Škola ve mlejně

Vsadil bych se, že se tvůrci částečně inspirovali mojí z dětství oblíbenou LP deskou Vodnická škola Josefa Dvořáka, kde padaly podobně vtipné hlášky. Tady je navíc zábavnej ředitel Pavel Kříž, kterej medituje za zvuků hudby Ennia Morriconeho. Celkově ta hudba je úlet. Úlet je vlastně celá pohádka, sympatická ovšem tím, že si na nic nehraje, přitom je evidentní, že to nestálo moc peněz. A přitom i ta gumová chobotnice ohrožující ředitele, potažmo celou školu, je věrohodnější než příšery ve velkorozpočtových spektáklech. (26.12.2016)

Jako pohádku to neberu, ale bavila jsem se poměrně dost. Navzdory tomu, že nesnáším mádla, tak tady myslím to byla jeho jediná opravdu skvělá role, do který se hodil (on možná ve skutečnosti JE vodník:)) Nebo nějaký podobný mimoň. Pavel Kříž se svým hudebním motivem byl překrásný, Krečmerku vždycky nakonec nějak přežiju a ostatní neznámí herci mě potěšili. Ostatní řekli Adam Bernau a Argenson za mě:) (02.05.2020)

Úlet, ale na Janáka překvapivě dobrý. Navzdory rozpačitému rozjezdu a některým dalším hluchým místům (jako třeba Mikolášův první příchod do mlejna), navzdory provařenému modelu "strašidelnická škola" a přílišnému spoléhání na od půlky se odvíjející parodickou nit, navzdory Mádlovu neuhlídanému přehrávání a nepůvodní hudbě (která je ovšem vybrána stejně trefně jako odvážně), podařil se slušný horror na bázi mixu Vetřelce s klasickou béčkovou školní vyvražďovačkou, s přízračně zasmušilým Pavlem Křížem, s některými prvky televizní pohádky a teenagerovské komedie a s totálním happyendem. Vzhledem k tomu, že je film prezentován jako "pohádka", je nutno se pozastavit nad v závěru prozrazenou Mikolášovou identitou. Předně je tím ustavena nezvyklá situace, že se vše odehrává čistě v soukromém světě pohádkových bytostí, bez vztahu k normálním lidem, ačkoli intence k tomuto vztahu je u nich základní (viz obsah školní výuky, jakož i původní mylná Mikulášova identita). Dále však můžeme suchoprdův příchod do mlejna považovat za metaforu smrti - jdeť o modelový případ jednotlivého člověka (jímž po otci i výchovou konec konců je), který zemřel a po smrti se vrací k magické matce do zákoutí prarajské blaženosti (nebo je to jen můj osobní komplex, že na mě celé to scénické prostředí takto uterálně působilo)? Veškeré dramatické dění, jehož jsme svědky, by pak nebylo ničím jiným než soubojem nad- či podsvětských mocností o jeho duši a vyjádřením vzájemných vztahů mezi nimi. K neméně hodnotným výsledkům ale dospějeme i tehdy, když se naopak na Mikoláše podíváme jako na modelového zkazkového hrdinu, tedy posla, vyslaného předat zásilku (resp. vyřešit problém), v čemž mu mají pomáhat pomahači a bránit protivníci. Nuže vysílací instance, příjemce zásilky (totiž záchrany), protivníci i pomahači jsou v tomto případě totožni, což je zkratka nesmírné teologické hloubky. Samozřejmě by se dalo exegovat i na chobotnici jako příjemce záchrany, ale to už si udělejte sami, já končim. (17.04.2016)

Na další kašírovanou srágorku z Kavčích hor je to nadprůměrný počin. Příběh a zpracování převyšuje dokonce i některé vysokorozpočtové televizní rádoby-pohádky, které si užívají ten luxus, že jsou natáčeny v extreriéru. Režisér se evidentně snažil zapojit do příběhu moderní tredny, takže asi měla vzniknout pohádka, která nebude bavit jen děti, ale i teenagery. Bohužel se přes úpornou snahu bavit prodírá všudypřítomná lacinost provedení, tolik typická pro televizní tvorbu. Pohádka se pak paradoxně stává zábavnou - ne proto, že by byla extra vtipná nebo napínavá, ale protože ... "je to prostě jen taková laciná blbůstka v papírových kulisách". Žánrově a v omezeném rámci možností zvládnuto dobře. Vtipnost jaksi kolísavá, pár povedených frků mi ke štěstí nestačí. Na druhou stanu ve srovnání s dalšími mučivými zhovadilostmi, které v produkci čt poslední dobou vznikají, se musí autorům aspoň přiznat snaha. Takže dvě z pěti za ten pokus vymanit se ze zaběhnutého stereotypu. (06.07.2009)

Přicházím s inovativní myšlenkou. Pokud má film v žánru komedie a člověk se baví, nemusí to být nutně tím, že tvůrce šlápl vedle, je to trapák a vy jste buď inteligent nade vše povznesený a za krajkový kapesníček přitisknutý ke zdviženému nosíku maskujete decentní uchichtnutí, nebo rozcapený vytlemenec, co se směje všemu. Občas mám pocit, že není většího hříchu pro filmaře, než být Čech a ještě natáčet pohádku, pokud je ta pohádka studiová, to snad už lépe spáchat rovnou čestné harakiri. Výběr hudby pro vábení rusalek je děsivý, proti tomu výběr hudby ke snění vodnického ředitele se povedl. Příběh je pubertálně úsměvný tam, kde je dějová linie u mladistvých studentů vodnické školy, kýčovitě cukrkandlový tam, kde nyje a vyje pí. uč. Tanečková, sentimentální u zmíněných vzpomínek ředitele a vhodně směšný u projevů učitele Ráčka. Chobotnice je přesně tak děsivá, aby se dítě bálo a dospělého zajímalo, co tam hrdinové spáchají. Neříkám, že je to filmový převrat, ale přinejmenším Jiří Mádl se v roli mladého vodníka našel mnohem víc než jako princ zachraňující princeznu Voříškovou ze spárů Satana. (06.03.2016)