poster

Zkrocení zlé ženy

  • Itálie

    La bisbetica domata

  • USA

    The Taming of the Shrew

  • USA

    William Shakespeare's The Taming of the Shrew

  • Slovensko

    Skrotenie zlej ženy

  • Velká Británie

    William Shakespeare's The Taming of the Shrew

  • Austrálie

    Franco Zeffirelli's The Taming of the Shrew

Komedie / Drama / Romantický

Itálie / USA, 1967, 117 min

  • Fingon
    ***

    Shakespearova hra o tom, jak se ze ženy, která se v podstatě provinila jen tím, že má jiný názor na to, jak se má chovat, než její okolí, a proto musí být co nejdrastičtějším způsobem umravněna, mi nikdy k srdci nepřirostla. Nepodařilo se to ani tomuto Zeffirellimu filmu. Jeho zpracování Romea a Julie je neoddiskutovatelně nejlepší, které kdy bylo natočeno, včetně verze od mého oblíbeného Baze. Nemluvě o tom, že Taylorka je mi krajně nesympatická.(28.3.2008)

  • genetique
    ****

    Herecky excelujúci predstavitelia hlavných úloh publiku nedávajú vydýchnuť a film sa púšťa od začiatku z jednej absurdnejšej scény do druhej. Trošku ma zarazilo excentrické herecké vyjadrovanie Elizabeth Taylor. Prerod jej postavy Kataríny by sa predsa len dal uchopiť trošku presvedčivejšie. Vo filme ju totiž vidno ako zlú mrchu alebo milujúcu manželku. To dôležité medzi tým sa jej do postavy vkomponovať nepodarilo. Dialógy sú ale vyšperkované ľubozvučnou vravou vtedajších mravov, ktorá má takú frekvenciu, že sa rozhodne nebudete nudiť už len z dôvodu sledovania textu. Nudiť sa však nebudete ani z hľadiska dôvtipu jednotlivých situácií a celkového feelingu filmu. 80%.(15.2.2014)

  • Šandík
    ****

    Zefirelli pojal svůj druhý film v podstatě jako klasické divadlo, jen hrané v trochu odlišných kulisách. Není to rozhodně špatné, je to vtipné, nesmírně nadsazené a vizuálně opulentní, ale zároveň je to vskutku teatrální záležitost. Současní režiséři by totožnou látku nepochybně cítili daleko civilněji, jakkoli Shakespearova hra je komedií a vlastně i fraškou... Celkový dojem: 80% PS: Stejně je na téhle hře tak nehorázně vidět, jak se za posledních tři sta let zásadně změnily poměry a to neříkám jako milec starých pořádků, spíš jenom jako takový nezávislý pozorovatel ;o)(30.1.2012)

  • bogu
    ***

    Nenáročná fraškovitá adaptace jedné z Shakespearových slabších komedií, dodnes vyhledávané především pro živou dějovou linii Petruchia a Katherine, byť ta je už podle dnešních měřítek daleko za hranicemi politické korektnosti. Richard Burton, který má jako Petruchio blíž k dřevorubci než k šlechtici, pronásleduje a krotí – za vydatného třeskotu keramiky, řinčení skla, praskotu dřeva, všeobecného “italského” pozdvižení a Rotových bujarých orchestrálních melodií – vřískající Katherine Elizabeth Taylor, která bohužel kromě hysterie, dopáleného syčení a ublíženého trucování nenabídne mnoho a Burton, ač jeho herectví nerozlišuje o moc jemnější odstíny, alespoň dokazuje, že s Shakespearem nemá tu čest poprvé. Zeffirelli věděl, že zbytek hry zdaleka nedosahuje dravosti oné ústřední anti-romance a ani se nepokusil na tom cokoliv změnit – v jeho adaptaci dostala dějová linie Biancy a jejích nápadníků jen tolik prostoru, kolik bylo nezbytně nutné, přičemž většina scén řešících tuhle zápletku se musela vtěsnat do uzoučkých skulin mezi výstupy obou hlavních postav, takže ve výsledku budí dojem, že všechno, co se nijak přímo netýká Petruchia a Kate, se odehrává jen tak mimochodem. Zeffirelli si ovšem ze snadných (levných?) řešení nedělá těžkou hlavu: konec konců, v zájmu stravitelnosti a svižného tempa vypustil okolo dvou třetin (!) Shakespearova textu (chybí samozřejmě i rámcové vyprávění o Christopheru Slyovi), spoustu scén zpřeházel a tam, kde se mu zachtělo, si dokonce přimyslel své vlastní repliky. O tom, kolik má tedy tahle adaptace ještě společného s Shakespearem, lze rozhodně diskutovat. Nemohu ovšem Zeffirellimu upřít, že to, čím Shakespeara vycpal, případně nahradil, funguje docela dobře: jak fraška, tak sentimentální rovina téhle komedie je sice bezostyšně hyperbolizovaná, ale svůj účel plní úspěšně, a minimálně ústřední téma hlučné, osvobozující rebelie proti usedlé, impotentní měšťácké společnosti (téma nadhozené už v úvodní sekvenci studentského průvodu) film zpracovává skvěle. Je jen škoda, že Zeffirelli se nikdy neubránil tomu, brát Shakespearovi otěže z rukou – Thespidovi koně se pod jeho vůlí možná ženou tryskem, ale kolik toho diváci cestou uvidí, ho až zas tolik nezajímá. // LEPŠÍ VERZE: Pro věrnost předloze, pozornost k detailům a respekt k Shakespearovým zrcadlením, kontrastům a myšlenkovým protiproudům, jakož i pro Johna Cleese v roli Petruchia musím vyzdvihnout televizní adaptaci od BBC (1980), která ale bohužel doplácí na nekonečné záběry statické kamery a některé špatně kalibrované výkony ve vedlejších rolích.(9.4.2010)

  • NinadeL
    ***

    V nedávné době jsem se inspirovala inscenací Divadla na Vinohradech a zaujala mě kritická debata, kterou bych nečekala. Předpokládala jsem, že u autora jako je Shakespeare, se nedivíme mnoha věcem. Například u hry z konce 16. století neočekáváme pokročilou emancipaci a genderovou rovnost. Konečně, volební právo žen pozvolna přišlo až na přelomu 19. a 20. století. Tato Zeffirelliho adaptace patří mezi slavné a oblíbené z mnoha důvodů. Navykli jsme si, že jeho adaptace Romea a Julie, Hamleta, nebo konečně i Jany Eyrové patří k tomu nejlepšímu, co dokázaly tyto předlohy inspirovat. Tato verze Zkrocení zlé ženy je také praktickou ukázkou manželského hereckého koncertu Elizabeth Taylorové a Richarda Burtona. Nemám tento páreček sice raději, než Mary Pickfordovou a Douglase Fairbankse, kteří hráli Kateřinu a Petruccia v roce 1929, ale je milé mít možnost sledovat tolik barev jejich vztahu.(21.1.2017)

  • - Taylor a Burton se vzdali honoráře za hlavní role, které vyměnili za podíl na zisku. (Olík)

  • - O Angažování Elizabeth Taylor a Richarda Burtona rozhodlo to, že se stali koproducenty snímku. Jejich finanční spoluúčast přilákala i další producenty, kteří zpočátku o jejich angažování nechtěli ani slyšet. (Olík)

  • - Zeffirelli původně do hlavních rolí počítal se svými krajany Sophií Loren a Marcello Mastroiannim. (Olík)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace