Kateřina je hubatá, tvrdohlavá a zlá. Nemá nápadníky, a proto ji chce otec vyvdat dřív než druhou dceru. Nakonec se ale i pro Kateřinu najde ženich, který se brzy postará, aby jeho žena začala zpívat docela jinou písničku...
Hned po příjezdu do Padovy v doprovodu svého sluhy Trania si mladý šlechtic Lucenzio všimne krásné plavovlasé dívky, do níž se okamžitě zamiluje. Brzy se má dozvědět, že jejím otcem je bohatý padovský kupec Baptista Minola, který má ale ještě starší dceru Kateřinu. Na rozdíl od půvabné, milé a poslušné Blanky je Kateřina hubatá, nezvladatelná a zlá. Svou sestru dokonce bije a otec je na ni příliš slabý. Není tedy divu, že Blanka nemá o nápadníky nouzi – současně se jí dvoří mladý Hortenzio i starý Gremio –, zatímco před Kateřinou každý raději utíká. Baptista se tedy rozhodne, že mladší Blanku provdá, teprve až se mu podaří dostat pod čepec divokou Kateřinu.
Petruccio mezitím přemýšlí, jak se dostat do blízkosti milované Blanky, a protože se dozví, že otec pro ni hledá učitele, pověří Trania, aby se za něj vydával a ucházel se o Blanku. On sám se mezitím stane jejím učitelem, a bude si tak užívat její blízkosti. Hortenzio a Gremio se zase věnují usilovnému hledání manžela pro zpupnou Kateřinu, aby si pak jeden z nich mohl vzít krásnou Blanku. Prozatím se tito dva sokové spojí.
Právě v té době se v Padově objeví i další mladý šlechtic – Petruccio, syn Antonia z Verony, Hortenziův přítel. Ten všude hlásá, že hledá ženu. Když se dozví o bohatství Baptisty a o jeho problémech s Kateřinou, ihned prohlásí, že si ji vezme. V kupcově domě se tak sejdou Petruccio, Hortenzio i Gremio a brzy se objeví i Tranio v roli Lucenzia, který představuje nového „učitele filozofie", skutečného Lucenzia. Přešťastný otec Baptista hned s Petrucciem sepíše svatební smlouvu a odjíždí nakoupit vše potřebné do Benátek. Mezitím se poprvé „utká" se svou divokou manželkou a zdá se, že navzdory křiku a házení vším možným v něm svéhlavá Kateřina přece jen našla zalíbení...
Přichází den svatby, ale ženich nikde. Kateřina začíná zuřit, bude všem pro posměch. Nakonec se Petruccio objeví v otrhaném oblečení a přiměřeně rozjařený vínem. Před oltářem usíná a trvá drahnou dobu, než pronese své „ano". Nakonec jsou ale novomanželé svoji a přichází hostina. Tehdy Petruccio prohlásí, že musí nutně odjet: hosté se mají veselit, on ale musí pryč a s sebou si vezme i svou vzpouzející se ženu...
Když nejprve za deště a pak i sněhu přijede prokřehlá Kateřina do Petrucciova domu, najde tam jen nepořádek, špínu, nedbalé služebnictvo, a přestože umírá hlady, manžel poručí, že se oba postí, a všechno jídlo pod záminkou, že je špatně připravené, vyhodí. Zoufalá Katka, která stráví noc sama, se ale nedá. Hned druhý den se pustí i se služebnictvem do úklidu, aniž by dbala na manžela. Zanedlouho se celý dům blýská čistotou a všichni mají na sobě nové a nažehlené šaty...
V Padově mezitím Ranio najde muže, který přichází od Mantovy a podobá se Lucenziovu otci: přivede ho do Baptistova domu, aby hrál jeho roli a dal souhlas k sňatku Lucenzia s Blankou. Skutečný Lucenzio se ale s Blankou mezitím tajně ožení. Je rozhodnuto pozvat na svatební hostinu i Petruccia s Kateřinou...
Petruccio na oko předvede manželce krásné šaty, ze kterých si má vybrat, ale nakonec je před jejíma očima všechny zničí – prý se mu zdají nehezké a nevhodné. Manželka má jet ve starých... Aby ženu potrápil, říká vše opačně, než to skutečně je: v noci tvrdí, že je bílý den, a když na cestě potkají pravého Lucenziova otce Vicenzia, který cestuje do Padovy, tvrdí, že je krásná mladá panna. Kateřina mu ale ve všem přikyvuje, a když obrátí, chytře se vymluví na špatný zrak. Společně pak dojedou do Padovy, kde se tak setkají falešný Vicenzio s pravým. Toho chce dát kupec zavřít, ale právě včas přichází Lucenzio s Blankou a vyžádá si od pravého otce požehnání pro sebe i pro svou ženu. Nadchází čas svatebního veselí. Kateřina je zadumaná, pak náhle vstane a vybídne k odchodu Blanku a vdovu, která se mezitím stala družkou Hortenzia. Lucenzio s Petrucciem se vsadí o 4 000 zlatých, čí manželka přijde jako první na jejich zavolání...(TV Prima)
Filomena.I.
Nezapomenutelné Lucentiovo (M. York) „Já planu“, atmosféra staré Padovy se zpěvy študentů prahnoucích po lásce spíše, než vědění knih moudrých, masky pravou tvář ukazující v karnevalech bujarých renesanční doby v mravech uvolněné volnomyšlenkářské… Pak už jen On a Ona. Ona - dračice kolem níž muži po špičkách chodí s přáním neviditelnými býti a hlavy kloníc jen před svícnem letícím. On - hromotluk požitkářský spíše loupežníka nežli šlechtice připomínající. Setkání temperamentů takových logicky jiskření přináší a nakonec oheň lásky vzplane. Však nakolik zkrotil muž ženu „zlou“ zůstává otázkou otevřenou… *** Otazník pro „pizda“, „tlama nevymáchaná“, „hnusná slizská svině“ ? - Básník vložil by slova tato do veršů svých, či šálil mne snad sluch můj?... *** Pro atmosféru filmu, um herecký i ztvárnění režisérovo čtyři hvězdy zavěšuji...(18.1.2014)
Faidra
Hehe. Další film, kam nechala dvojka Burton-Taylorová prosáknout leccos ze svého reálného života, ale tady se tomu člověk na rozdíl od Kdo se bojí Virginie Woolfové s chutí zasměje. Jediný problém je, že si ti dva ukradnou snímek pro sebe a své kolegy nechají s bídou statovat, ale kdo by se o to staral, že.(25.7.2007)
NinadeL
V nedávné době jsem se inspirovala inscenací Divadla na Vinohradech a zaujala mě kritická debata, kterou bych nečekala. Předpokládala jsem, že u autora jako je Shakespeare, se nedivíme mnoha věcem. Například u hry z konce 16. století neočekáváme pokročilou emancipaci a genderovou rovnost. Konečně, volební právo žen pozvolna přišlo až na přelomu 19. a 20. století. Tato Zeffirelliho adaptace patří mezi slavné a oblíbené z mnoha důvodů. Navykli jsme si, že jeho adaptace Romea a Julie, Hamleta, nebo konečně i Jany Eyrové patří k tomu nejlepšímu, co dokázaly tyto předlohy inspirovat. Tato verze Zkrocení zlé ženy je také praktickou ukázkou manželského hereckého koncertu Elizabeth Taylorové a Richarda Burtona. Nemám tento páreček sice raději, než Mary Pickfordovou a Douglase Fairbankse, kteří hráli Kateřinu a Petruccia v roce 1929, ale je milé mít možnost sledovat tolik barev jejich vztahu.(21.1.2017)
Bajda
Zeffirellimu se povedl zajímavé kousek. Adaptoval pro filmové plátno divadelní kus takovým způsobem, že si Zkrocení zlé ženy zachovává svojí divadelnost. Interiéry a exteriéry působí pouze jako prostornější a dražší kulisy a filmová řeč je používána čistě funkčně. A je to očividně záměr. V Romeovi a Julii už ale (dle vlastních slov) chtěl udělat opravdový film, takže jsem zvědav, jak se mu to povedlo..(3.2.2012)
Jeremiah
Ženy potřebují muže, muži potřebují ženy. Každý z nich chce vládnout a rozhodovat, a velice často si neuvědomují, že nejdůležitější je, aby tito dva vytvořili jeden harmonický pár. Historie ukazuje, že vztahy se ve spirále opakují a mění - patriarchát, matriarchát, opět patriarchát až do nedávné doby, a nyní ? Tento film ukazuje na předčasnou snahu o nastolení ženské vůle - i když co si budeme nalhávat, kdo bývá často hlavou rodiny. Z vlastní zkušenosti vím, že harmonie v rodině může mít hodně podob . Myslím, že se jedná o povedený film s dobrými hereckými výkony a slušnou atmosférou, zasazenou do povedeného prostředí. Hezké 4.(8.9.2010)