Séraphine
Seraphine
Režie:
Martin ProvostKamera:
Laurent BrunetHudba:
Michael GalassoHrají:
Yolande Moreau, Ulrich Tukur, Geneviève Mnich, Nico Rogner, Adélaïde Leroux, Serge Larivière, Léna Breban, Françoise Lebrun, Corentin Lobet, Anne Benoît (více)Obsahy(2)
V nekonečném tichu, samotě a především pokoře k umění a přírodě se odehrává filmové drama režiséra Martina Provosta Séraphine. Vypráví příběh Séraphine Louis, řečené Séraphine de Senlis, naivní malířky, která žila v letech 1864–1942. Chudobná pradlena a uklízečka se vedle své těžké práce věnovala v životě pouze jediné věci – malířství. Za vše, co vydělala, si kupovala malířské náčiní, sama míchala barvy podle svých tajných receptů a celé noci malovala, tak jak to cítila skrze přírodu a Boha. Všemi opovrhovanou Séraphine objevil německý obchodník s uměním Wilhelm Uhde, jeden z prvních, kteří kupovali Picassa, který objevil Celníka Rousseaua a hledal klid právě v Senlis, kde ho bohužel zastihla první světová válka. Ještě před svým útěkem před německou armádou stačil objevit jedinečný talent naivní malířky a koupit její první plátna, takže se Séraphine mohla věnovat pouze svému umění. Film Séraphine je perlou v životopisném žánru, nechává znít malířské umění stejně jako kruté životní osudy umělkyně. (Česká televize)
(více)Recenze (62)
Séraphine neměla umělecké školy a proto malovala geniální obrazy. Jen tak, jak to skrze ní, pošahanou, protékalo, vrhala to na plátno. Kytky, kytky, velký kytky. Byla tak volná. Dokud nebyla objevená a svázaná. Dobrý film. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $879,712║Tržby Celosvetovo $8,747,953║ ()
[KVIFF 2009] Hrozně zajímavý film o malířce, o které jsem také nikdy neslyšel. Ke konci už mi to přišlo příliš dlouhé, ale to je zřejmě jediná výhrada. Jinak perfektní režie a herecké výkony a samozřejmě přitažlivé téma. ()
Geniální umělkyně s vizáží bezdomovkyně. Natočeno podle životního příběhu Séraphine Louis. Yolande Moreau za svůj herecký výkon obdržela zcela právěm cenu Cesara. ()
Niekde na STV 2 som zachytil, že tento francúzky film, ktorý sa onedlho chystajú odvysielať, získal doma niekoľko ocenení a tak sa moja zvedavosť zväčšila. Príbeh o naivnej, divnej, čudnej maliarke sľuboval okrem zaujímavého príbehu i herecký koncert, čo sa viac menej splnilo. Filmu veľmi pomohla vedľajšia postava nemeckého maliara a kritika, ktorý Seraphine vlastne objavil a podporoval. Bez neho by nebol film ani zďaleka taký pozerateľný, pretože cestu k Seraphine si divák hľadá len veľmi ťažko, ak ju vôbec nájde. Možno je to vina režiséra, možno to bude jej komplikovanou povahou, ale na mňa pôsobila dosť chladne. Okrem lásky k prírode som na nej nenašiel nič, čo by mi bolo blízke alebo sympatické. Stačilo ju len trochu viac "poľudštiť"a výsledok by bol určite lepší. A jej obrazy? Ok, ale, ...Kvety, kvety, kvety. Namaľovala aj niečo iné? Slabé štyri hviezdy. 70%. ()
Tak obrovská byla a tak křehká ve svých náladách; kdy propadala smutku, že její zvěčněné květiny jsou pouhým výplodem primitiva, který mimoděk vyměnil hadr za štětec. Že není jen loutkou, která jakousi náhodou byla objevena v zatuchlých zdech francouzské honorace. Tam to začalo a tam to mělo končit. Yolande je úžasná, taková zkroušená bludička, která nemluví - spíš se vyjadřuje skrz plátno. Usíná s představami, že se zavděčí andělům, aniž by si všimla, že jí všechno utíká skrz prsty, že se jí urousané, zpité vlasy až příliš často vpíjejí do maleb. Přál bych si, aby film byl jen o ní. Detailně s ní šel přímo do nitra hlavy, kde by vyplula na povrch minulost, která ji nutila měnit obvodové zdi v umění. Andělé byli, myslím, zástěrkou. 70% ()
Nebyla pěkná, byla krásná! Úžasný geniální člověk, duše schovaná v prostotě jedné nuzné služky.. skončila krutě, jak si nikdo nezaslouží!! ()
Mám rád filmy o malířích a malování, takže OK, navíc mě při sledování napadlo pár parádních nápadů, takže OK na druhou. ()
Vzácne citlivý intímny portrét maliarky, o ktorej existencii mnoho ľudí nevie dodnes. Martin Provost preniká do postavy Séraphine s takým empatickým vhľadom bez najmenších náznakov pátosu, až film evokuje nie mužský, ale ženský rukopis. Tiež dbá na šetrné zaobchádzanie s výtvarným umením a i keď priamym pohľadom na jej život a prácu umelecký status Séraphine demytizuje, či skôr deštruuje, vyhýba sa priamemu zobrazeniu maľovaných objektov. Nedochádza tak k deformácii pôvodného diela skrz nový výtvarný systém, film sa nestáva, akokoľvek rafinovanou, ale prostou reprodukciou a zmyslové spojenie diváka s originálnym obrazom tak zostáva nenarušené (nevykonáva tak "zradu" pôvodnej maliarovej výtvarnej skutočnosti, o ktorej píše André Bazin). Tým sa líši od vrcholných režisérov filmov o umení, ktorí túto techniku pojali ako konvenciu (filmy Petera Greenawaya, dokument Henri-Georges Clouzota o Pablovi Picassovi, klasické filmy o Van Goghovi atď.). Provost miesto toho ako pravý umelec hľadá a nachádza nové, autonómne vzory krásy v prírode, ktoré súznia s naivnou a silne veriacou hrdinkou. Film je neokázalý a napriek dĺžke a pomalosti neobsahuje takmer jedinú nadbytočnú scénu, postrádateľnú pre rozprávanie. Jednoduchá dramatická výstavba je doplnená o prírodnú poetiku, postavy sú pozorne uvedené a zasadzované do pevných základov. Tlmene realistický herecký prejav Yolande Moreau excelentne dopĺňa vierohodný prerod až po záverečnú etapu života v ústave, ktorá sa napriek svojej vypätosti, kontrastnej k harmonickému plynutiu príbehu v pokojnom vidieckom prostredí, ani zďaleka nepribližuje emocionálnej exploatácii. Význam filmu spočíva tiež v neustálej nutnosti objavovať umelcov, keďže v tejto spoločenskej hierarchii akoby oficiálne neobjavený umelec ani nejestvoval. Nemám argumentovateľné výhrady. V plnom hodnotení mi bráni len neskorý vysielací čas, kvôli ktorému som už nedokázal filmu venovať plnú pozornosť. 85% ()
O tejto maliarke som doteraz nevedel nič, no tu sa toho divák okolo nej dozvie naozaj dosť... Výborne zahraná komorná dráma s veľmi pomalým tempom o jednej talentovanej umelkyni, s ktorou sa život nemaznal. To najlepšie na snímku je bezpochyby samotná postava Seraphine (Yolanda Moreau), ktorá tu bola výborná po všetkých stránkach, a to pritom treba uznať, že táto ženská rola teda nebola vôbec jednoduchá. Samotný dej ma však nedokázal udržať po celý čas v stave stopercentnej zaujatosti, niektoré scény ma mierne nudili. Problém vidím hlavne v tom hrozne pomalom tempe. Na druhú stranu ale jednotlivé obrazové výtvory a hlavne zmysel pre farebnú kompozíciu boli pastvou pre oči. Slabší nadpriemer. 70/100 ()
Krásné malované obrazy v nádherném filmu. Mistrovsky zrežírované, zpracované, výtečně zahrané, napsané. Jsem uchvácen čistotou filmu. Jediná výtka směřuje k nedostatečné ostrosti kamerových záběrů, což asi bude chyba špatným ripem. Těžko říct, musel bych vidět i jinou verzi filmu k porovnání. [9/10] ()
Máme tu životopis umelkyne, ktorá sa vymyká bežným predstavám o nadaných ľuďoch. Aspoň v tom zmysle, v akom sú nám bežne zobrazovaní vo filmoch. Seraphine je citlivá, nepríliš múdra, postaršia a navyše už ťažko príťažlivá žena, ktorá celý život pracuje ako slúžka a berie to ako fakt. Ani by ju nenapadlo svoj talent prezentovať na verejnosti a nebodaj na ňom aj zarábať. K tomu potrebuje niekoho ďalšieho, kto by sa toho ujal. Taký človek sa našťastie našiel a vďaka Uhdemu môžeme dnes sledovať tento životopisný portrét a zistiť si niečo aj o tvorbe Seraphine. Film pôsobí trochu televízne, trochu akademicky a trochu ako art, našťastie to ale v tejto kombinácii funguje a netreba dodávať, že film stojí na hereckých výkonoch. Pri Yolande Moreau vôbec nevnímate, že sa jedná o hereckú kreáciu, proste máte pocit, že sledujete skutočnú historickú postavu. ()
Filmy o malířích jsou ošidnou záležitostí a těch opravdu dobrých jsem viděl jen hrstku. Tenhle naštěstí patří mezi ně. Ač jsem o dotyčné malířce před filmem ani nezaslechl, ty dvě hodiny utekly jako voda. Výborně tu funguje prakticky všechno, scénářem počínaje, přes výpravu, kameru a kostýmy až po suverénní režii a přesvědčivý herecký výkon Yolande Moreau. A narozdíl od hollywoodských filmů to všechno působí velmi autenticky, třeba Němci mezi sebou mluví německy, což by žádného Američana nejspíš ani nenapadlo. ()
44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Kdyby byl film o poloviční délce tak by mě třeba i zaujal, ale takto jsem trpěl přes dvě hodiny... Opravdu strašně zdlouhavé, nezajímavé, nudné vyprávění životního příběhu jedné ženy - 30% ()
Životopisný snímek o velmi zajímavé, nenápadné malířce, který byl tak pěkný, že vážně nešel vypnout. :-) Hezká kamera! ()
Vskutku zvláštní bytost ta Séraphine byla. Téměř nevzdělaná uklízečka a pradlena puzená neodbytně k malování. Už jenom tohle je čiročirý zázrak. Hlavní hrdinka je vystižena přesně, obdiv k takovému herectví, které dokáže zobrazit naivitu i šťastné prožívání prostých radostí, stejně jako padání do hloubek zvláštní mysli, které už běžný svět nesnese. Ta žena skutečně uměla mluvit spíš s anděly než s lidmi. Snímek dobře vystihuje i dobu a prostředí, ve kterém Séraphine žila, možná k její škodě, protože ona by se hodila spíš do časů raného křesťanství nebo gotické zbožnosti. Pokud by ji tedy rovnou neupálili. ___ Nedokázala jsem se však na film naladit. Jeho hloubavé a bloumavé tempo mi nesedlo, možná jen momentální náladou. Taky mi překáželo, jak na část filmu Séraphine téměř zmizela a vyprávění, které se dosud točilo kolem ní, najednou začalo popisovat život jejího objevitele. SHRNUTÍ: Když vám rozumí andělé, zatímco lidé ne. ()
Nehezká Séraphine mi přišla v některých scénách až krásná a mnohý z jejich obrázků bych si ráda doma pověsila. Nejvíc mě ale okouzlila její dílka z doby, kdy její umění prý ještě nebylo tak vyzrálé. Zářila z nich stejná čistota a jednoduchost, jako z malířčiny duše. To, jak se Séraphine začala později měnit a zdála se být mamonem přitahována více než samotným uznáním svých děl, bylo možná způsobeno už její počínající duševní chorobou. ()
V roce 1912 německý sběratel a mecenáš umění Wilhelm Uhde (Ulrich Tukur ) do svých služeb přijme osmačtyřicetiletou Séraphine( Yolande Moreau )........ Scénář - Marc Abdelnour a Martin Provost. Hudba - Michael Galasso. Kamera - Laurent Brunet ()
Přiznávám, že se ve světě malířství nijak zvlášť neorientuji a kdyby jste přede mě postavili dva obrazy, pochybuji, že bych dokázala rozpoznat, který z nich je umělecké dílo a který už ne, pokud by na něm tedy nebyly pozlacené kočičky, ale příběh prosté ženy tíhnoucí k přírodě a silné víře mě zaujal, stejně jako její krásné obrazy. Snímek asi nedocení odpůrci poklidného tempa vyprávění a optimismu tam taky není na rozdávání, ale pokud si jako já nepotrpíte na nějaká velká melodramata a máte zároveň rádi filmy o malířích, tak rozhodně doporučuji. ()
Nutno si připomenout, že malířství začínalo jako záležitost magická a náboženská, uměním v nynějším slova smyslu se stalo až s počátkem renesance, kdy začal být jmenován i tvůrce (samozřejmě tomu tak bylo i v epoše antiky, ale ta upadla v zapomnění). V případě Seraphinině však malířství zůstalo magickým a náboženským stále, ona sama své osobnosti důležitost nepřipisuje, důležité je dílo, k jehož tvorbě ji vyzvali andělé. Jistě takových tvůrců bylo v minulosti více, ale teprve v době Freudově a Jungově je jim věnována pozornost. Yolande Moreau svou hrdinku zahrála skvěle a dojemně. ()