JCVD

JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!! (07.04.2010)

Je velká slast, vidět svůj dětský idol znovu ve formě, ale především v dobré, na tělo napsané roli. Ikona z přelomu 80./90. let vstala z popela, dost možná se v něj promění hned svou další rolí, ale je dobré se alespoň ujistit v tom, že to skutečně byl potenciál, leč promarněný. Věřím, že při troše snahy a dobrém režijním vedení by Jean - Claude ustál i jiné role, než ty škatulkované jako "akční". V JCVD ho Mechri postavil do pozice sebezpytu, napsal mu uvědomělé repliky, zapasoval jeho roli do Jean - Claudeových aktuálních problémů a v půlce scény ho nechal vyzdvihnout nad kulisy a osamotě ho nechal unášet jeho metafyzickými myšlenkami a zpytovat vlastní minulost. Hodně silných 80%. (28.04.2009)

Bankovní část sice krutě nudná, ale trefné takřka až satirické fragmenty z filmového zákulisí to plně vynahrazují. Ovšem ono to stejně celé stojí na jediném. Van Dammovi, který si tímhle vystavěl platinový piedestal v nadživotní velikosti a pak se na něj ještě hrdě postavil. Právem. Vyprat si své špinavé prádlo vyhaslé hvězdy takhle na veřejnosti skrze "pseudo filmovou reality show", to asi chtělo více odvahy než kolik koluje vtipů (či pravd?) o Chucku Norrisovi. Tak Jean-Claude, cos chtěl si nám řekl a teď hybaj zpátky do Bulharska natáčet další flák o nezastavitelném nukleárním vlaku. I když, pokud v tom byla aspoň špetka upřímnosti, tak bys měl spíše pověsit aktivní kariéru kopálisty na hřebík a zkusit to v jiné herecké poloze. Evidentně na to máš, ten uslzený monolog bych ti sežral i s brokolicí. A tu normálně nemůžu ani cítit, natož pozřít. (09.12.2008)

Ikona Belgie, ikona akčních béčkových snímků, ale také bývalý zavislák na drogách a alkoholu, to vše je hodně stručně Jean-Claude Van Damme. Ruku na srdce kdo nezná tohle jméno? Ačkoliv o jeho hereckých kvalitách se dá pochybovat, tak o jeho přínosu akčnímu žánru nikoliv. Van Damme jako takový se nám předvedl hned v úvodu, kdy si střihl tříminutovou scénu bez jediného střihu a plnou akce! Mabrouk El Mechri se pokusil o jakousi sebereflexi Van Damma a myslím, že se to celkem podařilo! Rozhodně snímek, který za podívání stojí...... (07.01.2009)

Vynikající sebereflexe, filmařsky přitažlivá (hrátky s úhlem pohledu, narušování diegeze), obsahově poutavá (famózní osobní zpověď). Filmařské "Vše, co jste chtěli o JCVD vědět a báli jste se zeptat...". Je třeba ocenit již samotnou odvahu čelit všem svým démonům - drogám, výsměchu, béčkovým sračkám, ve kterých může vyhrát i Steven Seagal díky tomu, že si ustřihne svůj cop.) V podstatě je to vynikající pohled za kulisy, ve kterém se Van Damme představuje v naprosto parádní herecké formě, která využívá oblíbených akčních klišé pouze proto, aby celou tu hořkou pachuť podtrhla. Jeden by skoro až brečel radostí nad tím, jak pěknou tečku za tím vším Van Damme dělá a mám velikou obavu, že to celé totálně zničí filmem Eagle Path, kde nejen hraje, ale který i režíruje. Souboj cti nebyl nic moc a pokud neprojeví v případě své režijní novinky stejnou uvědomělost, jako v případě JCVD, bude to akční fanoušky hodně bolet… (07.02.2009)