poster

Cesta

  • Itálie

    Il viaggio

Drama

Itálie / Francie, 1974, 102 min

Předloha:

Luigi Pirandello (kniha)

Kamera:

Ennio Guarnieri

Producenti:

Carlo Ponti

Střih:

Franco Arcalli

Scénografie:

Luigi Scaccianoce

Kostýmy:

Marcel Escoffier
(další profese)
  • Radko
    ***

    Záverečná etapa tvorby Vittoria De Sicu poväčšinou postrádala sociálne protirečenia, tak výrazné v jeho neorealizmom šmrcnutých, a podľa mňa najlepších, dielach. Neinak je to i vo filme poslednom, nakrútenom pred smrťou režiséra, kde sa divák má dojať na osudoch veľkopanskej šľachty, žijúcej v prepychových palácoch. Ústrednou myšlienkou adaptácie Pirandellovej poviedky je objavná myšlienka o najdôležitejšej veci v živote - láske, akokoľvek nenaplnenej a tragickej. Fajn, veď o tom sa takmer všade píše a hovorí. Problém vidím v tom, že výsledok neposkytuje akékoľvek iné interpretácie, napriek snaživým výkonom Sofie Lorenovej a Richarda Burtona v hlavných úlohách.(20.12.2009)

  • jjemi
    ****

    Ani 40 let neubralo filmu na kvalitě. Ta je sice postavena především na výkonech Richarda a Sofie, ale také skvěle navodí umrtvující atmosféru konzervativní Sicílie, která by dokázala Sofii umořit dříve, nežli by ochutnala alespoň trochu štěstí. Že film končí smutně? Nesouhlasím. Vzhledem k době a jejím konvencím byl závěr šťastný. Nemusí se vždy vzít a mít kupu dětí. Okouzlující, dojímavý, pohodový film.(18.9.2014)

  • blowup
    *

    Tak copak to v tv člověk nevidí? Herecký výkon Burtona je až skoro k smíchu a vůbec se nehodí navzájem se SL. Možná, že to byl i ten dabing, ale něco tak hrozného jsem už dlouho neviděla. Asi je to také tím očekáváním něčeho a tím pádem i výdrží při sledování, jinak bych to po půlhodině vypnula. Trochu se divím, jak se to tady líbilo...(20.9.2014)

  • spotczek
    ***

    Tedy upřímně nic moc, ale tuším, že to bylo ve scéně, kdy Cesar přijíždí se svou švagrovou k doktorovi, kdy kůň, který táhne jejich kočár, musí usilovně brzdit a stejně mu podkovy na dlažbě kloužou, takže scéna vypadá nechtěně komicky. Nejspíš ji taky několikrát opakovali, protože když se milý koník konečně doklouže, ještě se na své pasažéry ohlédne, jestli už milostivě vystupují, když mu to dalo tolik práce, a ví, že hnedle dostane pokyn k odjezdu. Jinak hlavní dějová linka na mě příliš romanticky nepůsobila, ten mezinárodní herecký i umělecký mix je příliš umělý, neautentický, chladný, bez emocí. Interiéry, kostýmy, detaily vůbec, jsou sice skvělé, ale Burtonovi jsem to moc nevěřila. Lorenová občas až přehrávala. Nejzajímavější byly snad jen odkazy na někdy nepochopitelná morální pravidla doby konce 19. a začátku 20. století.(13.11.2014)

  • kubilov
    **

    Labutí píseň Vittoria De Sica, která se nese na jedné straně ve skvělé sicilské atmosféře, ale na druhé straně se strašně plytkým příběhem a na své poměry s nepříliš výraznou Sophií Loren, pro kterou tak může být nakonec po letech Il Viaggio pouze filmem, kde se objevila s pro sebe v příštích letech velmi důležitým mužem - Ricardem Burtonem.(10.2.2015)

  • - „Když jsme já a Richard Burton naši scénu dohráli, začalo loučení. De Sica musel ještě zůstat, aby dotočil do konce poslední taneční scény na jevišti kabaretu. Šla jsem do své šatny, ale měla jsem nevysvětlitelné nutkání otočit se a naposled se na de Sicu podívat. Seděl na jevištní rampě v póze, která pro něj byla typická: s nataženýma nohama, na tváři úsměv, žertoval s dívkami na jevišti, zatímco čekal na další záběr. Pak zaklonil hlavu a smál se něčemu, co řekla jedna z dívek, smál se tak, jak se uměl smát jen de Sica.“ (Sophia Loren) (wewerička)