Sweeney Todd

Seznamte se, velevážený pan Sweeney Todd. Potkat ho můžete nejen na Broadwayi či ve (pře)stylizované podobě u páně Burtona, ale i v této adaptaci původního lidového příběhu z produkce BBC. Úspěch pana Todda stojí především na dvou aspektech. Atmosféře a hereckých výkonech. První je naprosto perfektní a to nejen díky znepokojivému hudebnímu podkresu. Druhé při pohledu na obsazení netřeba komentovat. Celek by nedržel pohromadě ani na jediný moment nebýt Raye Winstona v roli vašeho starého dobrého holiče. Možná chvíli bude trvat než přijdete na chuť jeho "psychotickým návalům", ovšem je to jen otázka času. Pak již stačí pouze se pohodlně usadit a plně se svěřit do jeho makabrózní péče. Nemusíte mít strach, dobře se o vás postará. Jeho klientela by mohla vyprávět. Kdyby tedy mohla. (14.01.2008)

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana. (28.09.2012)

Srovnávat s Burtonem se nedá. Oba filmy mají společnou snad jen pošmournou atmosféru starého Londýna, ale jinak je to nebe a dudy. Zásadní rozdíl je v tom, že Moor Todda i Lovettovou polidštil, takže i přesto, že se řežou krky, aby si Londýňané mohli nacpat břicha vynikajícími koláčky, může člověk cítit k tomuto zrůdnému páru sympatie. Lví podíl na tom mají i oba hlavní představitelé a především Ray Winstone, od kterého bych se oholit rozhodně nenechal. SPOILER Moc se mi líbil závěr, kdy jsem se na závěrečnou otázku vyšetřovatele "Proč?" nedočkal žádných tupých zdůvodnění, ale pouhého "protože jsem mohl." 90% (14.04.2012)

Porovnávať tento snímok s Burtonovou verziou naozaj nemá žiaden zmysel. Či postavami, samotným Sweenym alebo atmosférou, v každom ohľade ide o dve neporovnateľné záležitosti (odhliadnuc od toho, že Burtonova verzia je muzikál). Skôr mi to pripomenulo iný snímok z rovnakého obdobia a s pár podobnými obsahovými črtami - Parfum: Príbeh vraha (2006). Len s tým rozdielom, že osoba Sweeneyho Todda je podstatne hĺbavejšia ako hlavná postava z uvedeného snímku, s jemným filozofickým podtónom v pozadí, čo sa mne osobne veľmi páčilo. Navyše nosná kostra príbehu je dostatočne zaujímavá aby nenudila. Dokonca na spestrenie divákovi ponúkla aj príjemný hororový nádych. Myslím, že sa jedná o jednu zo životných rolí R. Winstonea. 75/100 (03.11.2016)

Prvý film zameraný na spracovanie príbehu vražedného holiča Sweeney Todda som videl, zrejme ako väčšina z vás, v roku 2007, keď prišiel do kín snímok, ktorý natočil môj obľúbený americký režisér Tim Burton. Ten to celé pojal vo forme muzikálu, ktorý nesie jeho charakteristický kreatívny filmársky rukopis. Do hlavných úloh obsadil svojho hereckého favorita Johnnyho Deppa a svoju vtedajšiu životnú partnerka Helenu Bonham Carter. Okrem toho, že to bolo filmársky výborne zvládnuté, vzbudilo to i môj záujem o túto tému. Takže som sa dostal aj ku snímku, ktorý bol natočený rok pred tým. Ide o anglický televízny film "Sweeney Todd", ktorý režíroval David Moore. Na rozdiel od mainstreamovej hudobne štylizovanej Burtonovej verzie sa jedná o hodne drsný, krvavý psycho horror. Bol som veľmi príjemne prekvapený. **** (10.04.2022)