Chu ai ji ji

Tempo filmu je nastaveno do naprosto ideálně padnoucí polohy mezi líně se vlečící a vláčně plynoucí. Plynoucí ale bez zaváhání a ve svém stínu nezastavitelně budující úžasnou atmosféru prakticky skoro z ničeho. Nálepka komedie se mi úplně nezamlouvá, protože jde o absurdní (v tomto případě ale jen a jen v tom nejlepším a nejvznešenějším slova smyslu) drama s přesahem skoro až do paranoidního neo-noir thrilleru. Chápu, že nekonvenčnost snímku asi ale lépe naznačit nejde. Nad bolestivě dokonalým castingem se mi ani nechce zbytečně rozplývat, ale vyzdvihnout filmový návrat překrásné Irene Wan si přesto neodpustím. Klavírní podkres je jedním z nosných pilířů atmosféry, která i přesto že venku právě mrzne mi přijde jako naprosto stvořená pro brzce ranní projekci o jedné z těch letně vonících tropických nocí. (31.01.2014)

Exodus je možná nejpomalejší paranoidní film, ale Pangovy promyšlené obrazové kompozice mě ani na chvíli nenudily. Každopádně je to zajímavá podivnost velice zajímavého režiséra. Druhá projekce snad napoví víc. (19.12.2007)

Mně doposud neznámý režisér svou pověst velkého příslibu hongkongského filmu potvrzuje hned dlouhým úvodním záběrem: kamera začíná na detailu obrazu anglické královny a postupně odkrývá prostor před ní, v němž skupinka žabích mužů (chlapíků v plavkách se šnorchly a ploutvemi) zpomaleně mlátí kladívky jiného, oblečeného muže, jež se jim pokouší marně uniknout na kluzké podlaze. Další obrazy surreálná očekávání nenaplňují (i popsané scéně se před koncem dostane prozaického vysvětlení), naopak začíná při zemi: je příběhem usedlého, kolektivu se spíše stranícího policejního úředníka, který začne na vlastní pěst prošetřovat posléze odvolanou výpověď jím vyslýchaného muže, obviňující ženy z vražednického spiknutí proti potížistickým mužům. Film prokazuje asijskou „jinakost“ nikoliv narativní či žánrovou subverzí (jak je zvykem zejména v Jižní Koreji), ale jednak kontrastem paranoické situace a stoického stylu a dále výraznou změnou v tónu: film se cca. v polovině z existenciální melancholie přelamuje do expliticní spiklenecké historky s prvky černé komedie. Přiznám se, že sám jsem takový zlom úplně nestrávil a onu doslovnost považuju v kontextu první půlky za spíš svévolnou – přesto ve filmu tuším silný spodní proud (možný implicitní význam, ironii) a jsem velmi zvědavý na Pangovy předchozí a následující filmy. (07.10.2007)

Další Pangův film potvrzuje vzácnou filmařskou vyrovnanost se zajímavým námětem, kde se věnuje běžným postavám zaplétajícím se do neobvyklých situací a postupnému vývoji jejich vztahů (tím nejvíc připomíná Beyond Our Ken). Změna v černohumornou podívanou i vysvětlení první scény mi nepřijde nijak náhlé i vzhledem k tomu, že předchozí Pangovy snímky několik takových zvratů obsahují (žánrové i dějové). (26.01.2008)

Stylove, s vyrovnanym pomalejsim tempem, s klasickym filmovym piano "doprovodem". Vyklidneny Simon Yam. Zajimava zapletka s hlubsim podtextem. Pri sledovani mi maminka zrovna doma upekla hodne tucne veprove ... ja kluk zlobiva... 7/10. (17.09.2008)

Pang je majstrom žánru a vizuálu. Jeho Exodus je pomalou sondou do nepravdepodobného príbehu so sympatickým Simonom Yamom a krásnym ženským osadenstvom. Ale aj napriek žánrovému zameraniu detektívneho príbehu si Pang vypomáha ešte romancou a určitou ironizáciou konkrétnych žánrových pravidiel. Feministické filmové štúdia pri podobne ladených filmoch musia krochkať blahom. Filmu dochádza v druhej polovici, keď je nám potvrdené to čo tušíme, trochu dych. Až časom mi došlo, že od odhalenia zmenil Pang kompletne zameranie a žánrové pravidlá, kde z takmer neuveriteľného príbehu prešiel na tradičnejší film s témou pomalého rozpadu manželstva. Síce bez motivácií a výraznejších hereckých kreácií, ale znova mi to prišlo v jeho režisérskom podaní svieže. Možno Exodus nepatrí k najlepším Pangovým filmom, ale tou 4* som si istý. Veľmi dobre sa mi na jeho príbehy a herečky pozerá. (11.05.2015)