1612: Kronika smutných časů

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)

Prvá cca polhodina je so svojimi flashbackmi a "mystickými" pasážami nesmierne únavná. Napriek tomu nevypínajte. Potom totiž príde tradičné romanticko-historické dobrodrúžo s celkom výpravnými bojovými scénami, šťavnatou brutalitou, parádnou scénou delostreleckého ostreľovania ruskej pevnosti a hlavne vynikajúcim, drvivo charizmatickým Źebrowskim v úlohe zlého poľského veliteľa. A nakoniec šťavnatý "bozk smrti" (treba vidieť). Nie je to ktovieako dobre napísané ani zrežírované, ale ako výpravná východoeurópska produkcia zobrazujúca udalosti, o ktorých väčšina z nás v dejepise nikdy nečítala, je to rozhodne zaujímavejšie než stodvadsiataôsma verzia legendy o Robinovi Hoodovi či kráľovi Artušovi. (29.05.2008)

Rusáci se snaží býti velkolepí, a daří se jim to tak nějak na půl. Nápady by totiž byly, jen to zpracování občas uvadá a uvadá a divák nudne a nudne, o ruku se opírajíc, až uvadne a jeho tělo pod tíhou hlavy zvadne a celej nakonec upadne na podlahu. Proč to všecko řikám? Protože mi to u těch jejich velkolepých historických eposů příjde. Pravda je, že Poláci jsou v tomhle ohledu něco podobného, eposy až na půdu a přitom se na to dá docela koukat, proč to u Ruských historickýh epopejí taky tolik nejde. Hlavně se v tom hodně kecá, a ty kulisy mi k tomu všemu zas tolik nesedí. Rus se snaží svojí práci udělat kvalitně, a nápad by byl, jen to zpracování je tak nudné, že je škoda, jak tak nadějný nápad dokáže zazdít. Možná ta délka by se dala trošku ubrat, pak by to bylo hodně kvalitní historický pokoukání, takhle je akorát tak kvalitní a nic víc. (12.03.2009)

Já jsem na film koukal jedním očkem, ale film sledovala i má sestra. A jelikož máme stejné názory na filmy, spolu i hodnotíme. Takže na otázku : Jak se ji líbil film - mi sdělila : "TO BYLA HOVADINA - ODPAD!" Takže, "No comment" (20.07.2008)

Bejvalo na Rusi často zle a ještě hůře v časech takzvané Smuty, která dle moudrých knih a webů byla obdobím bezvládí či mnohovládí, jak se komu zrovna jeví, odehrávající se na počátku 17. století. Jak se dá tušit, dopracuje se film 1612 svým opileckým krokem ke konci této dějinné epizody a Rusko se dočká cara velikého, mocného, s ještě mocnějšími potomky. Pro Rusko je prostě důležité, aby bylo zjevné, který pán či paní mu zrovna vládne a aby to všem bylo jasné, že mu vládne. Třeba Michail Fjodorovič, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Putin Veliký. Ale kdo ví, třebas je mé politické čtení šestnáctsetdvanáctky příliš přísné. +++++ Konečně, politika špiček té temné doby vstupuje do děje jen zřidkakdy a vzhledem k velmi tupému pojetí příslušných scén (primitivní dialogy, extrémní zkratkovitost) dobře tomu tak. Namísto toho nám film vnucuje nezajímavého skoroholobrádka, jenž je k ochraně ruské země motivován především pubertální vzpomínkou na nahou carevnu a schizofrenií (diagnostikoval Subjektiv), jež mu posílá do mozku vize jednorožce, ochránce carského domu a mrtvého žoldáka, šermu jeho učitele. +++++ Lyricko kýčovité jednorožčí vize nefunkčně kontrastují s naturálností středověkého bitvení, které, zdá se, má být jednou z nejdůležitějších diváckých atrakcí. Film zřejmě doufá, že mu zohavená lidská těla dodají na věrohodnosti, emotivnosti i chytrosti. Nic proti radosti z možnosti ukázat poletující dělové koule, kterak páchají paseku v řadách vojáků i na hradbách, ale je mým soukromým pocitem, že by neměly rozstřílet na cimpr campr děj s osobností hlavního hrdiny. Ale co "Muž z lidu - Nikdo" "saved the day" a teď už bude pod spravedlivým vládcem, jehož vynesl k moci, zase dobře. (31.08.2014)

Tak nejzajímavější postavou byl ten Španěl. Tedy ne ten jeliman, co se za něj pak vydával, ale ten původní. To byl cápek, co by si zasloužil vlastní film. Ke zbytku. Jedno dost slušné obléhání města, jedna docela povedená šermířská lekce (že to v těch filmech vždycky vypadá, že stačí párkrát máchnout mečem a je ze mě hrdina), jeden nešťastný ženský osud, no a jinak nic moc. Škoda, látka zajímavá, i když přiznávám, že doba od smrti Borise Godunova (1605) do nástupu Michajla I. Romanova (1613) je tak nepřehledná, plná zrad, povstání a provolání se carem (jen ti Dimitrijové byli postupně tři, o dost později k nim přibyl ještě čtvrtý), že se v ní skoro nejde vyznat. Překvapuje mě, že ve filmu snad ani jedou nepadne slovo o Vasiliji IV. a národní hrdinové Požarskij a Minin se jen mihnou, místo nich je tu gerojem z lidu povstavší moloděc Andrej, kterému jde všechno od ruky tak, až se jeden diví, co dělal tak dlouho jako otrok. I když je to částečně taková mírná fantasy, tak jeho postup nepůsobí moc věrohodně, nadto jeho představitel mnoho charismatu nepobral. To jeho polský protivník představovaný Michalem Zebrowskim, to byla jiná kategorie. Za zmínku ještě stojí vylíčení osudu Xenie Godunovové, ten filmový sice není moc podle historie, ale i skutečná Xenie měla dost pohnutý život. Byla sice ušetřena, když byla zavražděna její matka a bratr (který se mimochodem jevil docela sympaticky, to co se mihne ve filmu je takový další dement), ale první ze Lžidimitrijů ji pro jistotu trvale znásilňoval, dokud mu nepřijela jeho polská manželka, potom ji poslal do kláštera, kde dožila. Ta filmová dlouho působí tak, že divák vlastně neví, co by na ní měl obdivovat, ale když se konečně dozví o jejím dilematu, dokonce její předchozí chování dává smysl. Jsem na vahách, některé klady tam nepopiratelně jsou a myslím, že schopnější scénárista by z toho udělal dost slušnou záležitost. Takhle je to tak na tři a to ještě spíš slabší. Ale že jsem si zas užil trochu toho šermu a že bitky ze začátku 17. století nejsou až tak časté filmové téma (napadá mě české Poslední propadne peklu), tak to převážím nahoru. P. S. Film se jmenuje 1612 a koukám, že je to můj 1712. komentář. Škoda, že jsem se k tomu nedokopal o 100 filmů dřív. Update: Tak se tak pročítám Historií evropských duelů a šermu, díl druhý, a zjišťuju, že on ten španělský šermíř opravdu docela přesně popisuje šermířský styl španělské školy, vč. členění do kruhu, seků z ramene, z lokte a ze zápěstí. Šermířský choreograf filmu evidentně věděl, o čem mluví. Přidávám bod. (06.04.2014)

Mně se to líbilo, chápu, že k ideálu to má ještě notný kus, ale jaksi mě to neva? A mimochodem, kolik kdo zde poznal pár vojáků z filmu Devátá rota? :-) (24.08.2009)

Podivnosť tváriaca sa zo začiatku ako historická dráma, zmeniaca sa neskôr na popcornový dobrodružňák s prvkami fantasy? Ehm tak nejak. Surovosť európskych historických reálií sa mixuje s hollywood like filmovým štýlom, medzi ruskými sedliakmi pobehuje superdrsný španielsky šermiar a superobratný a supersympatický mladý "somruskáverziaShiuLaBeoufa" hrdina, k tomu skutočne exkluzívne krvavé orgie...tento film sa dá nazvať kadejako len nie vyvážený :). Odporučiť sa nedá no jednoznačne má svoje silné chviľky a vydarené scény (výprava) (6/10) (23.06.2009)

Doba Lžidimitrijů, smrti mladého cara Fjodora Borisoviče (chápu, odpůrce zabít, ale proč při tom nejde zachovat jeho lidskou důstojnost?), jeho matky, Lžidimitrije (fůůůj, to jak pro svou věc zahořel a pak se rozptýlil bylo eklhaftní) a následných bojů byla nepřehledná. Jednotlivé kliky, frakce, malá a velká nepřátelství jsou chaos i dnes, natož v dobách, kdy bylo poměrně snadné se za někoho vydávat a případného protivníka zabít s tím, že než se jeho kolegové dozvědí o smrti svého vůdce (spojence, sympatizanta), tak může utéct den, ale taky rok. My little unicorn se mi vyloženě líbil, měl sloužit (nebo já ho tak chápala) jako symbol naděje, víry v lepší příští, krásy a štěstí, samozřejmě, že musel vypadat jako vánoční hit od Mattela. Andrejko tak vypadal taky (toho jednorožce bych brala, Andrejku ne, by se svými nápady z celého sídliště udělal kůlničku na dříví). Přítel Kostka byl lepší přítel než věrný Pátek. Kníže Požarskij byl echt ruský medvěd, podle něj by od minuty mohli malovat bohatýry. Bojové scény byly výborné, polibek smrti patřičně odporný a Xenie Borisovna jako poloviční Tatarka byla pozoruhodně blonďatá a modrooká. (08.11.2011)

Na historický film popisující jednu etapu dějin Ruska jsem si bohužel moc co chvíli přepadal jako v Pánovi prstenů, Království nebeském a u Pirátů z Karibiku... Toho mystyčna, poustevníků, obětišť, mlhavých tůní a jednorožců tam bylo víc než dost i když je mi jasné, že pro Ruského diváka to má ve filmu asi větší význam než pro našince otráveného už těmi všemi fantasy filmy... Stejně se mi nechtělo věřit příběhu kterak nuzák pánem se stal a při tom pochytil šlechtické způsoby, naučil se šermu a dokonce válečné taktice a zacházení se střelným prachem (o španělštině nemluvě)... To mi trochu připomnělo kováře Orlanda co se jel kámošit se Saladinem do Palestiny... Tohle všechno film dost sráželo. Co ale bylo vskutku velkolepé byla výprava, vybrané lokace a hlavně bitvy... Nejsem úchyl, ale při sledování boje a průletu dělostřeleckých kulí vojskem případně opevněním města jsem sáhl po tlačítku na DO - Step Slow, které skoro nepoužívám. To co při normálním sledování oko prakticky nepostřehne teď bylo vidět v plné hrůznosti. Ano, když vletěl vystřelený řetěz mezi jízdu nebo pěchotu, nevykřikli vojáci auvajs a nespadli jak vídáme v jiných historických filmech... Tady je to opravdová řezničina, jak se na začátek sedmnáctého století sluší. Kupodivu ač jsem o stopáži dopředu věděl, nepřišla mi tak ukrutná což znamená, že jsem se u filmu docela bavil bez ohledu na čas. 3 slamněné panenky. * * * (31.01.2015)

Plešatý Michal Zebrowski jako záporák??? Tak to ne...mohl z toho být opět velmi dobrý historický film, ale není to ani jedno ani druhé. Scény s jednorožcem, co měl "vlasy" sahající po kopyta byly upřímně příšerné. Příběh nebyl špatný, ale trpěl stejným druhem nevýrazné chuti, jako když si namažete příliš málo Nutelly na příliš velký krajíc chleba. Militantně založení šílenci by si mohli občas zvýšit hladinu svého filmového endorfinu několika chuťovkami i vcelku věrně vypadajícími zbraněmi. (27.03.2009)

Jednorožce v historickom filme? Nie, ďakujem nemusím. Nič to ale nemení na tom, že bitky sú natočené celkom drsne a film u poliakov asi moc úspechu nezožne. (22.11.2008)

Překvapila mne rozsáhlost a epičnost tohoto díla, které se jinak tvářilo docela amatérsky. Připomíná mi to polské velkofilmy - Ohněm a mečem, Když slunce bylo bohem. Detailně propracované bojové scény a povedené efekty jsem ocenil velmi kladně. I když vychází příběh z jakési historické předlohy, je zde zakomponován i prvek fantasy a celé dílko spíše nedbale kopíruje důležité milníky, než aby se jich drželo zuby nehty. Určitě další plus. Trefil se mi do nálady a vkusu a rád jsem zas zahlédl oblíbeného polského herce mezi hlavními protagonisty. 75% (16.01.2012)

Bavil jsem se tedy náramně, i když se skutečně jedná spíš o dobrodružný film s prvky fantasy, než o nějaký kritický vhled do historie. Přesto se tu dějiny nijak výrazně nepřekrucují a že si Rusové hrají na svoji nacionalistickou notečku, to bych jim nevyčítal - přesně totéž a stejně dobře umějí i Poláci. Nejvýraznější postavou "1612" je jednoznačně zlotřilý hejtman v podání vynikajícího M. Zebrowského, ale ani představitelé Andreje, Kostky nebo knížete Požarského nejsou nejhorší (mimochodem - dva posledně jmenovaní si zahráli třeba i ve známé "9. rotě"). Kdyby si tvůrci odpustili toho prokletého jednorožce, otravné flashbacky a vlezlého ducha, mohl to být opravdu výborný snímek. Zajímavé komentáře: Červeňák, Cassandra, Horak. A ještě drobnost: Dělová koule tvořená dvěma polovinami spojenými řetězy, kterou "vymyslí" Andrej byla v 17. století poměrně hojně užívanou municí. Děsivé účinky této zbraně (určené původně k trhání lanoví a plachet v námořních bitvách) na pěchotu a jízdu, popisuje barvitě Peter Englund v knize "Nepokojná léta - historie Třicetileté války" (NLN, 2000). (23.11.2008)

Ako sa z jedného nebojácneho nevoľníka v 17. storočí, takmer ruský cár stal, alebo zložité poľsko - ruské vzťahy, ktorí sa medzi sebou klbčia, ako malé deti, ale dá sa povedať, že ľudstvo to má v povahe ubližovať jeden druhému. Celkom dobrý historický, nazvem to veľkofilm, v zaujímavých bitkách, ktoré brutalitou šetriť nikdy nemienia. Sú tu dve, jedna kratšia, ale o to surovejšia, krutejšia, neústupná, krvavá, druhá je dlhá, o pár minút ešte dlhšia, dobíja sa tu pevnosť, kde som takmer odvracal zrak, v niektorých hustých filmových scénach, kde hlavy lietajú a črevá vypadávajú... Možno, aj preto, že produkuje skúsený „ruský Spielberg” , alias Nikita Michalkov, je pozeranie filmu, celkou dobrou náplasťou, ale žeby som si snímok vyslovene užíval, sa povedať nedá. Na záver roku 2016, sa rok 1612... v centre filmového diania, zaraďuje k 232. filmu v poradí, ktorý som takto, v pohode strávil, myslel som, že to bude chujovina, ale našťastie tie brutálne sekvencie s bitkami, ako vystrihnutými zo snímkov, typu Pán Prsteňov, či Kráľovstvo nebeské, zachraňujú a vylepšujú celkové dojmy, ktoré nie sú, až tak katastrofálne, ako som si spočiatku myslel... Občas ma prekvapí vec, od ktorej to absolútne neočakávam... O to lepšie, no, nie ?! (31.12.2016)

Kronika smutných časů to rozhodně je, zejména co se týče času, který jsem strávil sledováním téhle kraviny. Tohle že je Rusko počátkem 17. století? Nenenene, takhle ruský venkov nevypadal. Všichni jsou tu vymydlení a nažehlení.... A k tomu ještě strašně nepravděpodobný příběh hlavního hrdiny, chudého chlapce zamilovaného do carevny. A navíc málo bitev. Těšil jsem se na špinavé ruské mužiky, polské nájezdníky, bezuzdné násilí.... a nic. Jsem zklamaný. (10.04.2014)

O tom že Rusové umí točit dobré filmy, vím už dlouho, ale tohle historické drama mi dlouho unikalo. Vladimir Khotinenko dokázal stvořit celkem záživnou atmosféru, solidní triky (místy máme šanci vidět i nějaké to gore) a především měl šťastnou ruku při výběru herců. Ti podali rozhodně lepší výkony, nežli Češi, kteří to nadabovali. Jen mi dost vadilo, že tu podstatnou roli hrály zdlouhavé a nepříliš záživné dialogy. Pokud se nekecalo, ale bojovalo – tak jsem si nemohl stěžovat absolutně na nic. Objevilo se tu několik hodně slušných masakrů (viz boj o pevnost). Navíc Violetta Davydovskaya (coby carevna Kseniya) byla celkem pěkná. 60% (21.01.2015)

Hodně slušně odvedená práce s hodně dobrou výpravou a solidním hereckým obsazením s Zebrowskim v čele. Samozřejmě jsou i zde úlety typu jednorožec šlapající si na hřívu potažmo učitel šermu ze záhrobí, ale i tak jsem se u toho výborně bavil a po Arnovi a Staré básni mi tvůrci opět dokázali, že Evropa ve tvorbě historických filmů Američany s přehledem trumfuje. Jinak co se týče lekce šermířem snadno a rychle, nedalo mi než si vzpomenout na podobnou výuku v Království nebeském a musím říct, že i přesto, že zde vyučoval duch, dosáhnul ruský hrdina šermířské docentury, narozdíl od Baliana z Ibelinu. (19.09.2008)

Výborné kostýmy a divný děj. (29.04.2011)

Na jednej strane ani vyblýskané, na druhej ani nie prehnane drsne špinavé. Na to, aký dlhý film je, neponúka okrem lásky na pozadí boja za oslobodenie Rusi nič prevratné. Boj tu je, ale nejaké veľkolepé divadlo v štýle Bondarčukovho Waterloo nečakajte. Ruský Orlando Bloom, Pyotr Kislov je určite zaujímavou postavou a ako Španiel mi miestami rozhodne pripadal, no zvyšné postavy neboli extra charizmatické a ani tie mýtické postavy a deje okolo napríklad s jednorožcom ma nezaujali. Toto obdobie veľkých zmätkov, či ako mu to vlastne hovoria sa dalo isto spracovať v takom veľkofilme inak, na mňa tu bolo dosť motívov, ktoré mi pripadali, že som ich už niekde videl. (03.03.2015)