ライアーゲーム
Obsahy(1)
Mladá dívka Nao Kanzaki, která je od dětství extrémně důvěřivá vůči ostatním lidem, najde jednoho dne u svých dveří bednu obsahující sto milionů jenů a dopis, říkající, že byla vybrána jako účastnice tajemné hry s názvem "Liar Game". Cílem hry je připravit pomocí lží, podvodů a triků ostatní hráče o jejich sto milionů. Na konci hry však musejí všichni vrátit sto milionů zpět organizátorům hry a to i v případě, že je o ně jiný z hráčů obral. Kvůli své povaze je Nao snadno připravena o všechny peníze už na počátku hry. Na radu proto vyhledá geniálního podvodníka Šiničiho Akijamu, který byl právě propuštěn z vězení a požádá ho, aby jí pomohl získat peníze zpět. (mandelbrot)
(více)Recenze (9)
Přiznávám se, že mě tato série neoslovila tolik, jak jsem čekala a doufala. Na duo Toda/Matsuda jsem se těšila asi jako capart na Vánoce a to, že tam nejsou romantické scény mi nevadí, co mi vadí je charakter, který Toda hraje. Vím, že kdybych potkala někoho takového, tak bych si nemohla pomoci a podvést ji, takže těm, kteří ji podvedli, lhali apod. se vůbec nedivím. Nejvíce jsem ji měla ráda, když se řídila podle Akijamova plánu, jinak byla charakterem, který prostě já ne. Navíc jsem nebyla moc napjatá - první poděl jsem tušila, že tak dopadne, vlastně jsem přemýšlela o té samé taktice, kterou Akijama použil. V dalších kolech jsem věděla, kdo je zrádcem, jen jsem netušila, jak si s tím Akijama poradí. Vždy si poradil velmi zajímavě, to je pravda. Ale jelikož už jsem viděla tolik seriálů či filmů, kdy se podobně psychologicky hraje, tak prostě tohle je v tom mém zhlédnutém množství průměr, možná slabší nadprůměr. Přeloženo. ()
Celkové hodnocení Liars Game: dost se mi to líbilo, ačkoliv tato série zpočátku vypadala divně a nezáživně, hlavně jsem tekl z Nao(Erika Toda), ale časem jsem pochopil, že i její postoj a chovávní nejsou samoúčelné v sérii a má to svůj smysl,Akiyama Shinji( Matsuda Shota) ji skvělě doplňoval, oba dva táhli seriál. Finále semi líbilo, byť mohly být poslepovány lépe ty retrospektivní scény, kratší stopáž a přeuspořádání některých scén by to vylepšilo. Nicméně velmi zajímavá myšlenka a napětí, které mě nutilo to sledovat dál mluví k oblíbenosti za vše. Odrovnaly mě tam dva vtípky , které nechci spoilovat. Hudba byla vybrána správně do všech scén, samostatný ost, se poslouchat nedá, protže je to moc roztrhané, ale v sérii to funguje skvěle navíc jedna prolfáklá skladba Clinta Mansella a Fatboy Slim tomu také pomohly. Procvičil jsem si logické myšlení se kterým jsem na tom bídně a zjistil, jsem že Nao není hloupá jen skoro všichni ostatní moc zkažení:) Nejlepší epizody byly ty závěrečné, tam jsem se napětím třásl, ale resturucting game a druhé kolo taky bylo zábavné. ()
Ať nad tím přemýšlím jak chci, nakonec opravdu nejsem schopná dát nižší hodnocení... Dorama Liar Game si mě naprosto získalo. Bylo tam zkrátka až moc skvělých prvků, které mě zaujaly. Zaprvé to zpočátku byla především atmosféra, kterou dokresloval úžasný soundtrack (získal si mě už samotný opening a pak na konci přidaná píseň od Mansella, kterou můžeme původně slyšet v Requiem za sen, ale v tomto seriálu nevyznívá o nic míň náléhavě). Tahle atmosféra mi v lecčem připomínala Death Note a dá se říct, že celý seriál je i podobně promyšlený a zamotaný, se spoustou zvratů (nehledě na malý detail, že v posledních dílech mi postavy Akiyamy v jeho bílém tričku s dlouhými rukávy a postava Yokoyi s jeho bílými vlasy a bílým oblečením vzhledově připomínaly L a Neara z Death Note). Dále to pak byl Matsuda Shota, který se mi v roli Akiyamy hodně líbil, a od zhlédnutí Hana yori dango jsem si ho oblíbila ještě víc. Poté samotné postavy se svými charaktery - ty byly vážně skvělé. Dále jednotlivé detaily, jako například vtipná scéna s M a S ve čtvrtém díle. A nakonec samozřejmě to nejdůležitější - "poselství" celého seriálu. Od počátku jsem nedokázala uvěřit, jak postava Nao může být tak naivní (karetní hra v sedmém díle pro mě byla naprostý vrchol), ale jak už napsal i Vavča, její charakter má svůj důvod. Takže když se na konci ukázalo, o čem to všechno je, nejenže jsem se s Nao dokázala trochu ztotožnit, ale dostal mě způsob, jakým to všechno podala a uvědomila jsem si, že já sama jsem mnohokrát nad stejnou věcí uvažovala. To je ta nádherná myšlenka celého seriálu, která je na jednu stranu skutečně pravdivá, na druhou stranu v ní vězí jeden háček, a to, že ve skutečném světě není možné všechny lidi přimět, aby se této myšlenky drželi, přestože jim to zaručuje štěstí. Je to jen utopie a to je na tom to smutné. Jsem ale ráda, že na základě této myšlenky Japonci něco natočili, navíc ne jen pouhé "něco", ale velice poutavý seriál. Mé nadšení nemá meze a musím říct, že jediné, co sráží krapet body, bylo zbytečné opakování scén v posledním díle. Jinak však nemám žádné "doubt", tomuhle seriálu dávám jednoznačně "pass" :) ~(4,7★)~ ()
Rozhoduju se mezi třemi a čtyřmi hvězdami a nevím. Před posledním dílem bych byla pro čtyři. Ale ten poslední mi nesedl. Tím nemám na mysli děj, ale provedení. Navíc ta přepálená stopáž byla IMHO vražedná. Přiznávám se, že - i když to nemám ve zvyku - jsem určité části přeskakovala. Erika Toda není můj šálek kabusé, ale tahle role jí sedla jak p*del na nočník a v roli Nao si nikoho jiného představit neumím. Moc se mi líbila i kamera, která mi připomínala mladší Majo saiban. Oceňuji i to, že tvůrci nesáhli po romantice, protože v tomhle případě by mi tam love story vůbec nesedla. Teď váhám jestli jít hned do druhé sezóny nebo si dát pauzu a pustit si něco jiného. :^) ()
Hm... Na to jak moc se mi líbil celkový koncept a zápletka seriálu, tak mě neskutečným způsobem vytáčelo jeho zpracování. Herecky ještě jakž takž okay, pomineme-li některé extrémní slizouny, ale budiž, kdyby byli všichni vždycky nádherní a atraktivní, byla by to nuda. Co mi ale bránilo se na každou další epizodu těšit, byla příšerná křečovitost některých hereckých výkonů, kterou bych ale přisuzovala spíš režijní/scénaristické/střihové stránce věci. Prostě mě ubíjelo sledovat už osmašedesátý hysterický záchvat smíchu/vzteku v prapodivné střihové a ozvěnové smyčce, stejně tak repetitivnost některých scén mi přišla naprosto zbytečná. Sečteno a podtrženo, téma super, hudba fajn, zbytek dost skřípe, s přivřenýma očima zprůměrováno na tři hvězdičky. ()
Když se nebudeme navzájem podvádět a ubližovat si, nic na druhých nezískáme, ale taky tím nic neztratíme. To je sice možná pravda, ale právě sledovat, jak se hráči navzájem snaží přechytračit, je ta nejlepší zábava. Podobně jako v Death Note vymýšlejí postavy nejrůznější plány jak na ostatní vyzrát, ale je nutné počítat s tím, že i protivníci si mohou nějaký ten plán připravit, možná dokonce lepší, než ten váš. Ze zákonitostí filmového (a seriálového) světa sice není těžké uhodnout, kdo vyjde ze hry vítězně, seriál tím ale neztrácí na napínavosti. Důležité totiž je, jak se k tomu vítězství dopracuje. Mezi protivníky se totiž najdou opravdu schopní stratégové a dokáží hlavním hrdinům slušně zatopit. Proto se výherní pozice může v mžiku proměnit v prohru ale i naopak ze zdánlivě bezvýchodné situace lze dospět k výhře, stačí jen trocha počtů a psychologie. To nejlepší na seriálu je právě sledování zvratů a také vysvětlovaček jednotlivých plánů. Konec pak nutí trochu k zamyšlení (Liar Game jako metafora světa), ale celý důvod, proč se hra vlastně hrála je dost podivný a mírně tak kazí celkový dojem. A opravdu musela snad polovinu posledního dílu tvořit rekapitulace? ()
Velice zajímavý nápad, Japonci jich ostatně nemají málo. "Lhací hra" má chytrý scénář i myšlenku, nohy ji však podráží až moc televizní look, dialogy a některé postavy občas až neuvěřitelně zahrané. Omezit ďábelské smíchy trhající uši, zbytečné opakovačky (i když, dají se tolerovat, pokud jsou časové intervaly mezi díly velké) a místy přestat natahovat. Erika Toda je roztomilá a Shota Matsuda, mladší bratr slavnějšího Ryuheie ucházející. Přiměřené tři hvězdy, přece ale dám i tu čtvrtou alespoň za to, že naše televize by se na nic tak inteligentního nezmohly. ()
Zatiaľ sa výborne zabávam, chystám sa na 11. časť... akože je to prehnané, ona je príliš usmrkaná, on zase príliš neohrozený a príliš sebavedomý a príliš úchvatný... :) ale je to fakt zábava a naozaj sa nenudím... také 4++ / 5-, takže zatiaľ sa prikláňam k 5* :) som zvedavá na pokračovanie :) musím povedať, že po 11. časti uvažujem, či 4, či 5*... skazili to tým strašným opakovaním, že čo sa stalo doteraz... odporúčam preskočiť do 2/3, kde začína skutočné pokračovanie... :D ()
Nemohla jsem se rozhodnout jestli dát 3 nebo 4 hvězdy . Seriál mi připomíná trochu Death Note , ale tam byla lepší zápletka . Jelikož se chystám na 2. sérii , tak jsem se rozhodla dát 4 hvězdy . Souboj o tom kdo umí lépe lhát byl celkem zábavný , ale většinou jsem věděla kdo a kdy má eso v rukávu , ale nikdy jsem neuhádla jaké . Asi bych byla špatný lhář :D. Líbí se mi tady , že na rozdíl od Death Note se nás tady nesnaží zmást a zároveň umí překvapit jaký plán je vymyšlený . ()