Sweeney Todd

Miluji britský humor, miluji britské legendy a miluji britské filmy, které se skromně točí pro televizi a přitom jsou to bomby. Žádný komerční trhák, pro mě neznámá jména herců, žádná načančanost. A co tu tedy je? Svěžest, děj, herecké výkony, psychologie, uvěřitelnost. Miluji tohoto Sweeneyho Todda, stejně jako miluji Sweeneyho Todda Tima Burtona. Oba filmy jsou o téže věci, ale jsou tak jiné, jak si jen lze představit. (10.03.2008)

Sweeney Todd, lazebník londýnský. Když si u něj sednete do křesla s přáním: „Zkrátit, prosím.“, máte při jeho náladičkách docela velkou šanci, že místo vlasů či vousu bude zkrácen váš život a jako bonus se stanete dílnou součástí ostrovního pekařského průmyslu.. Nyní hlavně díky Burtonovi profláklý viktoriánský melodram ukázal pod krovkami BBC tradiční zbraně svého producenta. Neokázalá a přitom funkční atmosféra, ve své prostotě silný příběh a především impozantní herecké výkony. Snad ještě víc, než na břitvu občas příliš tlačící Winstone, se mi zamlouval veterán David Warner a jeho pichlavé glosy slepé spravedlnosti.. O rok mladší holičsko-hudební křepčení jednoho z nejvýznamnějších akcionářů podniku na výrobu líčidel už asi absolvovat nehodlám, anžto mám tušení, že Mooreova filmařská oficína je mému srdci mnohem blíž.. „Please allow me to shave myself..“ (13.02.2013)

Místo na okoukané efekty a rádoby cool vzhled vsadil Moore na drsnou realitu špinavé Anglie a vynikající herce. Ray Winstone s přehledem strčí do kapsy většinu hollywoodské A třídy a předvádí pravděpodobně nejlepší herecký výkon, jaký jsem letos viděl. V rámci televizní produkce je Sweeny Todd maximum, kterému se vyrovná jen máloco. (02.12.2007)

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana. (28.09.2012)

Srovnávat s Burtonem se nedá. Oba filmy mají společnou snad jen pošmournou atmosféru starého Londýna, ale jinak je to nebe a dudy. Zásadní rozdíl je v tom, že Moor Todda i Lovettovou polidštil, takže i přesto, že se řežou krky, aby si Londýňané mohli nacpat břicha vynikajícími koláčky, může člověk cítit k tomuto zrůdnému páru sympatie. Lví podíl na tom mají i oba hlavní představitelé a především Ray Winstone, od kterého bych se oholit rozhodně nenechal. SPOILER Moc se mi líbil závěr, kdy jsem se na závěrečnou otázku vyšetřovatele "Proč?" nedočkal žádných tupých zdůvodnění, ale pouhého "protože jsem mohl." 90% (14.04.2012)