Annie Leibovitz: Life Through A Lens
Annie Leibovitz: Život objektívom
Režie:
Barbara LeibovitzKamera:
Nicholas BlairObsahy(1)
Fascinující dokumentární portrét zachycuje osobnost legendární americké fotografky Annie Leibovitzové, která proslavila skupinu Rolling Stones a pracovala pro časopisy Vanity Fair či Vogue. Fotografovala Micka Jaggera, Hillary Clintonovou, Patti Smithovou, Demi Mooreovou, Keithe Richardse či Arnolda Schwarzeneggera. Se svým fotoaparátem však také neohroženě dokumentovala válečnou apokalypsu v Sarajevu a ve Rwandě. V uplynulých třiceti letech se podílela na formování podoby současného světa a dnes je stejně slavná jako celebrity, s nimiž pracovala. Barbara Leibovitzová zachycuje svou starší sestru jako osobnost, která si dokázala ochránit soukromou sféru a udržet integritu i v dramatických, nátlakových situacích. V práci, na idylické rodinné farmě i nad poslední knihou svých fotografií – všude tam je Annie Leibovitzová ženou, která nikdy neztratila tvář. To potvrzují i všechny známé osobnosti, které režisérka zpovídá. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Nedozvíme se, jak autorka vnímá svou „evoluci“ od nezávislé, téměř undergroundové, realitu zachycující fotografky k fotografce ryze komerční, proslulé hyper-stylizovanými snímky, nedozvíme se ani mnoho o tom, jak pracuje a jak to vlastně má s rodinou a s žensko-mužskými vztahy vůbec, zato zříme, že vytváří fotografie tak úchvatné, až opadá touha cokoliv z výše uvedeného vědět. Němě žasnoucí ústa budu nad její práci díky internetu pootvírat ještě pár dní. Dokument slaboučký, lákadlo účinné. 60% Zajímavé komentáře: Bluntman, FlyBoy ()
Fotografie Annie Leibovitz jsou jedním slovem krásné, ať už se jejich autorka přes objektiv dívá na fantaskní výjevy obklopující největší hollywoodské hvězdy (a vzniklé díky práci celých týmů spolupracovníků z Vanity Fair nebo Vogue) nebo do tváře vrásčité staré ženy. Můžete Annie vidět v jejích věčných pohorách, jak pochoduje po poli a diriguje celé zástupy lidí ve jménu dobré fotky na obálku, ale ve chvílích, kdy popisuje, na jaký papír fotila tělo zesnulé Susan, s níž sdílela život a vychovávala tři děti, a na kratičký okamžik jí přemůže dojetí nad její ztrátou, tehdy uvidíte pravou tvář Annie Leibovitz, která z ní tu skvělou fotografku udělala. ()
Režisérka měla dvě obrovské výhody: 1) je sledovaná umělkyně její sestra a neměla tedy problém se jí dostat k tělu a 2) místo mluvících hlav tam mohla dávat stovky úžasných fotografií, které Annie Leibovitz za 40 let své profesionální kariéry stihla vytvořit. Za normálních okolností bych sotva dal takovémuto dokumentu víc jak tři hvězdičky, ale ty obrázky jsou prostě natolik úžasné, že na nějaké objektivní filmařské nedostatky nemám náladu myslet. ()
Obyčejný dokument o neobyčejné fotografce. Největší hodnotou tohoto snímku jsou bezpochyby fotografie Annie Liebovitz, jinak dokument působí jako narychlo spíchnutá záležitost. Na druhou stranu jsou zde zmíněny všechny její slavné portréty a také jsou k vidění i reportážní fotografie, které se mi osobně líbí ještě více. Také je patrné, že Annie ty nejsilnější díla už nafotila. Fotky Kirsten Dunst či Kiery Knightley už nedosahují takové silné autenticity ani výpovědi jako skvělé fotky například Rolling Stones, Meryl Streep či Raye Charelse. ()
Annie Leibovitz je bezesporu Paní fotografka, která přesně ví, co, jak, koho a kde má fotit. Její fotografie jsou nádhernou ukázkou upřímného přístupu a naprosté odevzdanosti k práci. Vedle dokumentaristické linie se zde odehrávají hořké a melodramatické peripetie zahrnující smutný příběh o Susan Sontag a Johnu Lennonovi. Příjemně strávených osmdesát minut u filmu, který je obrazem výjimečné ženy. ()
Reklama