, s ktorou film začal. ()
V uplynulých šesťdesiatich rokoch som tento film videl viackrát a ako plynul čas, tak sa menil aj môj pohľad. Keď som ho videl premiérovo, bol som veľmi spokojný, lebo to v tej dome bolo maximom možného. Diváci boli vďační za každú hlášku, za každý skrytý význam, ktorý unikol cenzorom. Neskôr som už iba hľadal to, čo sa mi pôvodne páčilo a dnes už naň pozerám iba preto, aby som si pripomenul mladých hercov, z ktorých už dnes väčšina ani nežije. ()
Sofistikovaný Horníčkův humor sice působí v téhle době a v tomhle filmu příliš moudře, ale koneckonců ta ďábelská rafinovanost a vzájemné flirtování mají něco do sebe. A kde jinde uvidíte společně před kamerou Hrušínského, Brodského a Sováka? ()
Je to blbost. Moc jednoduchý nápad, u kterého je pak vařeno z vody. Pointou je pouze to, že Hrůšovi hráblo z toho, jak se snažil zachránit a vyléčit schizofrenika. Horníček je tu ale geniální, jeho skvělý hlas a intonace zcela vévodí. A Jana Hlaváčová je krásná a tajemně svůdná, škoda, že je film tam plochý. Sovák a Brodský si to pěkně házejí. Je to trochu podobenství, mysteriózní. ()
Skutečně podařený film plný neuvěřitelných satirických šlehů. Subjektivně nahlíženo a spolu s Bílou paní asi nejlepší Podskalského film. Jeho mladší opusy (včetně Světáků) žel trpí mnoha neduhy, především velmi rozvláčným líčením děje a humorem oscilujícím mezi (chtěnou ?) trapností a krotkým, všeobecně stravitelným humorem lidových taškařic všeho druhu. Naproti tomu film "Kam čert nemůže" je vyprávěn poměrně svižně, je skutečně vtipný a dokonce má i jisté poselství. Škoda, že toho v této formě pan režisér nenatočil víc... ()
Velice chytrý několikavrstvý scénář, navíc slušné herecké výkony a krásné exteriéry, práce s kamerou, ale hlavně světlem a barvami. Jak Mefistku neustále nasvěcuje nějaký zdroj červeného světla, to je dokonalé. Myslím, že zde měl Podskalský, který sám věděl, že má maximálně na televizní estrády, velmi poctivý podklad ve formě scénáře (ostatně Daniel je dodnes scenáristická ikona a M. V. Kratochvíl nejspíše dodal i historické souvislosti), takže vše funguje zcela v pohodě a ten rozpor vědeckého myšlení a selského rozumu je zde pojat snad nejoriginálněji, co mohu posoudit. ()
Provokace tehdejších socialistických pohlavárů, nebo jen naivní dílko své doby, symbolizující novou vlnu odlehčených komedií s prvky mystična? V každém případě se od obou možností skýtá určitá porce. Už obsazením Horníčka, herce, který svým intelektuálním vzezřením rozhodně nepředstavoval typického muže z lidu, se nejednomu socialistickému cenzorovi udělala před očima tma. Debutující Jana Hlaváčová si teprve svůj hvězdný chodníček slávy poměrně směle vyšlapovala, když ve své roli "pekelnice" do puntíku splnila požadavky scénáře. Zvláštní rozkol mezi ní a Horníčkem je na filmu tím nejdůležitějším aspektem. Hlaváčová postupně sráží Horníčkův nežádoucí antisocialistický postoj. Závěrečná scéna útěku ze sklepa, kdy Hlaváčová stojí Horníčkovi na ramenou a ten je po krk ponořený do vody, je přímým symbolem vítězství vládnoucí strany nad všemi, kteří by se jí chtěli postavit. A to Horníček ještě dopadl dobře. Představte si, že by po něm "jezédáci" přejeli traktorem. Naštěstí se většina vedlejších postav chovala natvrdle a tím vzniklo nejedno roztomilé nedorozumění. Hororové prvky zde slouží jen jako jakýsi prostředek ke groteskně-absurdním situacím. Je s nimi nakládáno dost naivně. Tvůrci vycházejí z toho, že divák tehdy neměl úplně plnohodnotný přísun informací o záležitosti Faust. Náramně se jim tedy hodí vyvolat mrazení záběry na strop, kterým údajně byl do pekla odnesen Faust, a v podstatě tak přiživí tezi o existenci pekla. Film však důkladně dbá na to, aby nedošlo k rozvíjení otázek souvisejících s možným demoralizováním socialisticky naladěného diváka a v podstatě za celý film nedovolí rozvinout divákovu fantazii, jak by to v takové instituci pekla mohlo případně vypadat. Vyvolání divákových obav zde dochází dost primitivní formou. K tomu všemu je Hlaváčová namaskována tak, aby divák skutečně byl mystifikován tím, že má pletky s nadpřirozenými mocnostmi. Nápad sice ucházející, ale vystavět na něm v podstatě celý film, mně nepřijde dvakrát nápadité. Však také vlivem své scenáristické jednostrunnosti film často dějově stagnuje. Až se děj přehoupne z města na venkov, plně se projeví důrazně zdvižený rudý prst cenzora nenechat film v intencích filosofického bloumání, ale právě naopak, vyzrát nad všemi nečistými silami socialistickou uvědomělostí a pokrokovým smýšlením, i když geniálně zahrané postavy pánů Brodského a Sováka mají fištrón téměř podprůměrný. Do toho groteskní pan Hrušínský, aby se nezapomnělo, že soudruzi myslí i na profese s vysokoškolským vzděláním. Z filmu sice vyřazuje pohoda, ale taková ta socialistická. Hravě si dokážu představit, jak na film chodily svazačky, které za frenetického jásotu a potlesku po promítání v socialistickém kině s tvrdými dřevěnými sedačkami a zápachu z neomítnutých zdí daly zašukat soudruhům z ústředí jako projev oddanosti své vlasti a socialistickým morálním hodnotám. Ani chytrý buřič Zdeněk Podskalský film nedokázal zbavit určité "komančské" podbízivosti, ačkoliv film je natočen řemeslně na úrovni a na svou dobu novátorsky. I tak se ptám, kde soudruzi udělali chybu, že mě tenhle film nikdy příliš nepobavil. 40% () (méně) (více)