Režie:
Zuzana Zemanová-HojdováKamera:
Petr HojdaHudba:
Pavel RichterHrají:
Jana Krausová, Jan Kraus, Eva Holubová, Jiřina Jirásková, Vlastimil Brodský, Michal Suchánek, Jaroslava Adamová, Simona Stašová, František Husák (více)Obsahy(1)
Zvolené prostředí módních návrhářek je sice poněkud mondénní, avšak mezilidská dramata vyznívají přesto uvěřitelně. Hrdinou je mladá žena, která se sblíží s kolegou svého manžela. Jenže za milostné vzplanutí zaplatí pocitem provinění, když se ocitá na důležité životní křižovatce a zvažuje, zda učiní rozhodující krok. Režisérka Zuzana Hojdová (později ji zastihujeme jako Zuzanu Zemanovou) se omezila na rodinný mikrokosmos vyvázaný ze širších společenských kontextů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Jako režisérský debut velmi povedené. Nicméně, slabé herecké obsazení udělalo své. Šťastná milenka vs. zoufalá maminka. Nejdříve čeká on, potom ona. Téma, které mi vždy přišlo velmi úsměvné. Milenecký pár si užívá nával chemických látek do mozku i jiných částí těla, a potom se strašně diví důsledkům. Rozhodnutí je na ní. Velmi slušná režie s tuctovým obsazením 80. let a tragickou ženskou konfekcí. Pro Jana Krause je to Musím Tě svést poprvé. ()
Téma manželské nevěry, kolikrát to tady už bylo, kolikrát ještě bude, bohužel v tomto případě pouze podprůměrných kvalit...Obsazení filmu bylo dobré, nicméně slabší výkony..Manželé Krausovi se snažili ale Kraus se do této role podle mě moc nehodil, přeci jenom člověk ho má stále zafiksovaného především jako výrůstka..a Michal Suchánek ve 23 letech? To byla přímo katastrofa:-) ()
Nudný snímek a nudní herci. ()
„To byla morální facka..“ Projevy metro-obšousta Vašuta či „Bad Boye“ Suchoše to sice poněkud bagatelizují, ale melancholická Richterova hudba, dobové ukotvení se spíše nepřímou společenskou souvislostí a ryze ženský autorský pohled přinášejí do klasického tématu své osobité kouzlo. Scéna s babičkou na lavičce byla jak od Lynche.. ()
Zuzana Hojdová tehdy na Barrandov v polovině 80. let přinesla námět ne nepodobný Docela obyčejnému příběhu Clade Sauteta. Ale obdobné ženské téma nikdy nemohlo být zpracováno stejným způsobem ve svobodné Francii na konci 70. let a u nás v polovině 80. let. Takže ve výsledku se postava Romy Schneiderové musela potýkat jen s morální otázkou vážící se k nevěře, potratu a souvislým tématům, zatímco česká Jana Krausová měla situaci mnohem horší. Její kariéra stagnovala z naprosto bizarních důvodů, k mimomanželskému milostnému vzplanutí se přidal definitivní ortel nad volbou vychovat nemanželské dítě nebo už nikdy nemít žádné... A jakoby to nebylo málo, Příběh '88 přišel do kin v předvečer Sametové revoluce a jeho život byl bohužel jepičí. Nicméně souhrnným pohledem je Příběh '88 skvělým melodramatickým kinem, s parádní vizuální složkou, která se opírá o nápad zasadit příběh do uměleckého prostředí módy a divadelního zákulisí. Herecky je celkové vyznění velmi přirozené, ačkoli se místy opírá o příliš literární dialogy. Takové ale někdy milostné situace bývají i v reálném životě. Takže díky za DVD a můžu doufat, že si i po letech televize znovu všimnou takto kvalitního ženského filmu s překrásnými pražskými exteriéry a zasněnou náladou. ()
Už při prvním zhlédnutí mi Příběh utkvěl v paměti, s odstupem času musím jen konstatovat, že se podařlo natočit velmi komorní zpověď, srovnatelnou s filmem Tajnosti od Alice Nellis. Vhled do dilemat života manželského i mileneckého usnadňuje výběr hlavní představitelky Jany Krausové, která doplnila škálu ženských rolí pychologických dramat osmdesátých let (Čas sluhů, Prodloužený čas, Útěky domů). Jde o zdařilý filmový debut, Zuzana Hojdová se později věnovala především televizní tvorbě, výjimkou je snímek Hrad z písku (nominovaný na českého lva za hlavní ženskou roli), který nebyl tak divácky úspěšný, jako Příběh '88. Geny se nezapřou. ()
Anna se zamiluje do mladšího kolegy svého manžela s kterým otěhotní a řeší tak dilema co bude dál. Ve výsledku hodně nedotažený film na kterém je až příliš znát že vznikl v roce 1988 dokáže nejvíce zaujmout svým zajímavým obsazením. ()
Lehce sentimentální vzpomínka na dobu těsně předlistopadovou. Krausová má lahodný hlas a dobře vypadá, některé záběry si ale režisér mohl odpustit (pohled z nadhledu při telefonování, když Honza odejde z bytu). Pobaví eskadra "mladých" herců v čele s Krausem, Holubovou, Suchošem, Stašovou a metro úchylákem Vašutem. ()
To byla morální facka. 1) 36letý (nevypadal) Jan Kraus (manžel - scénograf Honza) a 22letý příjemný František Staněk (milenec Pavel), netuším proč dabovaný, jsou dva hlavní mužští protagonisté. Pak je tam hlavní postava, 35letá nepříliš sympatická Jana Krausová (záletná manželka) a roztomilý 24letý Michal Suchánek (pomocník scénografa Slávek) s parádním sestřihem. 2) Příběh samotný šacuji tak na dvě hvězdičky, ale přidám třetí za herce, dobovou atmosféru i trochu té nostalgie. ()
Sotva prumerny rodinny pribeh z celkem zajimaveho prostredi modniho navrharstvi 80.-tych let. Mam pocit, ze nic ve filmu neni dotazeno do konce. Ale dobre vybrana a natocena ruzna mista Prahy, vypada moderneji nez ve skutecnosti byla. Krausova vzdy byla hezka zenska. Jsem rad, ze jsem film videl, i kdyz jsem cekal vetsi podivanou... ()
Plusem tohohle filmu je snad jedině Richterova hudba která filmu vytváří atmosféru... Rušivé je naopak předabování Fr.Staňka Mirkem Dlouhým... 60 % ()
Interrupce ano ci ne? ()
Jsem koukala jak nějaké modely, které ona navrhla se v dnešní době můžou vidět v nějaké určité podobě na dnešních ulicích či molech... :-D :-D :-D (samozřejmě v novější, přenesené vizi) ()
Stejně jako mnohé jiné filmy z té doby, marně se snažící čeřit pozdně normalizační doby, nenabízí nic zajímavého, kromě pohledu na svět, který by se neměl přestat připomínat. Tady samozřejmě nejde o žádné protistátní nálady, pouze o takové to domácí zahýbání, ale na pozadí doby, kdy měl každý svobody jen tak za nehet... Na druhou stranu, filmařsky to není odfláklé a na rozdíl od dnešní produkce, tady si aspoň divák nemrava přijde na své a nějaké to prso rozhodně není problém (ani na škodu...). ()
Nedotažené. Špatná režie, kamera, scénář atd. V duchu přestavby. ()
Honzo... / Andulo neblázni. Ráno vstáváme brzy. Dvoje kozy v prvních 8 minutách, dokonce plavý bobr v sauně na 1:05:14; Zuzana Zemanová-Hojdová ví, co divák potřebuje. Člověk by řekl, že tvůrci neměli žádné velké ambice: Krausová váhá mezi šeredným, ironickým Krausem, který má hlavu jen pro architekturu scény a romantickým sportovním kudrnáčem, který ji chápe. Potom se stihne nechat napustit oběma samci sukcesivně za jeden večer a pochopitelně se nemůže dopočítat - tak prosté to je. Zemanová-Hojdová měla ale na konci osmdesátých let asi chodila na kvalitní polské filmy - morální to není ani coby se za nehet vešlo, ale nějaký neklid v tom znát je. Ambivalentní hořkosladkou náladu mládí bujícího na sklonku éry reálného socialismu se jí (a možná ještě spíš kameramanovi Petru Hojdovi) podařilo zachytit celkem zdařile. Hele, tydlety cédé plejery, ty jsou super. ()
Dnes jsem film viděl po mnoha letech a musel jsem přidat jednu hvězdičku. Ocenil jsem velmi civilní herectví, dnes málokdy vídané, Zápletka je sice, jak tady píší, mnohokrát viděná, ale to ji přece nijak nedevalvuje. Od Shakespeara tady už na toto téma bylo asi vše. Já naopak ocenil uvěřitelnost všech peripetií a také konec, který je velmi povedený a dnes jsem ho vnímal jinak než před 25 lety. Velmi pškná a výtvarná kamera Petra Hojdy. ()
Velice emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory hodně působivé kamery využívající prostředí a hry stínů. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Jana Krausová. Příběh o nevěře a rozhodnutí, kdy ublíží buď manželovi (Jan Kraus) a nebo sobě. Pocit provinění se tak stává silnější, než se zdá. Prostředí modních návrhářek nijak nepřekvapí. V době normalizace se používalo často, zato stavitelé kulis v divadle (v případě manžela) bylo vcelku novinkou. Příběh se zaměřuje nejen na partnerský vztah osvojené pracovními povinnostmi, kdy se oba doma vidí takřka jen večer, ale i na společenském kontextu v rozmezí se nějak vymanit ze zašedlého stereotypu. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování. Nejedná se o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď ženy, která udělala osudovou chybu, což nezůstane bez následků. Její rozhodnutí však zůstává ve fantazii diváků. Jak by se v její situaci zachovala nejedna divačka? ()
Československé drama, jež popisuje milostné vzplanutí J. Krausové hrající módní návrhářku. Milence této mně osobně nepříliš sympatické umělkyně, jež dokonce před onou osudnou vášnivou nocí předvedla nějaké herecké emoce, si zahrál kudrnatý kulisák v divadle a hráč odbíjené F. Staněk. V roli podvedeného manžela se objevil skutečný partner J. Kraus, jehož postava se v závěru snímku ukázala jako racionální a pragmatická. Příběh samotný není ničím výjimečný, největší prostor ve snímku dostalo zobrazení psychické proměny hlavní hrdinky po jejím neuváženém činu. Děj probíhá v poměrně pomalém tempu avšak kromě lechtivých scén může divákovi nabídnout řadů známých hereckých osobností v mémě významných rolích (J. Jirásková, V. Brodský, F. Husák). Jako nezapomenutelnou scénu hodnotím krátkou kreaci M. Vašuta, coby ukázkového nabíječe v metru, jemuž jeho pokus o seznámení hrubě nevyšel. Více otrlého diváka může zaujmout typická módní přehlídka konce 80.let. Celkově se dle mého názoru jedná o průměrný režijní debut Z. Zemanové - Hojdové, jenž se většinou věnoval pohledu do nitra vdané ženy se špatným svědomím, jež musí řešit následky svých činů. ()
Manželská nevěra v poměrně sterilním balení. Jana Krausová ale byla v té době opravdu docela pěkná baba a nehrála zde úplně marně, tedy nepředváděla svou jinak obvyklou studii sestry Iny. Nejzajímavější na celém filmu je asi to, že se do své role natolik ponořila, až ji mimo plac ještě před dokončením bijáku uvedla ve skutečnost. Z čehož měl Kraus jistě radost. ()