Dvanáct

Hráli jste někdy hru Městečko Palermo? ;-) Struktura vybroušená jako diamant, který spojuje své fazety do detailně promyšlené kompozice geniálního celku. Není zde žádné hluché místo - každá část tvoří nosný prvek famózní morálně angažované alegorie. Snad by někdo mohl Michalkova napadnout, že se staví do role jakéhosi vševědoucího nadlidského soudce, který má patent na hluboké pochopení "ruské povahy" (metarole, neboť k nám skrze jím ztvárněnou postavu promlouvá Režisér, Tvůrce, Demiurg). V tom případě je namístě poznamenat, že se této role zhostil znamenitě a patřičně nekompromisně. Michalkov vlastně mistrně naplňuje ruskou obdobu "kina morálního neklidu". Domnívám se, že Michalkov primárně nechtěl natočit remake či parafrázi "Dvanácti rozhněvaných mužů", ale použil tento námět jako vhodnou matrici pro zobrazení závažného ideového obsahu. Proto je možná v tomto případě tradiční srovnávání předlohy/parafráze do jisté míry nerelevantní. Na tenkém ledě velmi obtížného námětu dokáže balancovat mezi dramatem a fraškou, udržet napětí, nesklouznout do banálnosti, zachovat si čistou hlavu a především zůstat i při využití rusko-čečenského konfliktu politicky nestranný!! Tomu se říká Meisterstück - před takovým filmem se i protřelý cinefil nemusí bát smeknout. (04.02.2009)

Občas, hlavně ze začátku mi byla dost proti srsti ta typicky ruská filmařina (nedokážu posoudit do jaké míry je to vlastně jen obraz skutečné nátury kovaných Rusů), která na mě jako na člověka odkojeného především Hollywodem vždy působí lehce naivním a hlavně přehrávajícím dojmem. Prvních několik minut se prostě téměř všichni porotci chovají jak dementní puberťácké figurky, které nám chtě nechtě nutí brilantním ruský humor. Až postupem času jsem jim začal přicházet na chuť a brát je jako skutečné lidi. A pak jsem si Michalkovův remake skutečně užil. 16.1.10 - Právě jsem viděl americký originál - Nejdřív mě teda zklamalo, že Michalkův remake, který jsem viděl první je skutečně přesný REMAKE, myslel jsem si, že z originálu pouze převzal koncept porotců, rozhodujících se nad osudem obžalovaného, ale že se bude jednat o naprosto shodný případ a shodné charaktery pouze lokalizované a přizpůsobené naturelu, to mě zaskočilo. O to více si vážím originálu, který sice ve výsledku není tak propracovaný (ono do hodinky navíc se vejde spousta hloubky:-)), ale koukatelnější, pro obyčejného konzumenta stravitelnější a bez prapodivně přehrávajících Rusů. A proto z původních pěti hvězdiček jednu odebírám, tu za nápad! (27.08.2009)

Být po mém, je o hlavu kratší. Ovšem nikoli Čečenec v péřové bundě, nýbrž film samotný. Vzal bych nůžky a zastřihnul mu fazónku, protože ne o všech historkách porotců si myslím, že by se bez nich nedalo obejít. Jinak je to ale jeden z mála ruských filmů, který na mě nepůsobil jako žigulík zaparkovaný mezi meďoury. (06.09.2012)

Uchvácený nejsem, to říkám hned na rovinu. Přesto ty kvality tam jsou a nejdou popřít. Nicméně vrátím se k tomu, proč nevnímám tento film jako bombu. 1) Je to remake... 2) Nepochopil jsem opakované záběry na mrtvýho vojáka, to mělo jaký význam???....3) Stopáž bych si dovedl představit o 20-30 minut kratší, kdyby se řešil samotný případ místo keců o tom, jaký mají problémy v životě a kdo z nich je větší nebo menší žid... Ke kladům musím započítat nesmírně charismatickou sestavu herců, excelentní dialogy a výbornou myšlenku (ač okopírovanou z legendárního originálu). Hodnocení vidím na 75% (16.11.2013)

Originál z roku 1957 i pozdější remake od Friedkina mam hodně rád. Tahle ruská verze mi ale přišla úplně divná. Těm porotcům jsem nebyl schopnej uvěřit ani slovo. Měl jsem spíš pocit, že do tý místnosti zavřeli 12 chovanců z jedličkárny. A všechny ty jejich debilní historky... Asi to bylo hercema, protože tady prostě nejsou takový esa jako Henry Fonda nebo Jack Lemmons. Mam pocit, že nejlepší výkon ze všech pravděpodobně předved cvičenej vrabec domácí, kterej se v průběhu filmu občas mihne. (17.06.2014)