Pozemšťan

Tak jsem přece jen čekala, že budu víc nadšená, ale nestalo se tak ani z poloviny. Námět sám o sobě nebyl špatný a celé to posezení v jedné místnosti bylo taky fajn. Ale konverzace byla zajímavá tak zhruba do poloviny a pak už mně bylo úplně jedno jestli má John pravdu nebo ne:D a ten patetický závěr tomu dal korunu. Je mi to líto, ale já nesdílím takové nadšení, dokonce jsem měla pocit, že se dívám na film z osmdesátých let a ne z roku 2007. Jsem přesvědčená, že Pozemšťan měl na víc. (05.12.2013)

Film, který leckterému divákovi zřejmě připomene film Svět podle Prota, Benjamina Buttona nebo třeba Starmana (a vzdáleně i 12 opic). Velmi komorní snímek, ve kterém se jen konverzuje, ale dokonale to postačuje k naprostému vtažení diváka do děje. Je to děsně zajímavý a chytře vymyšlený, ale sám jsem při sledování našel několik málo velmi zásadních otázek, na které se nikdo nezeptal... ale jinak musím přiznat scenáristovi, že většinu otázek, které jsem si v hlavě kladl, zodpověděl. No a taky to je tím, že se ve filmu probírá tak neskutečné dlouhé časové období a film trvá jen hodinu a půl. První půlka je poháněná především profesorovým prvotním vyprávěním, po chvíli jsem se skoro už začínal strachovat, co se bude dít až do konce (aby se to nezvrhlo v nudu a opakování se), ale přibližně v polovině přišel velmi zajímavý, byť ne nečekaný zvrat, který spolehlivě popoháněl zase druhou část. Skoro celou dobu až do konce je to především snímek o představivosti a schopnosti argumentace, čímž mi zase připomněl 12 rozhněvaných mužů. Blbý je (a to je jeden z důvodů proč jsem nedal 5***** - ne, není to kvůli neznámým hercům nebo technické kvalitě), že film se tváří chytře, přitom ale ve spoustě věcí jen klouže po povrchu - velmi zajímavá myšlenka je prezentovaná tak jednoduchým způsobem, aby to pochopil i člověk, který si myslí, že filosofie je nějaká nemoc a historii lidstva zná jen do takové hloubky, jako výrobu atomové bomby. Čímž se rozhodně nehodlám nad nikým povyšovat, jenže zároveň to tu nehodlám víc rozebírat, abych nespoileroval... A vím, že se najdou lidi, kteří právě kvůli tomuto nebudou váhat film potopit (Morien...) Nicméně furt lepší, než ignoranti, kteří se zmůžou jen na: Celkem dobrý námět, špatné zpracování - tady jmenovat nebudu, naštěstí tu takovýchto lidí moc není. Konec mi úplně nesed, ale zase vím, že to mohlo skončit asi tisícovkou horších nebo dokonce strašných způsobů, takže jsem vlastně spokojen. Rozhodně film komukoliv doporučuji, i kdyby jen pro ten důvod, že je to "napínavý" film, jehož veškerý děj je formován jen dialogy a který se celý odehrává v jedné místnosti. (Tzn. jako rozhlasová/divadelní hra by to fungovalo okamžitě, bez jakýchkoliv problémů). PS: Potěšila zmínka o indiánském kmeni Hopi na 35. minutě. Však ty víš:) PPS: Jednoznačně doporučuji nečíst komentáře a snad ani obsah filmu! Zbytečně se připravíte o různá překvapení... (06.09.2009)

Vcelku zajímavý, avšak ničím ohromující, nízkorozpočtový film, který i přes svou krátkou stopáž, dokáže pěkně uspávat. Bez mučení přiznám, že jsem ho sledoval nadvakrát. Parta vědců sedí v odlehlé chatě a jeden z nich, který je musí opustit, jim vypráví svůj příběh o nesmrtelnosti. Kapacity ve svých oborech Johnovi zprvu nevěří a tváří se na jeho slova všelijak. Během chvíle však John dokáže, že v jejich myslích začíná vrtat červík pochybností, ale já to pro změnu nevěřím jim. Nevěřím jim ten náhlý obrat. A nakonec jsem čekal nějakou lepší pointu, tahle konstrukce byla dost chabá a nevytáhla příběh z průměru. Když to shrnu do jedné věty - dobrý nápad, ale slabý scénář. (05.11.2013)

Pokud máte manipulátorské schopnosti, lze lidi přesvědčit o pravdě, či lži až nebezpečně jednoduše.. Diskusní kroužek s protipólem jepice v minimalistické, o zajímavou nosnou myšlenku opřené "what if…" záležitosti, kterou však místy hodně sráží tuctové zpracování a nepřirozené herecké výkony. Jinak myslím typická studie přístupu vysokoškoláka humanitního zaměření, který raději položí tisíc otázek, než aby se chopil masivní nohy od stolu a třikrát pořádně majzl nevlastního syna tesaře z Nazaretu po lebce. A teď ukaž znovuspojení ducha a těla, ty frajírku z jeskyně..! (07.01.2011)

Myšlenka za plný počet; bohužel není tak silná, aby utáhla celý film v té podobě, v jaké nám ho Schenkman připravil. V silných momentech jdou televizně-inscenační kulisy stranou, když se však v počáteční fázi napětí pomalu buduje, jsou spíš na obtíž. Přesto nelze než tleskat pokusu otřást s představami, které jsou ve většině z nás zakořeněné jako něco nezpochybnitelného, a to pouze a jenom proto, že nám byly předloženy určitou autoritou. Myslíme si, že známe dějiny lidstva, známe však pouze jejich interpretaci. Orientace na náboženství, které samo o sobě je založeno na křehké víře, je tu přece jen o něco silnější, přesto ani věda se všemi svými údajnými nezvratnými důkazy (aktuálně např. o globálním oteplování či klimatických změnách) si zdaleka nemůže být jista. Pozemšťan rozhodně stojí za zhlédnutí a úvahu, jako plnohodnotný snímek však nefunguje. (05.09.2009)