Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nová komediální pohádka České televize nás zavede do prostředí vodnicko-rusalčí školy. Tam probíhá výuka podle plánu až do chvíle, kdy jsou rusalky, provázené učitelským sborem, pozvány na taneční soutěž zvanou Vltavský piškot a vodníci odjíždějí s nimi, aby je povzbuzovali. Ve škole zůstává za trest pouze vodník Vrbata, známý výtržník. Při průzkumu kabinetu z neopatrnosti probudí pomocí živé vody chobotnici, která do té doby sloužila pouze jako učební pomůcka. Té se podaří po návratu školního zájezdu zajmout ředitele a začne ohrožovat celou školu. Současně do školy vnikne tulák Mikolášek, a tak musí vodníci, rusalky i učitelský sbor kromě boje s mořskou příšerou vyřešit i problém, jak se zbavit nevítaného návštěvníka ze světa lidí. Bohužel nic nejde podle plánu - Mikoláška se nedaří utopit, chobotnice postupně zajme všechny kromě nejnešikovnější rusalky Křehulové a situace začíná vypadat beznadějně. Naštěstí Mikolášek vymyslí plán a společně s Křehulovou se ho pokusí dotáhnout do vítězného konce... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (43)

D.Moore odpad!

všechny recenze uživatele

Člověk by se skoro až omluvil, že kdy nadával na (třeba) Troškovy pohádky... Jiří Mádl je coby vodník ještě nesnesitelnější než coby čert, Karel Janák snad ani nevěděl, co a pro koho točí, Pavel Kříž zavřený ve velké nádobě s lihem a ohrožovaný probuzenou chobotnicí, to byl také nezapomenutelný zážitek. Nikdy víc. Kdyby to aspoň bylo vtipné...__P.S. V jednu chvíli v tomhle výtvoru začala hrát píseň Wannabe od Spice Girls! Doopravdy! ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Vsadil bych se, že se tvůrci částečně inspirovali mojí z dětství oblíbenou LP deskou Vodnická škola Josefa Dvořáka, kde padaly podobně vtipné hlášky. Tady je navíc zábavnej ředitel Pavel Kříž, kterej medituje za zvuků hudby Ennia Morriconeho. Celkově ta hudba je úlet. Úlet je vlastně celá pohádka, sympatická ovšem tím, že si na nic nehraje, přitom je evidentní, že to nestálo moc peněz. A přitom i ta gumová chobotnice ohrožující ředitele, potažmo celou školu, je věrohodnější než příšery ve velkorozpočtových spektáklech. ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Mno... po delším čase zase jedna vodnická pohádka. Pepu Dvořáka již nahrazují mladší kusy a i když se mi celkem líbilo zpracování a podvodní triky (topení pod mlýnem), tak to byl jinak celkem úlet. Možná dnešní děcka na tom něco najdou, mně to však nesedlo. Pořád nevím, zda to byla parodie nebo vážně míněný pokus o moderní (současnou) pohádku... Jedna dušička je až až. * ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Úlet, ale na Janáka překvapivě dobrý. Navzdory rozpačitému rozjezdu a některým dalším hluchým místům (jako třeba Mikolášův první příchod do mlejna), navzdory provařenému modelu "strašidelnická škola" a přílišnému spoléhání na od půlky se odvíjející parodickou nit, navzdory Mádlovu neuhlídanému přehrávání a nepůvodní hudbě (která je ovšem vybrána stejně trefně jako odvážně), podařil se slušný horror na bázi mixu Vetřelce s klasickou béčkovou školní vyvražďovačkou, s přízračně zasmušilým Pavlem Křížem, s některými prvky televizní pohádky a teenagerovské komedie a s totálním happyendem. Vzhledem k tomu, že je film prezentován jako "pohádka", je nutno se pozastavit nad v závěru prozrazenou Mikolášovou identitou. Předně je tím ustavena nezvyklá situace, že se vše odehrává čistě v soukromém světě pohádkových bytostí, bez vztahu k normálním lidem, ačkoli intence k tomuto vztahu je u nich základní (viz obsah školní výuky, jakož i původní mylná Mikulášova identita). Dále však můžeme suchoprdův příchod do mlejna považovat za metaforu smrti - jdeť o modelový případ jednotlivého člověka (jímž po otci i výchovou konec konců je), který zemřel a po smrti se vrací k magické matce do zákoutí prarajské blaženosti (nebo je to jen můj osobní komplex, že na mě celé to scénické prostředí takto uterálně působilo)? Veškeré dramatické dění, jehož jsme svědky, by pak nebylo ničím jiným než soubojem nad- či podsvětských mocností o jeho duši a vyjádřením vzájemných vztahů mezi nimi. K neméně hodnotným výsledkům ale dospějeme i tehdy, když se naopak na Mikoláše podíváme jako na modelového zkazkového hrdinu, tedy posla, vyslaného předat zásilku (resp. vyřešit problém), v čemž mu mají pomáhat pomahači a bránit protivníci. Nuže vysílací instance, příjemce zásilky (totiž záchrany), protivníci i pomahači jsou v tomto případě totožni, což je zkratka nesmírné teologické hloubky. Samozřejmě by se dalo exegovat i na chobotnici jako příjemce záchrany, ale to už si udělejte sami, já končim. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Přicházím s inovativní myšlenkou. Pokud má film v žánru komedie a člověk se baví, nemusí to být nutně tím, že tvůrce šlápl vedle, je to trapák a vy jste buď inteligent nade vše povznesený a za krajkový kapesníček přitisknutý ke zdviženému nosíku maskujete decentní uchichtnutí, nebo rozcapený vytlemenec, co se směje všemu. Občas mám pocit, že není většího hříchu pro filmaře, než být Čech a ještě natáčet pohádku, pokud je ta pohádka studiová, to snad už lépe spáchat rovnou čestné harakiri. Výběr hudby pro vábení rusalek je děsivý, proti tomu výběr hudby ke snění vodnického ředitele se povedl. Příběh je pubertálně úsměvný tam, kde je dějová linie u mladistvých studentů vodnické školy, kýčovitě cukrkandlový tam, kde nyje a vyje pí. uč. Tanečková, sentimentální u zmíněných vzpomínek ředitele a vhodně směšný u projevů učitele Ráčka. Chobotnice je přesně tak děsivá, aby se dítě bálo a dospělého zajímalo, co tam hrdinové spáchají. Neříkám, že je to filmový převrat, ale přinejmenším Jiří Mádl se v roli mladého vodníka našel mnohem víc než jako princ zachraňující princeznu Voříškovou ze spárů Satana. ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama