Vlak s mlékem zde již nestojí

║Rozpočet $10miliónov║ (31.07.2011)

Z tvorby Tennessee Williamse dosud znám Kočku na rozpálené plechové střeše, Tramvaj do stanice Touha a Skleněný zvěřinec. Všechno vynikající dramatické texty, které znehodnotit filmovým zpracováním by znamenalo předvést neuvěřitelnou dávku neschopnosti. Předpokládal jsem, že i když si špičkový dramatik světového formátu vybere slabší chvilku, vznikne z toho scénář aspoň za tři hvězdičky, nehledě na to, že další ingredience vypadaly víc než lákavě. Mezi Elizabeth Taylor a Richardem Burtonem vždycky fungovala zvláštní chemie, navíc Elizabeth v tomhle případě hraje vlastně sebe samu, tedy zazobanou, sebestřednou, náladovou, panovačnou semetriku, takže se nemusela vlastně vůbec snažit a to herectví jí mělo jít samo od sebe. Přesto všechno z toho vznikla takřka nekoukatelná obludnost, kde jediná hvězdička je spíš za romantické kulisy středomořského ostrůvku se stavbou luxusní vily, na které si vyhrál architekt s neomezenou fantazií a rozpočtem. Bohužel je to sebestředné, přitažlivé asi jako návštěva patologie a strnulé jako tanec paraplegika. Kdyby to bylo jen zfilmované divadlo, mávl bych rukou, jenže to je zfilmované špatné divadlo. Vážně není co ocenit. Celkový dojem: 25 %. (17.01.2017)

Pateticky deklamované odumreté divadelné monológy. Strnulý kus - niečo ako verne adaptovaná divadelná klasika. Klasika, z ktorej sa zdvíhajú kúdole prachu a znemožňujú dobré dýchanie a uvoľnené myslenie. Celé je to zviazané v kŕčoch divadelných kostlivcov (pričom aj takéto inscenačné postupy je dobré z hľadiska všeobecného rozhľadu dobre poznať a za to patrí filmu plným právom hviezdička). Pre fanúšikov Taylorky a Burtona samozrejme povinná jazda. (22.11.2014)

V Loseyho filme je bohužiaľ cítiť tú Williamsovu divadelnosť v každom zábere. Teda ani nie vidieť, ako počuť. Kamera je totiž krásna, film sa odohráva väčšinou v exteriéroch, režisér nám ponúka obrazové symboly. Lenže postavy prednášajú nie príliš prirodzené dialógy, ktoré sú pateticky divadelné. Neznamená to, že postavy nie sú psychologicky prepracované, ale sú takým tým divadelným spôsobom, ktorý sa do filmu až tak nehodí. Taylor a Burton sa snažia čo sa dá, treba povedať, že námet je pomerne originálny, takýchto antihrdinov, medzi ktorými je cítiť potrebnú chémiu, dokázali zahrať snáď len oni dvaja. Losey mal rád nekonvenčných hrdinov uzavretých v jednom priestore so stupňujúcim napätím a tento film chápem ako kombináciu jeho a Williamsovho štýlu rozprávania. Možno ale niekto film nazve Kleopatra v prítomnosti. (31.07.2014)

Je zajímavé, že nejpřesvědčivěji vystihnout běsy Tennesseeho Wiliamse svedly dvě evropské herečky: Anna Magnani a Liz Taylorová. A právě Taylorová propůjčuje svým hrdinkám tu přesnou dávku emocí, za kterými prosvítá nešťastná lidská bytost, aniž by jejich hysterie přímo splývala s trapností. "Vlak s mlékem zde již nestojí" je jediná jeho hra, kterou jsem neznala, jsem nezatížená srovnáváním, věřím i tomu, že autor byl s adaptací spokojený. Toto je jednoduše DIVADLO. S výbornou ústřední hereckou dvojicí... nakonec: kdy tito dva jako pár nebyli skvělí? (01.05.2010)

"Nechte to tady a odporoučejte svou prdel a lstivý úšklebek z téhle terasy !!" (28.07.2014)

Tennessee Williams týmto svojim dielkom v mojich očiach dosť klesol. Dej všekerý žádny, len plno nezmyselných dialógov a monológov (rádoby psychologických) a hrozná nuda. Niekoľkokrát ma tento film uspal a to som ho pozeral o tretej poobede, dať ho na jeden krát je doslova utrpenie a to si neviem predstaviť čumieť na to v divadle... Taylorka zúfalo prehrávajúca, vďaka čomu sa už po polhodine neviete dočkať, kedy jej postava umrie. Ale hádam v tom bola aj nejaká myšlienka a umenie, ktoré som nepochopil, subjektívne by bolo moje hodnotenie ešte nižšie. (04.08.2014)

Oblibeny film Johna Waterse, coz snad mluvi za vse. Maximalni umelecke selhani, ktere snad nelze brat jinak nez umyslnou komedii. I presto neco chybi k dokonale zabave - snad vice Noela Cowarda (nepochopitelne neoceneneho oskarem za nejlepsi zensky herecky vykon ve vedlejsi roli), ci vic Elizabethina daviveho kaslani, nebo vic Burtona v cernem pyzamu s katanou. (16.01.2015)

"Vlak s mlékem zde již nezastavuje", život už nemá co přinést, protože už nemá z čeho se sytit. Těžce nemocná a na morfiu závislá Flora Goforthová čeká na svého anděla, ale Christopher Flanders je zkušený angelo della morte (anděl smrti). Pokud jsou všechny Williamsovy hry o psychickém rozkladu a fyzické smrti, potom "Vlak s mlékem" hraje prim. Škoda jen, že se Loseymu nepodařilo jej vymanit z jevištního sevření, ale pak už by to možná nebyl Williams. Jeden americký anonymní recenzent této divadelní hry v závěru popisuje možné a pravděpodobné řešení: "Posléze ale zjistí, že se nepodvolí jejímu svádění, že je spíš duchovní povahy a snaží se zmírnit její úzkost a utišit bolest. Až téměř do samého konce odmítá uvěřit jeho dobrým úmyslům. Její život byl natolik ohrazen zlovolností, že odmítá přijmout vše kromě prodejnosti." - viz např. "já jen kupuji a prodávám". (18.08.2015)

Mimoriadne kvalitny film o starej dame Gofforthovej /vyborna Elizabeth Taylor - Cat on a Hot Tin Roof, Kleopatra/, ktora sa uchylila do svojho luxusneho sidla aj so sluzobnictvom, aby tu napisala memoare. Navstivil ju vsak isty pan Flanders /Richard Burton - Where Eagles Dare, Kleopatra/, ktory je znamy ako Angel of Death - damy, ktore navstivil, maju totizto v dohladnej dobe tendencie coskoro utrcit kopyta. A tak sa zacal odohravat tento pribeh. Divak sa plne nabazi hereckych vykonov -aj pani Taylor aj Richard Burton boli skveli herci. Plus vyborne dialogy, vyborna rezia a nadherny ostrov s luxusnym sidlom - to su proste kapitoly samy o sebe. Dal by som aj maximalne hodnotenie, ale ten zaver je trochu dost nedomysleny. 88 % (29.07.2014)

Boháč si může koupit šaty, jídlo, umění, i služebníky z celého světa, a udělat si z ostrova vlastní království. Jen věčnost, lásku a teplý lidský dotek si za peníze nekoupí, ač se o to snaží sebevíce. Může vytvořit jen iluzi věčnosti a tu obehnat nápisy Keep out či Beware of dogs. Jenže nic z toho anděla smrti nezastaví. Americké umění bylo vždy pro Evropana poněkud tezovité a polopatistické. Film bohužel nepracuje s divadelní metaforou a snaží se všechno vyslovit a hlavně vyjádřit tak, aby to pochopili "red necks" i v tom nějvětším zapadákově. Název hry byl změněn na jednoduché "Bum!", Taylor přehrává a rve kulisy (viz vzpomínka na jednoho z manželů), vila i s jejími obyvateli je primitivně bizardní (hlavně ten lilipután), a jen díky Burtonovu hereckému mistrovství je z filmu stále cítit zdravé divadelní jádro. Na jevišti to asi byl zážitek, ale film se stává spíše přehlídkou účesů a kostýmů speciálně připravených pro Elizabeth (v titulcích na závěr jsou výslovně uvedeni). Škoda. (23.10.2009)

Film predznamenáva nezmyselnosť, podobne, ako je nezmyselný jeho český preklad. Existencionálna ničota. Oplatí sa pozrieť len kvôli dvom hlavným protagonistom. Krásna Taylorová sa na postavu hodí, s jej veľkými manierami a zhýralosťou života si s hlavnou postavou dokonale sadne. Dej je však zúfalo nudný, podobá sa telenovele, kde ak divák 20 i viac minút zaspí, nepríde vlastne o nič. Dialógy i tempo príliš divadelné. Potešilo aspoň exotické prostredie bralnatého ostrova, do ktorého neustále udieral príboj vĺn - bum, bum,... (16.04.2019)

Ne... (02.08.2014)

Scénář z pera Tennesseho Williamse je bezchybný a zpracování filmu je kvalitní a zajímavé. Herecké obsazení je velice dobré, Richard Burton tradičně úžasný a dobře ho doplňují Elizabeth Taylor a Noel Coward i ostatní herci. (29.11.2009)

Intelektuální tapisérie moci výzvědného luxusu. Vládkyně snobismu, zaopatřená Liz Taylor, s pichlavýma očima výhradního postavení svého vlastního komplimentu poslušnosti. Mecenáška sebestřednosti, která svými výroky a nároky popouzí. Richard Burton jako ztepilý básnivý nezvaný host vykračujíc dezertérství omamného lesku lichotek bohatství, soumraku dominance. Zlatá klec pootevřela dveře chvíli mrazivého selhání. Věčný život v dokonalém světě, který se penězi zaplatit nedá. Touha perfekcionismu kočky na rozpálené plechové střeše, která nechtěla být ochočena ani smrtí. (01.08.2014)

Počin zcela odtržený od reality. Scénář oscilující mezi jiskrnou duchaplností a upachtěnou banalitou. Liz Taylor utápějící se v přílišné exaltovanosti. Skvěle, až nadpozemsky hrající Richard Burton. Oba vzhledem k věku obsazeni naprosto neadekvátně (neuvážený zásah producenta nebo umělecký záměr zdůrazňující absurditu děje?). Zábavný Noël Coward.---------- Podivnost či šmíra? Jen račte nahlédnout, obojího máme hojnost! Na divadle oplývá tenhle kus potenciálem rozechvět člověka vnitřním chladem; v případě filmového přepisu dělá dojem, že všichni zainteresovaní byli na permanentním tripu a jen tak mimochodem natočili podmanivé, leč pitoreskní & obskurní dílko, jež dýchá a žije (jaksi navzdory). (29.07.2014)

Losey a Taylorová v roce 1968 podruhé, tentokrát v naprosto příšerné artové hovadině. Richard Burton jako mladý básník (ehm) se vetře na ostrov patřící bohaté zestárlé Elizabeth Taylor (ehm ehm). A začnou žvanit a žvanit a žvanit, přičemž ty rozhovory nedávají ani trochu smysl. Stejně tak jako nic ostatní - proč hrdina nosí samurajské šaty, proč je tu trpasličí tělesný strážce a další host vyje jak vlk, proč vůbec postava Taylorové umírá, má ji být snad o pár (desítek) let víc, co tu vůbec hrdina dělá? Tu poslední otázku tvůrci zodpoví na konci, takže díky tomu a z úcty k Tennessee Williamsovi a hercům 1*. I když už za tu nesnesitelně přehrávající Taylorovou by to mohlo být za odpad. (07.09.2022)

Těšil jsem se na slavné a skvělé herce. Bohužel - i Mistři někdy šlápnou vedle a musí bezmála dvě hodiny dutě žvanit před kamerou a přehrávat...že se na to ti dva nevykašlali. Ale jinak je vždy rád vidím - za každého bodík... (24.11.2014)

Celkem o ničem, dějově, emocionálně i vizuálně. (29.07.2014)

Na tomhle filmu jsou nejzajímavější kostýmy a prostředí Sardinie, kde se natáčelo. Toť vše. Taylorová hraje jako o život, ale na umírající stařenu nevypadá, a Burton už vůbec není mladíčkem ztělesňujícím vše, co neskutečně bohatá žena nemá a nemůže mít, co by z něj činilo anděla smrti. Měl-li původně Tennessee Williams záměr zpracovat jakousi alegorii, tak se mu to zrovna moc nepodařilo. Taylorová, Burton i sama Sardinie příliš strhávají pozornost na svou současnost a skutečnost, takže o přenesených významech, podobenstvích či symbolech nemůže být řeč. (21.08.2014)