Režie:
Zuzana Zemanová-HojdováScénář:
Jana KnitlováKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Jiří VáclavHrají:
Karel Roden, Bořivoj Navrátil, Jiří Lábus, Miroslav Donutil, Petr Burian, Ladislav Frej ml., Barbora Bobuľová, Petr Štěpán, Jiří Vyorálek, Zita Morávková, Martin Matejka, Milan Šteindler (více)Obsahy(1)
Jsou mladí, milují se, studují a hrají jazz, ale v době nacistické okupace má pro ně jejich první veřejné vystoupení tragické následky… Film vypráví o studentských láskách v nejtěžších dobách, protože i za protektorátu se mladí lidé rádi bavili, tančili a zamilovávali. Ve vile spolužáka Paddyho (M. Tomeš), který byl pro svůj smíšený původ vyloučen z gymnázia, se scházejí jeho bývalí spolužáci, posedlí jazzem a touhou založit si vlastní kapelu. Podaří se jim to, a když se otec Paddyho ujme Zuzany (B. Bobulová), jejíž rodiče jsou v koncentračním táboře, získává kapela i zpěvačku. Zuzana a Paddy se do sebe zamilují. Spolužáci připravují koncert, ohrozí jej však zákaz ředitele gymnázia (M. Donutil), podle něhož nesmějí po devatenácté hodině studenti vystupovat na veřejnosti. Fingovaným pozváním odláká Zuzana ředitele do Prahy, kde má být údajně vyznamenán protektorátním řádem za své pedagogické zásluhy. Koncert Maskovaných banditů se uskuteční, ale cena, kterou studenti zaplatí, je vysoká… Za předlohu k televiznímu filmu posloužila stejnojmenná povídka z knížky Sedmiramenný svícen Josefa Škvoreckého. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Věci se Škvoreckým alteregem jsou v podstatě kouzelné, tady snižuju jen za televizní výpravu. Téma mládeže za protektorátu si zdejší uživatelé laskavě dostudují sami. Ve srovnání s Prima sezonou slabé, s Rytmem v patách až výborné. ()
Na tomhle filmu je nejhezčí ta krásná holka a ten krásnej jazzíček. To ostatní je debilita ()
Tenhle film jsem sedm let sháněl. Kazí to televizní formát, a nesluší ani předabování Barbory Bobuľové. Dále ovšem silný zážitek, hlavně ten konec. Mladí Štěpán a Vyorálek a Donutil jako SS ředitel. Plus pro milovníky dobové hudby opravdu slušná porce v poměru stopáže. Námět dost silný na celovečerák. ()
Film natočený podľa rovnakomennej poviedky najlepšieho československého povojnového prozaika Josefa Škvoreckého, ktorá je uverejnená v jeho poviedkovom súbore Sedem ramenný svietnik. Dej sa vracia do rokov okupácie v 2. svetovej vojne a zameriava sa na skutočnosť ako sa obchádzal zákaz prevádzkovať jazz na území protektorátu Böhmen und Mähren (Čiech a Moravy). Partiu chlapcov z reálneho gymnázia v Kostelci spája láska k jazzu a zmysel pre študentskú recesiu, ale aj nenávisť k okupantom a ich prisluhovačom. Nepochopili v akej ťažkej dobe žijú a podcenili svojich kolaborantských protivníkov. Kapela verejný koncert aj keď v zamaskovaní uskutočnila, ale tento študentský žartík mal tragické následky. Jeden z chlapcov je popravený, speváčka spáchala samovraždu, ostatní chlapci sú vylúčení z gymnázia a nasadení na nútené práce. ()
Doba to byla samozřejmě velmi těžká a složitá. Námět určitě dobrý. Ale s tím zpracováním to nijak zvlášť valně nedopadlo. Jediné, co dost dobře dokázalo udržet moji pozornost, byla ta krásna hudba. Všechno ostatní mi bohužel přišlo jen jako jaká si obyčejná výplň. Také se mi zdálo, že to mělo delší stopáž, než jaká je ve skutečnosti uváděná. ()
Škoda, že televizní zpracování povídky Josefa Škvoreckého nemělo tu správnou protektorátní atmosféru a celkové vyznění je takové nemastné a neslané, včetně postav, které herci příliš neprožívali, snad jen na klasicky slizkého Karla Rodena jako redaktora Vlajky. A tak i dva zásadní momenty, které mají ranit a zasáhnout srdce, vyšumí jaksi do prázdna a míjí se s účinkem. Nejvíc tedy funguje jazzová a swingová hudba, kterou mají hlavní protagonisté příběhu v repertoáru. ()
Typický Škvorecký, nemastný neslaný ještě slabší než Prima sezona ()
Davam dve hvezdy za Jazz,ktery nas filmem provazi.Pan Donutil v roli reditele skoly se svym silnym pronemeckym pristupem v dobe protektoratu zvladl svou roli.Stejne tak hrdinka hlavni Barbora Bobulova, na kterou je poteseni se divat.Zajimalo by mne zdali take doopravdy zpivala.Se svym hereckym potencialem mel vsak film nakroceno velmi vysoko,avsak pribeh se svym scenarem mne nechytil .Spravny nazev filmu je Eine Kleine Jazzmusik. ()
Nevím co to mělo za význam, něco takového točit. Možná pro skutečné znalce jazzu, jinak nevím. ()
A proč to má jako tak nízké hodnocení? Mám ráda filmy na motivy knížek Škvoreckého, jsou takové... kouzelne. ()
50% — Mně se ten film celkem líbil. De facto nevinný studentský žertík, který vinou doby dopadne tragicky. Film tak trochu evokuje Vyšší princip, ale srovnávání s ním bych se bránil. ()
"Ať žije jazz!" A o tom to je, o solidních hudebních pasížích. Jinak průměrné televizní válečné drama. ()
Adaptace podle Škoverckého mám ráda a to i v tomhle případě... ()
Nemohu posoudit, jak to za protektorátu chodilo, ale pohled tohoto filmu mně připadá dosti naivní. Filmy o muzikantech, o lásce k hudbě a obětech muzice přinášených mně jsou více než blízké. Ale u tohoto filmu je nutno říci, že ty časem prověřené jazzové šlágry ve skvělém pěveckém podání Radky Fišarové jednoznačně ční nad příběhem. Ale za zhlédnutí bych to určitě doporučil nejen obdivovatelům skvělé hudby. ()
Jazz jsem nikdy moc nemusel, ale je to další z příběhů, který zkrátka popisuje, jak všechno není černé nebo bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. A v době okupace se tento fakt ještě zvýraznil. Je zde vidět celá řada mladých herců, kteří se s různými úspěchy později proslavili či zařadili do běžného hereckého života. I přes silné obsazení zde nedostali už tehdy slavní herci moc prostoru, tentokrát šlo o mládí vpřed. V kombinaci s jazzem mě film zase až tolik nebavil. Pouze závěr byl silný. Ale vzhledem k tomu, jakou dobu příběh popisoval se to dalo čekat. ()
Asi není podstatné, jestli Barborka je, nebo není hezká holka, jak se tu někteří zmiňují a dávají jí za to body. Jde spíš o to proč vlastně tenhle film natočili. Nějak mi připadá, že to v té době byla vlna Havlových a Škvoreckého scénářů. Knížku, respektive asi povídku jsem nečetl, ale na film to nejspíš nestačilo. Slabota. Chvílemi mi to připadalo, jako by si tam prostě jen chtěli zahrát ten jazz. Ačkoli ho poslouchám rád, nestačilo to. Vlastně jsem od té Zemanové-Hojdové, ještě nic k světu neviděl. ()