Ashes and Snow

Nežné, krehké, meditatívne a nápadité prepojenie všemožných výrazových prostriedkov - od možností ľudského pohybu cez tanečné kreácie, ukážka fotografických snímkov partnerstva človeka a zvieraťa vo filmovom prevedení, dominujúca meditatívna hudba, sugestívny slovný doprovod... všetko nakombinované veľmi jemnocitne. Krásne syntetické umelecké dielko. (12.03.2010)

Ty obrazy jsou většinou skutečně hezké, to rozhodně, ale když mám celý film pocit, že sleduju nějakou new age agitku, asi je něco špatně. Jasně, má to strašně hluboké poselství o tom, jak jsme všichni jedno, zvířátka s lidmi můžou žít ve smíru a naprostém pokoji, nebylo by lovců a kořistí, všichni bychom se měli strašně rádi a všichni tu mají zavřené oči jen proto, že správně můžeme vidět jen srdcem, že... Jenže sorry, tohle já neberu. Je to jen strašně naivní názor, úplně mimo realitu, protože lidi jsou prostě lidi, zvířata jsou prostě zvířata a geparda na poušti fakt neuvidíte. A kdyby měl hlad, klidně sežere i to děcko, co u něj bylo. To je prostě příroda, takhle funguje a nezměnilo by to ani to, kdyby tu byl světový mír a všichni jsme se drželi za ruce a tančili okolo stromu. A Ashes and Snow tu svoji myšlenku nejenže říká, ale vnucuje. Možná by stačilo ubrat nebo naprosto vyřadit mluvenou řeč a pak by to mohlo možná i působit jako alternativní realita, ale takhle to fakt neberu. Nuda by to ale asi byla tak jako tak, protože se tu od jisté chvíle začnou záběry opakovat. ale aby to vypadalo jakože nějak jinak, změnil Colbert prostředí a zvíře, ale jinak je všechno stejné. A nejlepší studií pohybu těla pro mě stejně asi zůstane Michigan Avenue. 2* (21.03.2021)

Balzám na uštvanou duši moderního člověka... Už dlouho mě nic tak nepohltilo. Téměř každý okamžik filmu je nádherná fotografie... Navíc v pohybu (i když většinou velmi pomalém, což je jedině dobře) a za doprovodu krásné hudby... Kromě toho se jedná o naléhavou připomínku, čím jsme a co v sobě v dnešním světě systematicky zabíjíme (tak to aspoň cítím já, protože tento film žádné soudy nevynáší). Čistokrevná filmová meditace. (30.06.2009)

Božská krása, úžasný nápad. A plovoucí myšlenky na hladinách jemných pocitů.Nestačí si tu nádheru pustit jednou či dvakrát. Koukat po celý život stále budu obdivovat harmonií a klid tepající z těchto 63 min. Vyžaduje to ohromné soustředění, jenže pak odměnou je krásný pocit, který při sledování filmů nastane jen párkrát za život. (12.10.2011)

Umělecké dílo. Film mě tak nestutečně vtáhl, ale tím, co většina filmů nemá, a to vlastně u filmů tak hledám. Je to nesmírně hluboká duše filmu a poselství, které předává. Poselství jednoty všeho a všech. A je jedno, jestli jsem člověk, slon, strom, nebo i písek... Uvnitř v duchu jsem se se zvířaty objímal, tančil, mlčel, cítil hluboký vděk. A film je pomocník k tomu si vzpomenout, že toto někde hluboko uvnitř nás je. V každém. (01.03.2016)