Baccano!

Kdybych se v ději a v postavách zhruba do dvou třetin absolutně neztrácel, tak bych byl nepochybně mnohem spokojenější... tzn bych se asi dostal na hranici naprosté dokonalosti mezi "obyčejnými, nefilosofujícími" anime seriály vůbec. A také je škoda že ten úvodní způsob retrospektivního vyprávění zkrze dva novináře nevydržel déle, jejich počáteční mapování příběhu a zkoumání jak ho vlastně vyprávět (a tedy jaký příběh to vlastně má být) je velice chytré a zábavné. 8/10 (06.12.2010)

Mňam, to je přesně ončo! Stylovka, která nenechává mozek a jeho pozornost usnout, aby se mu v závěru patřičně odměnila. Vskutku, je to vše takový kontrolovaný bordel nebo puzzle, který stavíte od oblohy. Shodneme se asi všichni, že těch postav je tu jak důchodců v Kaufu, když je sleva a možná už mi taky mysl tak neslouží, ale nemůžu se zbavit přesvědčení, že jsme ne všechny potřebovaly. Než ty přeskakující časové linie mi dělalo problém si zapamatovat jména a role, kdo patří do jaké rodiny a kdo všechno patří k těm "nadaným". Jakmile se ale dostaneme do vlaku, obrátky jedou na maximu, tady litry krve, támhle litry krve, sem tam nějaký řezník, ubulenec, děcko a spousta způsobů, jak někoho zabít. Yesssss! A ani trochu mi nevadí, když uprostřed mysteriozně-masakroidní statě se zjeví komický aspekt v podobě roztomile vyšílujícím a štěstěnou políbeným duem Isaaca a Mirii, protože bez nich by pro mě Baccano! asi nefungovalo. Fígl s ukradenými dveřmi od muzea je něco, co má bránice absolutně nečekala. Scénář jednoduše tuší, kdy je vhodné podusit, kdy zase odlehčit, kdy zafilozofovat a nezadrhne se i přes drsný nápor dění stejně, jako Flying Pussyfoot. Kresba témeticky sedla, hudba je ale teprve bonbonek. Solidka, lepších 4* (05.05.2017)

Moje prvé myšlienky po dvoch-troch dieloch pozerania Baccana! - veď toto je úplné psycho a všetci sú tu fakt dobre oblečení! Nesleduje sa to úplne jednoducho, ak nebudete dávať pozor, asi sa stratíte v časových líniách, ktoré sa neustále menia a vo väčšom množstve postáv, z ktorých má každá vlastný príbeh, ktorý sa postupne odtajňuje a prelína s inými postavami. Hneď v úvode ma potešil skvelý opening, je spravený výborne po hudobnej aj obrazovej stránke. Opakovanie mien a predstavovanie postáv sa pri sledovaní zíde. Ďalej postavy, pre mňa naj Jacuzzi Splot, Maiza Avaro, Firo Prochainezo a Rail Tracer Claire Stanfield. Naopak mi celkom vadil Ladd Russo s tým svojím kvázi cool zabijáckym štýlom. Dvojica Isaac a Miria majú určite primárne slúžiť na odľahčenie, ale niekedy som z nich mala naozaj veľmi zvlášty pocit. Ale áno, klobúky, obleky, zbrane, mafia, honba za nesmrteľnosťou, istá nepredvídateľnosť, veľmi fajn hudba - Baccano! sa mi dobre pozeralo. Posledné tri diely mi prišli trochu zvláštne a akoby umelo nadstavované, takže ďakujem Subjektivovi za info, že sú to diely bonusové. To veľa vysvetľuje. Dejovo už nie sú nejaké premakané, ale je tam viac odľahčenia a podarený humor. Na záver snáď už len pokrútim hlavou nad asi najhlúpejším názvom vlaku - Flying Pussyfoot. Akože naozaj? (27.08.2011)

Ukázka toho, jak ukočírovat nelineární vlak mnoha paralelních dějových linek a hromadu zajímavých bizarních figurek. Už famózní opening evokuje to nejlepší od Tarantina a Ritchieho. To vše je postupem času umocněno na druhou díky čiré šílenosti několika postav a jejich velkohubému teatrálnímu vystupování. Spojení nesmrtelných mágů s mafiány prohibiční éry může fungovat. A jaká je to jízda! (02.10.2009)

Celý tenhle seriál byl jedním přesným tahem na mou branku. Vzhledem k tomu, že si opravdu libuji v nechronologicky vyprávěných příbězích, které do sebe postupně zapadají, a navíc ještě seriál slibuje zakomponování mysterie, fantasy, gangsterky a taky napětí, nic jiného než pětihvězdičkový zážitek jsem neočekával. Má očekávání byla do puntíku splněna. První díl byl sice pěkně zamotaný a řádně mě navnadil na sledování dalších dílů, ale od druhého dílu se začala příběhová vlákna pozvolna rozmotávat a já tak mohl přijít celému tomu příběhu nesmrtelných a jedné (větší) události na Flying Pussyfootu pomalu na kloub. A že to byla opravdu jízda! Perfektní ending i opening, který vám zpočátku pomůže zorientovat se v postavách a při každém dalším dílu vás bude nabádat k hádání jmen postav (heh, tak to fungovalo alespoň u mě), pěkná retro stylizace a nešetření krví a napětím. Největším zásahem jsou ale jednoznačně postavy a příběh. Ano, postav je sice mnoho, ale každá z nich je osobitá a věřím, že si alespoň takové tři postavy dokáže každý divák oblíbit. U mě jsou to rozhodně dvojka Isaac a Miria (od teď jedna z mých nejoblíbenějších filmových dvojic – o nich bych fakt dokázal básnit hodně dlouho) a sympaťák Firo. Sakra, ještě nikdy jsem si nepřál, aby mě někdo vykradl, ale pokud by to měli být Isaac a Miria, pak by mi to snad ani nevadilo (pokud by mi teda ukradli jenom dveře, že jo). Heh, ten samotný závěr seriálu v roce 2001 s nimi byl opravdu úsměvný. :) Co dodat na závěr? Snad jen: „Ajzakkůůůů!” – „Miriááááá!” (13.05.2012)