Planina v ohni

Guillermo Arriaga měl při svém režijním debutu nastavenu laťku proklatě vysoko, ale nutno uznat, že ji překonal se ctí a splnil mnohá velká očekávání. Jeho režijní rukopis není sice tak efektní jako stylově cizelovaný rukopis letitého soudruha, režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (jejichž rozkol znamenalo Arriagovo rozpolcení do scenáristy i režiséra), v podstatě natočil rezervované komorní drama, ale po scenáristické stránce (tedy tam, kde je nejsilnější) jde skutečně o projekt mimořádný. Zpočátku jsem si říkal, že tenhle x-tý klon Magnolie už je jen jedním z mnoha, že nemůže ničím překvapit, prostě příběhy několika zprvu nijak nesouvisejících hrdinů, jejichž osudy se v určitém bodě protnou, ale pak se začalo vyjevovat, že Arriaga komponuje svůj snímek opět ryze postmoderně a rozvíjí koncept použitý již v předchozích společných filmech, především pak ve 21 gramech, tedy příběh s porušenou linearitou děje a zpřeházenými časovými rovinami, jejichž oddělení není divákovi nijak signalizováno a v němž se volně míchá několik úrovní minulého s přítomným, což se ve výsledné skládačce ukáže jako vysoce funkční tvar, zvláště je-li toto podpořeno překvapivým a originálním finále, které je ovšem, nutno dodat, ve filmech Guillerma Arriagy naprostou samozřejmostí... Vynikající herecké výkony, komorní vyznění a krásná hudba. Film plný jizev, jejichž osahávaní může být mnohdy očisťující... (20.03.2012)

Hans Zimmer už zvládl složit lepší hudbu a Charlize Theron s Kim Basinger zahráli daleko, ale daleko lepší postavy než to, co jsem mohl vidět tady. Kromě toho samotný režisér si připravil směsici příběhů, které měli splynout v jeden tak, jako se povedlo například ve filmu Babel. Všechno, co tenhle film obsahoval už jsem v jiném podání viděl a vyznělo to daleko líp. Nápad by špatný nebyl, ale tak nějak to všem, co se ve filmu objevili, nesedlo. (27.07.2011)

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)

║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $200,730║Tržby Celosvetovo $4,673,546║ _Hra na umenie?_ Absurdné zlyhanie tohto snímka spočíva v tom že debutant na režisérskom poste Guillermo Arriaga sa chce štýlom poňatia výpovede príbehu, až moc podobať vycibrenému štýlu dnes už doslova legende ako je Alejandro Gonzáles Iñárritu a to je hlavná chyba, okrem toho je dej doslova miestami zbytočne naivný, rozpačitý, nezrozumiteľný o celkovej výpovede príbehu tiež ťažko polemizovať. To že sa podarilo do filmu naverbovať známejšie tváre("ošumelá"Charlize Theron, "úplne ošumelá" Kim Basinger) nemusí znamenať hneď, že film tieto niekdajšie Oscarové hviezdy povytiahnú a tie nedostatky vykryjú, práve naopak skôr to posúvajú na hranu vatového telenovelového balastu, pre mňa dosť sklamanie tento počin. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (20.06.2010)

Rozstříhanej pohled, kdy to dlouho vypadá, že snad půjde o nepropojitelný epizodky. Nakonec jsou právě ty spoje tím nejlepším. Už jsem neviděla pětkovej film ani nepamatuju, takže konečně. Jsem nadšená ze scénáře, z režie, z hereckých výkonů, kamery, hudby ... účinkují jako dotek podobnej jizvám, který si někdo působí, aby zapomněl, a jinej, aby si pamatoval. Malej film s velkym F, ať se propadnu. (17.11.2009)