Szabadság, szerelem

Amerikanizace východních kinematografií, to je věc zapeklitá. Na jednu stranu pokorně uznávám, že uspávající dějepisné cvičení propagační funkci podobných projektů ani zbla neprospěje. Jenže povězte sami, umíte si živě představit filmovou rekonstrukci srpna 1968 s pozice úspěšného hokejisty a jeho milé? Nehledě na to, že politická realita dostává potupně malý prostor a Maďarská režisérka vypráví vlastně jen zhuštěnou "love story ". Tím tedy duchovní osvěta filmu, která dostává patřičně na frak. Když to ale obrátím na pozici klasického velkofilmu, tak nemám výtek. Vše skvěle funguje, velké scény působí velkolepě, film má perfektní tempo a charismatické postavy. Že se nikomu deset minut po titulcích nebude chtít listovat historickou brožurou je věc jiná. Maďaři se zřejmě nechtěli vyrovnat se zásadní událostí, ale ukázat moc jejich filmu. Tu jim nelze upřít. (16.09.2009)

Priznám sa, že som veľa filmov spoza Dunaja nevidel, no tento považujem určite za ten najvydarenejší. Najprv mi pripadala vyobrazená revolúcia a jej začiatky až príliš príjemné, no v druhej polovici filmu sa to "žiaľ" zvrtlo a ukázala sa pravá stránka tejto krvavej revolúcie. Ešte šťastie, že sme ako Maďari nedopadli aj my o 12 rokov neskôr... Herci boli sympatickí, takisto ako aj hudba a dokonca ani maďarčina nejak nevadila :-) Jediným mínusom filmu, ktorý by som chcel spomenúť je to, že viaceré spomalené zábery pôsobili nevhodne a v záverečnom zápase na OH až chaoticky... Pre upresnenie dodám, že Maďari sa vo finále postavili proti Juhoslovanom, ktorých porazili 2-1 a získali svoje 4 zlato z OH... (24.04.2012)

Children of Glory vzdáleně připomíná Verhoevenovu Black Book, oba snímky totiž pojí společné prvky, jakými jsou válka, okupace a odboj. Jak už sám název filmu napovídá, Szabadság, szerelem pojednává o maďarské revoluci a událostech roku 1956. Film však není jen o dramatické okupaci v Maďarsku, vypráví především příběh družstva hrající vodní pólo, které později reprezentovalo svou zemi na XVI. Olympijských hrách v Melbourne. Film začíná machinacemi zápasu vodního póla v USSR, postupně zobrazuje sílící protikomunistické cítění maďarského lidu, kde se po bitvě mezi demonstrujícími a policií zdálo, že komunisté odstoupí, ale nakonec povolali na demonstrující Maďary vojska Varšavské smlouvy. Konec vrcholí nechvalně známým krvavým zápasem - "Blood In The Water" již zmíněného vodního póla mezi Maďarskem a USSR. Na závěr tak sledujeme kontrast mezi vyhrávajícím maďarským týmem nad ruskými soupeři, zatím co v rodné zemi probíhá boj (masakr) maďarských spoluobčanů ruskými vojenskými silami. Dá se říct, že se jedná o dobře zpracovaný snímek historických událostí, se solidními hereckými výkony a výbornou, místy chorální hudbou, ladící s dramatickou atmosférou tehdejší doby, za kterou stojí skladatel Nick Glennie-Smith. (7/10) (16.08.2008)

Kolem sedící diváci vzrušeně reagovali na každou napínavější akci, já jsem však první 3/4 filmu přemáhal zklamání. V hollywoodském stylu natočený film, který by mohl nést podtitul "maďarská revoluce 1956 v kostce", je totiž poskládaný ze všech myslitelných klišé, které kdy film tohoto žánru nabídl. Celý příběh je postavený na vztahu populárního sportovce Karcsiho Szabóa a revolucionářky Viki. Scénář se drží banálního postupu - Asertivní Karcsi spatří nadšenou revolucionářku, která ho nejprve pohrdlivě odmítá, ale v napjaté atmosféře doby a pod tíhou okolností se do sebe zamilují. Nic nesmí chybět - polibky, když v pozadí projíždějí tanky, milostná scéna v bytě rodičů, prudící matka... Banální je i zobrazení vlastní revoluce. Zkratkovitý popis jejího počátku, nepříjemně efektní průběh bojů, který zatlačuje historické souvislosti ve prospěch vybuchů, pohledů na zmrzačené končetiny a nepřirozeně stříkající krev... To vše podáno neinvenčně a chabě podepřeno snadno předvídatelnými epizodami, jako je např. ta s Karcsiho bratrem a pistolí... Je to škoda, protože tak silné téma by si zasloužilo vynalézavější a ne tak prostřední zpracování. Vše zachraňuje úchvatná závěrečná čtvrtina, která se konečně zaměřuje na onen slavný olympíjský zápas ve vodním pólu mezi Maďarskem s SSSR, i když ani zde si tvůrci neodpustili trapně efektní proud krve, která po úderu agresivního sovětského borce do Karcsiho hlavy zbarví vodu v bazénu do ruda - tady to nelze brát ani jako symbol... Nicméně zápas samotný, prostřihávaný do okupací zmítaného Maďarska a posléze do útrob budovy státní policie, bere dech a já si můžu jen trpce pozvdechnout - Proč se v podobném duchu neodehrával celý film? Proč ty banality a kostrbatě popisný úvod, proč ten kvazihollywoodský styl? Krisztina Goda si vzala velké sousto.. 3 a 1/2* (03.11.2008)

Vynikající snímek ze stejných surovin jako mistrovský snímek Katyn. Kombinace dokumentárně pojaté reality sovětské okupace a touhy po svobodě na pozadí historických událostí díky vynikajícímu zpracování funguje i zde. Film se nese v hrdém národním duchu, kdy obzvláště ze začátku sálá atmosféra celkem nedávno „svobodného“ národa. Pochmurná atmosféra roku 1956 však hned na začátku ukazuje kdo byl tehdy pánem a kdo sluhou. I prověření sportovci, kteří by měli být prorežimní, si však tváří v tvář národnímu uvědomění v čele s hlavním hrdinou uvědomují, kde je spíše jejich místo. Po procitnutí z ideálů reformovatelnosti režimu si ve snímku nachází místo romantická část, víceméně na pozadí revolučních a vojenských akcí. Politická složka je daleko lepší než válečné/násilné scény, jejichž uvěřitelnost ve srovnání s momenty jako pochod na parlament je znatelně nižší. To je také víceméně jediný mínus snímku, o scény boje s tanky se snažili hezky,i efekty jsou povedené, jen ta realističnost chybí. Škoda, pár dobrých konzultantů by to jistě napravilo. Závěr snímku na olympiádě v Melbourne mi přišel příliš rychlý, myslím že by ze slavného finálového zápasu šlo vytěžit ještě více…Ale to rozhodně nevadí, i tak je závěr celkem silný a povedený. Dávám 4 a půl hvězdičky, od pěti hvězdiček snímek oddělili jen ty „ne úplně vhodné“ vojenské scény,nicméně laik by mohl dát 5 s čistým svědomím. (26.08.2008)