Chlapec v pruhovaném pyžamu

po trochu očekávaném konci jsem stejně pár okamžiků jen tiše zíral a znovu si promítal ten lehce maloprincoidní děj... komorní výjev hrůz války sledovaný naivníma očima osmiletého chlapce je velmi neokoukaný (alespoň tedy mnou) a to mu dodává prostě šťávu, jen mě trochu mrzelo, že němce hráli anglicky mluvící herci... člověku to tahá za uši prakticky celou dobu, za to bohužel musím na 80% (18.08.2009)

Druhá světová válka a s ní úzce spjatý Holocaust jsou po filmařské stránce stále nesmírně oblíbenou a hlubokou studnicí. Čas od času tak někdo přijde s vcelku originální story. Plíživé drama The Boy in the Striped Pyjamas je jiné tím, že do příběhu vtáhlo dětský element (stejně jako kdysi fenomenálně přijatý Život je krásný). Bruno je osmiletý capart bez starostí.. má milující rodinu, kamarády a pevné zázemí v Berlíně. To, že je válka, vnímá jako něco vzdáleného. Jenže jeho otec, vysoce postavený nacista, byl převelen a Brunovým novým domovem se stalo bedlivě střežené venkovské sídlo, kam s rodiči a starší sestrou, postupnou obdivovatelkou zrůdných idejí, musí odcestovat. Tam ale nejsou ani kamarádi, ani pořádná lákadla. I když možná jedním se brzy stane nedaleká farma, jejíž dominantou jsou komíny, z nichž vychází hustý zapáchající dým. A malý Bruno si cestu k ostnatému drátu nakonec sám najde. Perspektiva dětského pohledu na nemilosrdné vyhlazování Židů přináší ději mnohá pozitiva. Pohled osmiletého klučiny je sám o sobě zajímavý a všeříkající, namísto nějakého přímočarého odhalování reality. Žádné velké krutosti tak divák očekávat nemůže. Chlapcův otec, který udělá svět lepším, se nakonec z hrdiny mění v to, čím opravdu je, tedy velitelem koncentračního tábora, za jehož branami se dějí věci, o kterých nemá tušení ani jeho manželka. Osudové setkání s židovským chlapcem Shmuelem pak přeroste v netypický vztah, směřující až do trochu uspěchaného finále, které má dva různé pohledy – syrový a pravdivý versus dokonale promyšlený tah na branku. Ať tak či onak, mě si získal, zrovna jako celé komorní pojetí. Kdyby snímek skončil jinak, tedy smířlivěji, asi by paradoxně naštval řadu diváků. Mě určitě.. Sečteno, podtrženo – na hru britského režiséra Marka Hermana (Tichý hlas) jsem rád přistoupil. (12.03.2010)

Film o holocaustu, na který se člověk začne dívat s tím, že už ve své podstatě vše ví. Nebo by měl vědět, ale to už je otázka osobního přístupu k životu, řekla bych. Žádné nové, překvapivé informace se ve filmu nedozvídáme, jeho jediným obchodním artiklem je neobvyklý úhel pohledu. Drtivá většina filmů o holocaustu se vyznačuje syrovostí a realističností, ale to zde nečekejte. Obraz je sytě barevný, rozechvělý a zastřený, podobná míra stylizace potom postihla i postavy a děj samotný. Hlavními hrdiny filmu je naivita a potřeba věřit v dobré věci, tedy vlastnosti, které za Třetí říše dostaly přímý zásah do čela. Tempo je pomalé, ale nejsme svědky žádných zbytečných odboček, scénář si vystačí s náznaky a většinu věcí nepotřebuje říkat přímo. Náznaky opravdové reality do dětského vidění skutečnosti pronikají pouze v přes zeď slyšených hádkách rodičů nebo z hrubých gest provedených jen tak mimochodem. Na místa, kde předtím byla zvědavost a touha prozkoumávat, se vkrádá strach. A bude pršet. (Další odstavec, tady by se to tak hezky hodilo.) Rozuzlení se nese v podobném duchu, nepostrádá symboličnost ani surovost. Jsem velmi ráda, že nedošlo ke skluzu do limonádového konce, ale to snad ani nešlo. S Život je krásný bych v žádném případě nesrovnávala, filmy se liší myšlenkou i formou docela výrazně a tak je spojuje jenom obludná historická epocha, v níž se odehrávají. Tomu, kdo má rád komorní a pomalé snímky, mohu doporučit. (31.03.2009)

Příklad toho, že ne každý film musí mít vysoký rozpočet. K tomu, aby film s divákem něco udělal, nebo aby v divákovi něco zůstalo ještě po jeho skončení, musíte mít pouze silný příběh. Tenhle patří mezi ty nejsilnější. Pohled naivního chlapce na život "na farmě". Přiznám se, že ten konec mě fakt dostal. Nemám, co bych k tomu víc řekl. Snad jen, že hudba byla hodně vydařená. V tomhle filmu je totiž vše naprosto vyvážené, od hereckých výkonů až právě po hudbu. Mohu jen doporučit. (01.04.2009)

Upoutá pevně, dolehne tvrdě, vyšumí však rychle. Chlapec v pruhovaném pyžamu je snímkem s téměř až středoevropskou atmosférou, který se snaží velikým obloukem vyhnout komerčním charakteristikám - a daří se mu to. Děj plyne kupředu nenuceně, záběry jsou vypilované k dokonalosti, a každá mírumilovná vteřina vyňatá z kamerového okénka je slastí pro oči. Bavilo mě to mnohem více než tuna jiných zajímavějších a dějově přeplácanějších filmů z minulosti, a já se opět utvrdil v tom, že před akčními blockbustery dávám mnohem raději přednost podobným dramatům. Během sledování mi možná trochu vadila občasná nepřesvědčivost dětských postav, ale s tím se při podobném "mladším osazenstvu" musí počítat, Haley Joel Osment byl jen jeden... Herectví pak v tomto případě vyvážil nezapomenutelný David Thewlis, kterému jsem roli zbaštil i s navijákem, a i Vera Farmiga se hodně snažila. Hodinu a půl dlouhá stopáž mi vyhovovala parádně, no a nakonec nelze nezmínit výbornou Hornerovu hudbu. Díky ní si budu poslední záběr dlouho pamatovat. Škoda jen, že za dva týdny si na film samotný nejspíše těžko vzpomenu: i když to bylo moc pěkné, žádné hlubší emoce si z 90 minut bohužel neodnáším... Pohodový a moc hezký film. Děkuji finxovi za skvělý tip! (29.01.2010)