Ópium: Egy elmebeteg nő naplója

Cvokhaus,který nemá daleko k SM salonu s vedením razícím módní trendy v tomto případě piercing mozku,potápění bez šnorchlu a v neposlední řadě simulace lidského hromosvodu skýtá domov jednomu přímo nadpozemskému stvoření je jím grafomanka Gizela ztotožnující čiré šílenství.Jednoho dne se v ústavu objeví nový doktor co rád žilama prožene nějaký ten kvalitní matroš a že ho tu je k mání dostatek. Pod vlivem omamných látek a okolností se mezi oběma vyvine velmi neobvyklý vztah. Ještě bych snad dodal,že Kirsti Stubø je naprosto pohlcující při každém detailu na její tvář a samozřejmě taky nahé tělo sem byl jako u vytržení ta ženská je absolutně zralá na to hrát do konce života už jenom samé vyšinuté holky. (16.01.2014)

Přesto, že se stále něco dělo, je film bez příběhu. To by nemuselo vadit, ale film ho vyžaduje. Uveďme několik zlomových bodl z Gizellina života a zkusme, tedy zkuste, si jej poskládat: péče o matku a náhlé selhání, pannenství (další selhání), projevy šílenství, hospitalizace, kdy je mučena Ďáblem i lékařským personálem, sex s doktorem Brennerem a jeho důsledky (viz společná večeře), propuštění doktora Brennera, který je majitelem ústavu prof. Winterem považován za ničemu, tajná lobotomie; dá se z toho vůbec udělat nějaký příběh? Byla lobotomie skutečně to, po čem žena toužila? A co horečně a nutkavě psané deníky? A kde zůstal Ďábel a zlo? Ve svůdném jarním větříku!? - Szászova režie je opět skvělá! (08.06.2023)

Příběh psychiatra a jeho pacientky v dobovém dramatu odehrávajícím se na začátku 20. století. V prvním plánu nevyrovnaný, cynický lékař s neznámou minulostí, závislý na morfiu a vyšinutá žena posedlá zlým duchem s krutou minulostí, závislá na psaní deníků. Film realisticky vykresluje hororové prostředí psychiatrického ústavu s tehdejšími (doufám) postupy léčby. To vše v pomalém nervy drásajícím tempu, s úžasnou kamerou a působivou hudbou. Ale to by bylo trochu málo na tak výborný film. Oba protagonisty spojuje mučivá trýzeň vlastního vědomí, rozumu, existence a sebezničující snaha se jí zbavit. Raději se ale podívejte sami (pokud na to máte kuráž). (01.06.2014)

Už dlouho jsem něměl po skončení filmu tak silný pocit. Ze strhujícího příběhu, pevné a jasné režie, ale hlavně z hereckého výkonu ústředního dua. U Ulricha se to dalo jaksi čekat, ale Kristi, ta mě překvapila, učarovala a fascinovala zároveň. Jednu věc vím naprosto jistě. Na tenhle film a to hlavně díky ní asi dlouho nezapomenu. (02.09.2015)

Napriek môjmu priemernému hodnoteniu si myslím, že ide o veľmi zaujímavý film, stavajúci na úžasných hereckých výkonoch hlavných predstaviteľov a to najmä Kirsti Stubø. Ak sa dokážete naladiť na vlnovú dĺžku filmu, máte vyhraté. Mne sa to nepodarilo. Tento film stavia na emocionalite hlavnej hrdinky a na príbehu samotnom, žiaľ mňa nijak špeciálne neoslovil. Preto som mala čas si všímať a uvedomovať veci, ktoré inokedy ak ma film strhne vôbec neriešim. Napríklad fakt, že lobotómia ktorú tam hromadne praktikovali na pacientoch (aj hlavnej hrdinke v závere), síce v roku 1913 nebola určite raritou (vo svojom "zlatom veku" bola považovaná za liek na takmer všetko) ale spôsob jej prevedenia ponad "oko" sa objavil až o dobrých 15 rokov neskôr v Amerike. Nehovoriac o žalostnom využívaní psychoanalýzy, ktorá sa tam mihla len okrajovo pričom pacientka (podľa tých pár viet z minulosti), si myslím bola priam ukážkovým príkladom možnosti liečby, práve touto metódou...ale teda platí to čo som napísala v úvode, čert by bral tieto nezrovnalosti ak by ma to chytilo za srdce....no škoda, nechytilo...a tak mi toto všetko akosi veľmi v závere vadilo. Zdalo sa mi to nedotiahnuté, alebo že si príbeh vybral síce pôsobivé (či šokujúce), ale stále len jednoduchšie riešenia. Videné v rámci Challange tour - 30 dní so svetovou kinematografiou. (20.10.2015)