Konečně spolu

Režijní debut Helent Hunt je bohužel podle rovnice: příšerný scénář / podle průměrné knihy Elinor Lipman, která je tak bezvýznamná, že ani česky nevyšla. A ani trojice jinak velmi dobrých herců tu nijak zvlášť neoslňuje a my se můžeme jen dohadovat, zde je to bezradností Hunt v nové roli, nebo na to mělo vliv něco úplně jiného. Navíc té době měly Helen Hunt a Bette Midler zřejmě poruchu příjmu potravy, což nemohlo lichotit ani takovému samozřejmému ideálovi, jakým býval Colin Firth. (24.02.2023)

Romantické drama s prvky komedie, které se poměrně lehce vyhýbá žánrovým klišé a jiným neduhům podobných filmů. Zkrátka je to o ženský, které tikají bilogické hodiny a ona začne zmatkovat. A když se jí do toho sesype manželství a objeví biologická matka, neštěstí je na světě. Helen Hunt se zablýskla hned dvakrát, jak v hlavní roli, tak na režisérské stoličce a trefou byl i Colin Firth, který prostě bavil. Jen tak dál Helen. 80% (04.12.2010)

ČO? Bolo to dosť hrozné. Možno len preto, že nie som veľký fanda do romantických komédií, ale myslím si, že je to dosť hrozné. Klišé, nič nové, žiadna zaujímavá pointa, nudný scenár,... Dobrý film sa spozná okrem iného aj podľa toho, že Vás počas prvých desiatich minút zaujme a chcete vedieť, čo bude ďalej. Ja som po desiatich minútach chcel odísť z kina. (15.10.2008)

Příběh jako ze života. Příběh, který pochopí snad jen ženy. Helen Hunt natočila jako svůj režisérský debut dojemný příběh o ženě, kterou si také zahrála, jdoucí strastiplnou cestou za štěstím. Po dějové stránce toho je docela hodně. Rozvod, touha po dítěti ve svých třiceti devíti letech, úmrtí adoptivní matky, příchod matky pravé, snad i nový partnerský vztah. Všechno se vzájemně osudově ovlivňuje a vede k nerozhodnosti co dál. Silný dojemný příběh končící tak, jak by asi měl. Nejedná se o romantickou komedii, i když některé scény na odlehčení vážnosti lehce úsměvné jsou. Život ubíhá velice rychle a než se člověk naděje, může být na ledasco pozdě. Každý procházíme procesem stárnutí a je třeba na to myslet. Helen Hunt to dokázala pozdvihnout velice dobře. Pochopila myšlenku knižní předlohy od Elinor Lipman a zobrazila reálné skutky souběhu života a strastí tak, jak skutečně u mnohých lidí jsou. (11.03.2018)

Na hranici mezi 3 a 4 hvězdičkami volím 4, protože Hluboký Lidský Příběh je v mých očích základ dobrého filmu. Režijní debut Helen Huntové je velmi dobře vyjádřen židovskou "anekdotou" vyprávěnou v úvodu filmu. Otec učí syna odvaze a žádá po něm, aby skákal z prvního, druhého, třetího schodu, vždy jej chytí do náruče. Ve chvíli, kdy chlapec skočí ze čtvrtého schodu, otec uhne a syn si natluče. Poučení: když nás zachytí otec (a možno chápat i Otec), cítíme bezpečí. Když nás nezachytí, cítíme něco mnohem silnějšího, než je bezpečí. Cítíme samotný život. A o tom film je. O tom, jak hlavní hrdinka stále padá na ústa a pociťuje život velmi hmatatelně na vlastní kůži a nejspíš až do nitra kostí. A tak to prostě vždycky je. (19.08.2008)