Ostrov

THE ISLAND anebo po stopách hollywoodského bizáru. Nedotčený téměř žádnou informací o ději jsem spoléhal pouze na výkon svaté trojice Michale Rithie (režie PRIME CUT), Ennio Morricone a Michael Caine. Začátek vypadá slibně, dokonce sem si myslel, že se jedná o nějakou americkou adaptaci ABSURD. Když se ale na scéně objeví tlupa novodobých pirátů, která chce cainovu postava Maynarda zneužít k oplodnění jediné ženy v jejich družině, došlo mi, že sem narazil na hodně zvrácený klenot, u nás známý hlavně díky distribučnímu výkonu Řitka Video. Překvapivě mě to po celou stopáž nijak neštvalo, spíš jen udivovalo. Nad dvě hvězdičky ale jít nemůžu a to ani po tom, co si korejský veterán Maynard stoupne za rotační kulomet námořní stráže. Co si Michael Caine zrovna potřeboval koupit, že ke spolupráci na tomto díle přistoupil, netuším, ale díky mu za to. (21.06.2016)

Atmosféra filmu spíše připomíná dobrodružný thriller nežli horor, protože v celém filmu není k vidění moc scén, které by horor jen připomínaly. Tedy kromě několika scén, při kterých vás trochu zamrazí. Jde především o noční přepady bezbranných posádek, ve kterých máme šanci vidět podříznuté hrdla, useknuté hlavy či nohy. Větší masakr se odehraje až na konci, který se nese v duchu ala Commando (1985). Ve filmu mě ovšem zaujala především velice slušná hudba, kterou má na svědomí Ennio Morricone. Pokud tohohle chlápka neznáte, věřte že by jste to měli velmi rychle napravit, protože jeho melodie mě vždycky dokáží nadchnout. Největším mínusem filmu je asi dost nepřehledná kamera, tedy hlavně při nočních scénách. Protože dost často se stalo, že díky divokému střihu toho nebylo moc vidět a divák si tak musel domýšlet co se tam vlastně před chvílí odehrálo. Jako další příklad bych uvedl častou změnu atmosféry, kdy zajímavou pětiminutovku vystřídala nudná čtvrthodina. Postupem času se nuda dostavovala stále častěji a jen sem tam se objevilo něco zajímavého, nebo směšného. Dost mimo mísu byl třeba zápas karatisty a piráta. (05.05.2010)

„Keď budem chcieť počuť tie vaše kecy, poviem vám.“ Bizarná hovadina. Stan Winston, David Warner, Michael Caine, Ennio Morricone, Richard D. Zanuck, David Brown, Peter Benchley – a TOTO je výsledok? Príšerné, príšerné, príšerné. Prvých 30 minút, keďže som nič netušil o obsahu, som naivne čakal poctivý morský krvák, akými je spisovateľ Benchley známy (ČEĽUSTE, KRAKATICA, NETVOR). Potom som si ale spomenul na jeho podobne podrazácku HLBOČINU (tiež niečo, čo vyzerá ako horor, no v skutočnosti to s ním vôbec nič nemá spoločné). Prišlo ďalších 30 minút a žáner/dej sa zrazu drasticky zvrtol v niečo neuveriteľné. Nebudem prezrádzať, ale myslel som, že si zo mňa niekto robí srandu. Bohužiaľ, nerobil. Myslel to vážne. Predražené, hlúpe, nezmyslené, nelogické, blbé a dokonca trápne. A to ma následne čakala ešte ďalšia hodina. Neuveriteľný žvást. Zlatou malinou opovrhujem resp. je mi ukradnutá, ale ak by som bol v jej porote, naparím mizernému OSTROVU aj nominácie v kategóriách, ktoré neexistujú. (28.05.2011)

║Rozpočet $22miliónov║Tržby USA $15,716,828║Tržby Celosvetovo $-║ No ako rozpočet to malo dosť slušný, aj zo začiatku sa to celkom desivo tvárilo, ale pribúdajucími minútami sa z toho stávala len čoraz viac otravná, nezmyselná a zbytočná fraška, úrovňou príbehu sa topiaca v béčkových vodách, sklamalo. /25%/ (20.08.2009)

Čtyři jasné hvězdičky. Proč? Benchleyho předlohu jsem (zatím) nečetl, ale jeho rukopis doslova dýchá z každé minuty filmu (aby ne, když si scénář napsal raději sám). To je první důvod. Důvod druhý - pochopitelně Michael Caine. Já vím, je zbytečné rozepisovat se o jeho herectví, ale stejně - Cainova postava se během 114 minut filmu krůček po krůčku pozoruhodně změní ze suchého, nudného novináře v muže, který bojuje o život a o syna. Nutno podotknout, že coby veterán z Koreje se přitom pochopitelně nebojí jít přes mrtvoly. A taky přes ně jde. V závěru vyloženě lahůdkově (osmdesátá léta takovým scénám přála, jo jo). Klad číslo tři - film se nebojí naturalismu a kdykoliv může, ukáže nám tu proříznuté hrdlo, tu ránu sekerou, tu škrcení strunou. Nic z toho ale nevypadá jako laciná nechutnost. A poslední fakt velké plus - hudba Ennia Morriconneho. Díky ní se z přepadení škuneru stala jedna z nejlepších scén. Sečteno, podtrženo, vážně mi ty čtyři hvězdy vychází. (26.06.2010)