Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V neklidných časech po smrti cara Borise Godunova se odehrává tento velkolepý historický příběh. Rusové jsou ve válce s Polskem a v Moskvě právě probíhá povstání proti polskému vojsku. Působivé zpodobnění historických událostí Vás ohromí dokonalou vizuální podobou a strhne svými napětím nabitými scénami. (oficiální text distributora)

Recenze (122)

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Tak nejzajímavější postavou byl ten Španěl. Tedy ne ten jeliman, co se za něj pak vydával, ale ten původní. To byl cápek, co by si zasloužil vlastní film. Ke zbytku. Jedno dost slušné obléhání města, jedna docela povedená šermířská lekce (že to v těch filmech vždycky vypadá, že stačí párkrát máchnout mečem a je ze mě hrdina), jeden nešťastný ženský osud, no a jinak nic moc. Škoda, látka zajímavá, i když přiznávám, že doba od smrti Borise Godunova (1605) do nástupu Michajla I. Romanova (1613) je tak nepřehledná, plná zrad, povstání a provolání se carem (jen ti Dimitrijové byli postupně tři, o dost později k nim přibyl ještě čtvrtý), že se v ní skoro nejde vyznat. Překvapuje mě, že ve filmu snad ani jedou nepadne slovo o Vasiliji IV. a národní hrdinové Požarskij a Minin se jen mihnou, místo nich je tu gerojem z lidu povstavší moloděc Andrej, kterému jde všechno od ruky tak, až se jeden diví, co dělal tak dlouho jako otrok. I když je to částečně taková mírná fantasy, tak jeho postup nepůsobí moc věrohodně, nadto jeho představitel mnoho charismatu nepobral. To jeho polský protivník představovaný Michalem Zebrowskim, to byla jiná kategorie. Za zmínku ještě stojí vylíčení osudu Xenie Godunovové, ten filmový sice není moc podle historie, ale i skutečná Xenie měla dost pohnutý život. Byla sice ušetřena, když byla zavražděna její matka a bratr (který se mimochodem jevil docela sympaticky, to co se mihne ve filmu je takový další dement), ale první ze Lžidimitrijů ji pro jistotu trvale znásilňoval, dokud mu nepřijela jeho polská manželka, potom ji poslal do kláštera, kde dožila. Ta filmová dlouho působí tak, že divák vlastně neví, co by na ní měl obdivovat, ale když se konečně dozví o jejím dilematu, dokonce její předchozí chování dává smysl. Jsem na vahách, některé klady tam nepopiratelně jsou a myslím, že schopnější scénárista by z toho udělal dost slušnou záležitost. Takhle je to tak na tři a to ještě spíš slabší. Ale že jsem si zas užil trochu toho šermu a že bitky ze začátku 17. století nejsou až tak časté filmové téma (napadá mě české Poslední propadne peklu), tak to převážím nahoru. P. S. Film se jmenuje 1612 a koukám, že je to můj 1712. komentář. Škoda, že jsem se k tomu nedokopal o 100 filmů dřív. Update: Tak se tak pročítám Historií evropských duelů a šermu, díl druhý, a zjišťuju, že on ten španělský šermíř opravdu docela přesně popisuje šermířský styl španělské školy, vč. členění do kruhu, seků z ramene, z lokte a ze zápěstí. Šermířský choreograf filmu evidentně věděl, o čem mluví. Přidávám bod. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Bejvalo na Rusi často zle a ještě hůře v časech takzvané Smuty, která dle moudrých knih a webů byla obdobím bezvládí či mnohovládí, jak se komu zrovna jeví, odehrávající se na počátku 17. století. Jak se dá tušit, dopracuje se film 1612 svým opileckým krokem ke konci této dějinné epizody a Rusko se dočká cara velikého, mocného, s ještě mocnějšími potomky. Pro Rusko je prostě důležité, aby bylo zjevné, který pán či paní mu zrovna vládne a aby to všem bylo jasné, že mu vládne. Třeba Michail Fjodorovič, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Putin Veliký. Ale kdo ví, třebas je mé politické čtení šestnáctsetdvanáctky příliš přísné. +++++ Konečně, politika špiček té temné doby vstupuje do děje jen zřidkakdy a vzhledem k velmi tupému pojetí příslušných scén (primitivní dialogy, extrémní zkratkovitost) dobře tomu tak. Namísto toho nám film vnucuje nezajímavého skoroholobrádka, jenž je k ochraně ruské země motivován především pubertální vzpomínkou na nahou carevnu a schizofrenií (diagnostikoval Subjektiv), jež mu posílá do mozku vize jednorožce, ochránce carského domu a mrtvého žoldáka, šermu jeho učitele. +++++ Lyricko kýčovité jednorožčí vize nefunkčně kontrastují s naturálností středověkého bitvení, které, zdá se, má být jednou z nejdůležitějších diváckých atrakcí. Film zřejmě doufá, že mu zohavená lidská těla dodají na věrohodnosti, emotivnosti i chytrosti. Nic proti radosti z možnosti ukázat poletující dělové koule, kterak páchají paseku v řadách vojáků i na hradbách, ale je mým soukromým pocitem, že by neměly rozstřílet na cimpr campr děj s osobností hlavního hrdiny. Ale co "Muž z lidu - Nikdo" "saved the day" a teď už bude pod spravedlivým vládcem, jehož vynesl k moci, zase dobře. ()

Reklama

Cervenak 

všechny recenze uživatele

Prvá cca polhodina je so svojimi flashbackmi a "mystickými" pasážami nesmierne únavná. Napriek tomu nevypínajte. Potom totiž príde tradičné romanticko-historické dobrodrúžo s celkom výpravnými bojovými scénami, šťavnatou brutalitou, parádnou scénou delostreleckého ostreľovania ruskej pevnosti a hlavne vynikajúcim, drvivo charizmatickým Źebrowskim v úlohe zlého poľského veliteľa. A nakoniec šťavnatý "bozk smrti" (treba vidieť). Nie je to ktovieako dobre napísané ani zrežírované, ale ako výpravná východoeurópska produkcia zobrazujúca udalosti, o ktorých väčšina z nás v dejepise nikdy nečítala, je to rozhodne zaujímavejšie než stodvadsiataôsma verzia legendy o Robinovi Hoodovi či kráľovi Artušovi. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Rusáci se snaží býti velkolepí, a daří se jim to tak nějak na půl. Nápady by totiž byly, jen to zpracování občas uvadá a uvadá a divák nudne a nudne, o ruku se opírajíc, až uvadne a jeho tělo pod tíhou hlavy zvadne a celej nakonec upadne na podlahu. Proč to všecko řikám? Protože mi to u těch jejich velkolepých historických eposů příjde. Pravda je, že Poláci jsou v tomhle ohledu něco podobného, eposy až na půdu a přitom se na to dá docela koukat, proč to u Ruských historickýh epopejí taky tolik nejde. Hlavně se v tom hodně kecá, a ty kulisy mi k tomu všemu zas tolik nesedí. Rus se snaží svojí práci udělat kvalitně, a nápad by byl, jen to zpracování je tak nudné, že je škoda, jak tak nadějný nápad dokáže zazdít. Možná ta délka by se dala trošku ubrat, pak by to bylo hodně kvalitní historický pokoukání, takhle je akorát tak kvalitní a nic víc. ()

Galerie (40)

Zajímavosti (2)

  • Nevoľníci sa v Rusku skutočne používali k ťahaniu lodí proti prúdu. Toto "povolanie" sa nazývalo "burlak" (milhouse86)
  • Historické obdobie Ruska, ktoré je zobrazené vo filme sa označuje aj ako "Obdobie smuty" (čiže bezvládia) a trvalo v rozmedzí rokov 1598 -1613. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama