Umění plakat

Strašně smutné, drsné, odporné, žel celkem reálné téma a já nevím jestli po zhlédnutí tohoto filmu nebudu mít averzi ke každému muži, kterého uvidím ronit slzy. Jak rána do žaludku na mě působí takové snímky, kde se cítíte zcela bezmocní při představě uvěřitelnosti takového příběhu. Jesper Asholt hrál zvrhlého a manipulativního otce tak výborně, že nevím, jestli s ním budu chtít ještě nějaké filmy vidět. A oči malého Allana v závěru filmu, jak pozoruje svého otce, bude momentem, který mně dlouho utkví v paměti. Hodně silná čtyřka a kdo ví..... (03.11.2013)

Je mi líto, ale nemohu tento film ohodnotit více hvězdičkami, protože se mi moc nelíbil. Chápu, že dává divákovi nahlédnout do závažné problematiky, ale dívat se 106 minut na ufňukaného otce – na jedné straně „bačkoru“ a na druhé zlostného cholerika, kterému není stydno využívat dceru k vlastnímu sexuálnímu ukojení – mi připadlo nezáživné. Celý děj mi připadal silně nereálný. Velmi pochybná byla úloha domácího lékaře. Myslím si, že jako odborník mohl a měl spolehlivě rozpoznat, koho a jak je potřeba v rodině léčit! Jediné, co mohu kladně ohodnotit, byla perfektně zpracovaná bezelstná Allanova naivita. (Čtvrtek 29.07.2010) (29.07.2010)

Kdyby film končil při tom, jak se otec oběšuje a umírá před zraky Allana, tak bych asi dával pět. Takhle jsem musel dalších deset minut čekat na pěkně nudný rozřešení. Obdivovat obrazovou stránku, byť moc krásnou, je podle mě zbytečný- neni to snad pro seveřany rutina? Kdyby tohle natočil Lars, bylo by to asi pěkný psycho, takhle to byly takový dánský Příběhy obyčejného šílenství - a vlastně mi to ani nevadí. Dobrý výběr herců a super hudba z toho dělají příjemný zážitek. (28.07.2010)

Takovouhle koncentraci citovýho vydírání, to jsem teda snad ještě neviděla - a že už jsem toho viděla... Tatík Johanssen rozhodně aspiruje za jednoho z nejodpudivějších šmejdů v historii filmu, o toho bych si fakt ani to kolo neopřela. A mimochodem, neřekla bych, že cílem filmu je diváka rozplakat (mě teda spíš permanentně rozčiloval), takže není divu, že to na Malarkeyho nezafungovalo. Možná by spíš někdy stálo za to se zamyslet, jestli ten milej mlíkař od sousedů náhodou není tak trochu svině, která si vynucuje pozornost okolí tím, že neustále staví na odiv, jak to má těžký - a ony výčitky svědomí a soucit (no a tatínkovy ručičky) udělají zbytek. Je to neskutečná soda - to, jak matka o všem ví, ale nechce to řešit, jak to dcera nenávidí, ale nemůže utýct, a jak malej brácha, kterej působí jako malá bestie ve zločinným společní s otcem, je ve skutečnosti jenom loutka, která nechápe, co se děje, ale udělá cokoli, jen aby byl tatíček spokojenej. Jak celý okolí nic nevidí a policajt pak taťku plácá po rameni, že je chudák, když ho někdo obviňuje z prznění vlastní dcery. Bože, jak mě to vytáčelo! Konec mě pramálo uspokojil, ráda bych tu lidskou svini viděla viset za uši v průvanu. Ale to jsou holt seveřani, přece nám neposkytnou pocit útěchy! Jestli máte aspoň trochu rádi severskou psychologickou masáž a nebojíte se vidět i to hnusný ve světě ve zdejším, chutě do toho! (14.11.2011)

Je hezké, že se všechny internetové databáze radši rozhodly to vydávat za drama. On totiž občas skandinávský smysl pro černý humor překračuje všechny meze. Bohužel, často pak bývá i problém se u takového filmu smát. Tady to sice párkrát šlo, ale jinak hrůza – magoři jak z hororu. Nepopírám, že je to výborně natočené a klobouk dolů před hereckými výkony, jen mám problém se u něčeho takového bavit. (04.12.2009)