Megacities

Syndrom velkoměsta z té odvrácené strany. Přelidněnost čtyř "megacities" (Bombai, Mexiko City, Moskva a New York) a jejich nejpočetnější část - chudá, životem unavená spodina živořící a přitom se snažící přežít za každou cenu. Sny o lepší budoucnosti naznačené projíždějícími vlaky (a pasažéry) jsou pouhými nesplnitelnými iluzemi. Smutné je, že si toho je valná většina vědoma; jsou smíření se svým údělem a útrpně snášejí monotónní koloběh pracovního procesu (nebo se snaží do něj začlenit). Režisér sleduje ryze dokumentaristickou formou osudy vyhlédnutých lidiček, kteří se postupně představují a líčí svá "poslání". Kamera podává skutečnost především z té "smetišťové" stránky, celek je vlastně hraný dokument. Děsí mě ta odevzdanost, ta beznaděj, nemožnost vymanit se. Vážné téma je zlehčeno nádherně vypointovanou ironickou vsuvkou - scénou z moskevské záchytky, kde vzpouzející se chlapi jsou představováni jako postavy z písničky zpívané usedlými ženami. (24.07.2008)

Toto je jedna z tých vecí, ktoré sa vám systematicky dostávajú pod kožu. Miera dokumentárnosti je len priestor pre výraznú štylizáciu hovoriacu o súčasnom svete a dobre z pohľadu ľudských trosiek, alebo nižšej spoločenskej triedy. 12 príbehov, 4 mestá, explicitné zobrazenie vecí, ktoré by niekto len tak nezobrazil a pritom si to stále udržiava určitú filmársku zručnosť a pôsobivosť. Glawogger je rozhodne režisér vedomí si svojich limitov ale zároveň aj svojich predností. Končí to na moje pobavenie správnym indickým tancom. Za scénu bezhlavých kurčiat s trepotom zomierajúcich v sude som chcel dať tú 5 hviezdu. Bohužiaľ niektoré poviedky z New Yorku a Moskvy ma až tak nechytili za srdce a tá posledná o DJ-ovi bola po množstve výborných príbehov značne nezaujímavá, hoci pôsobila najkomplexnejším dojmom( dostali sme sa do množstva rôznych bytov). Zaujímavé a zapamätateľné. A veľmi originálne. (01.08.2016)

Kde končí dokumentárnost a začíná umělecká zpověď vlastního pohledu na svět? Nebo se mohou prolínat? A nebude to náhodou tak trochu manipulativní? Tohle mi vířilo hlavou při sledování Megacities, hraném(!) dokumentu o životě těch méně šťastných ve světových velkoměstech. Plus jsem se místy jen bezmyšlenkovitě opájel líbivým vizuálnem (opět, patří tohle do dokumentu?... a nebo spíše do kýčovitých pohádek jako je Milionář z chatrče?) a místy i spal - jednak proto že je prostě místy až příliš utahaný a samozřejmě také proto že jsem ho viděl na Letní filmové škole 2009, kde na spánek času prostě moc není. Režisér si hraje s obrazem, zpovídá nejrůznější postavičky a předvádí jak se tam všichni mají špatně... ale předvádí je takovým způsobem, že vlastně všichni vypadají vlastně celkem šťastně a spokojeně, jejich prostředí vypadá tak plakátově hezky že by jste se tam chtěli vyjet podívat na dovolenou a k tomu se občas neopomene opájet nějakým tím několikaminutovým pohledem na zabíjení nebohých kuřátek v masokombinátu (sarcasm warning!), čímž se evidentně snaží vnutit západnímu, zcivilisovaností vykleštěnému, diváku představu jak strašně barbarští tam ti lidé určitě musí být. Není to celé příliš koncepční a de facto si z tohoto dokumentu divák nic neodnese neb to samé se už dávno dozvěděl z televizních novin, jen to v nich není tak efektně a umělecky nasnímané... ale pár zajímavějších momentů se taky najde a... hezky se na to kouká. Nicméně, pár bodů k dobru za pozdější debatu s režísérem, ze které vyplývá že dokument možná není až tak strašně hraný jak by se při jeho sledování mohlo zdát. Možná. 7/10 (03.08.2009)

LFŠ 2009 První film viděný na Letní filmové škole v Uherském Hradšti je pro mě zároveň jedním z jejich vrcholů. Na mozaice osudů lidí ze 4 světových metropolí (Mexiko, Moskva, Bombaj, New York) trpících přelidněním je patrná "seidlovská" škola (Glawogger se podílel na GOOD NEWS, SE ZTRÁTAMI SE POČÍTÁ a ZVÍŘECÍ LÁSCE), kdy jsme nuceni se ptát, kde končí objektivní zachycení reality a začíná inscenovaný dokument. Glawogger je ale filmovější, důmyslně užívá juxtapozice a dovolí si vybočit z konceptu a přepnout do "muzikálové" sekvence; nevyhne se ovšem přílišné explikativnosti (především v závěru, který je příliš tezovitým návodem, jak k dané problematice přistupovat, pokud jste její součástí) a styl u něj nemá výpovědní hodnotu sám o sobě. MEGACITITES, oceněné na nejrůznějších festivalech (Sao Paolo - Nej. dokument, Vancouver - Nejlepší celovečerní dokument, San Francisco - Nejlepší současný film), se staly modelovým snímkem pro řadu daších, konceptuálně stejně řešených dokumentů (např. Geyrhalterův CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ), které chtějí přinést komplexní pohled na danou problematiku, a to prostřednictvím působivých výjevů. "Originál" je jen jeden, nemělo by se ale zapomínat na to, z čeho vzešel on. 9/10 (24.07.2009)

"Skutečnost, kterou zobrazuješ ve filmu, vždycky zároveň nějakým způsobem přetváříš. To je zkrátka součástí filmařské práce. Jinak tomu samozřejmě je, pokud zachycuješ válku nebo fotbalový zápas, ale ve všech ostatních případech onu popisovanou skutečnost ovlivňuješ a měníš." - Michael Glawogger. Všem, co "Megacities" ještě neviděli, doporučuji vykašlat se na plané polemiky typu "co-je-ještě-dokument-a-co-už-hraný-film" popřípadě "nakolik-je-dokumentarista-oprávněn-zasahovat-do-děje-před-kamerou" a nechat se unášet proudem Glawoggerových obrazů. Stojí to za to. (11.01.2010)