Šťastnou cestu!

V poslední době jsme měli příležitost vidět několik filmů, v nichž se sovětští umělci velmi seriosně a hluboce zamýšlejí nad některými závažnými problémy života mladých lidí. Z dříve uvedených to byl na př. „Syn", který se dobře podíval na otázku chuligánství a na cestu mladého člověka k správnému chápáni života. Z filmů, které uvidíme, je to na př. i Zarchiho „Výška" z letošního karlovarského MFF, v níž se řeší některé problémy vzájemného vztahu mladých lidí. K těmto filmům patří i Ejsymontův „Šťastnou cestu!" Film si bere na potaz problém, který se i u nás stal svého času středem pozornosti a který je v Sovětském svazu zřejmě stejně živý jako u nás. Jde tu o příběh syna z dobře situované rodiny předního vědce. Rodiče mu nikdy nedovedli nic odepřít a syn se jejich péčí. zejména přehnanou mateřskou láskou, zhýčkal k lenosti a naprosto bezstarostnému poměru k životu. Dojde tak daleko ve svém mravním úpadku, že nic nenamítá proti tomu, když mu matka zajišťuje přístup na vysokou školu kam by se jinak pro svou lenost asi sotva dostal zadními vrátky. Andreje vyvede z pohodlné nesprávné životní costy pracovitý a přičinlivý bratranec, kterého si Andrej velmi oblíbí. Je si jen přát, aby si velký výchovný smysl tohoto příběhu uvědomili všichni naši diváci a nebude jistě málo těch, jichž se jeho myšlenka bude víc než živě dotýkat. Ve filmu nejde jen o problematiku vhodné a nevhodné rodinné výchovy, je v něm - i když bohužel ne do takové míry, jak by bylo záhodno naznačen i význam správného řešení tohoto problému pro život celé společnosti (je to nakonec i problém zneužívání významného postavení pro osobní cíle). U nás, kdy se v poslední době velmi seriosně hovoří o naší mládeži a jejím životě, o tom, že děti nejsou od útlého mládí v rodině vedeny k střídmosti, skromnosti, ale že jsou naopak hýčkány, může tento film sehrát významnou výchovnou úlohu. Filmový přehled 33/1957 (12.10.2007)