Ulzhan

Charles, Francuz s poměrně dobrou znalostí ruštiny, se vydává do Kazachstanu, aby na určitém místě (má na to mapu) symbolicky pohřbil svoji rodinu (ženu a dvě děti). Na to ovšem musí být sám. Do cesty se mu však plete jeho kolegyně, mladá kazašská učitelka Ulžana a obchodník "se vším", hlavně se slovy (Charles si od něj sice nic nekoupí, ale cítí, že i jemu by mohla být nějaká nápomocná, nejvíc rezonuje při slově "dharma"). Přesto svůj zamýšlený čin vykoná a vrací se (to již mimo film) na koni, který mu Ulžana nechala "pod horou" do civilizace, kde se pravděpodobně stane rovněž kazašským učitelem. Jeden příběh musí být ukončen, se vším všudy, a teprve potom může začít jiný. To, že toto "ukončení" může stát i život, tu nehraje žádnou roli. Pozn.: Astana (kazašsky, oficiálně Nur-Sultan) je od března 2019 hlavním městem. Exkurze po něm byla zajímavá. (28.04.2019)

Krásný, smutný příběh v nádherné krajině. Putování Francouze napříč Kazachstánem za svým cílem, horou Khan Tengri v pohoří Ťan Šan. Cestou potkává dva velmi zajímavé lidi - učitelku francouzštiny Ulzhan a obchodníka se slovy Šakuniho. Bože ta krajina je krásná. ___Velmi zajímavý rozhovor s Ulzhan u polorozpadlého Kolchozu: "Zvířata, rodiny, děti - všichni tady žili pohromadě. Byla tu škola a nemocnice. Ti lidé tu žili, plodili děti, pracovali, jedli. Naplánovali jim co mají dělat. Měli vše potřebné k životu. Neměli toho mnoho, ale stačilo to." - "A teď?" - "Všechno se změnilo. Kdysi to byla zoologická zahrada, teď je to džungle." - "A džungle je lepší?" - "Ne, ne pro ty, kteří se narodili v ZOO."___Co se k tomu asi tak dá dodat? (14.04.2011)

Velmi prijemne prekvapeni. Vlastne takove road movie (tedy krome letu helikopterou a zaverecne casti "konmo" cestuje hlavni hrdina mimo cesty pres step hlavne pesky). Na to abych se pri tomto filmu nudil, bych nejdrive musel sebrat auto a odjed do Kazachstanu a zacit zazivat tolik zajimavych setkani na tolika zajimavych mistech. Ano pak bych se nudil. (29.03.2008)

Ulzhan je nadsmyslovým filmovým dílem. Cesta je symbolem, poutí nitrem člověka v jeho absolutní ztrátě smysluplnosti života, zdevastován nejintimnější bolestí srdce i konformitou západní civilizace, a má sebedestruktivní poslání. Ulzhan je abstraktní romancí, hledající východisko z uvěznění vlastní duše a rovnováhu mezi potřebou a duchovnem. Ulzhan je identifikací postsovětské transformace, v níž je celá vzdálená minulost již zapomenuta a ta blízká se zase víceméně změnila v traumata i politicky nenáviděnou hrozbu, a přítomnost bezhlavě, zdeformovaně přebírá modly západu a mění život člověka v pustinu bez duševních ideálů. Kazachstán je spojnicí asijské kultury a vnímání života (venkov) se západní a evropskou civilizací (Astana - dnes Nur-Sultan, ropná pole). Ve filmu je šamanismus, New Age, západní esoterismus a Chan Tengri (nejvyšší hora Kazachstánu), bolest ideologie minulosti, rozervanost z ideologie současnosti, pozlátko bohatství, umění, kýč a prodejnost, hlubina ducha a poznání. Volker Schlöndorff za pomoci scénáristy Jean-Clauda Carrièreho vytvořil duchovní a intelektuální cestu člověka životem, jeho přímými, ale i nepřímými vlivy, potřebami, láskou a smrtí. Transcendentální lyriku zvýrazňují obrazy kameramana Toma Fährmanna, svým prostorem, pohybem, aranžováním a estetikou. Ústředním hrdinou nekonformní poezie je Charles (pozoruhodný Philippe Torreton), Francouz na sebedestruktivní cestě po úplné ztrátě smysluplnosti života. Ale ta jeho pouť má své vlastní impulsy, terapie a metafory. Hlavní ženskou postavou vyprávění lyriky je Ulžan (zajímavá Ajanat Xenbai), mladá, atraktivní žena a učitelka francouzštiny na venkovské oblasti. Ale i přes vlastní bolesti nitra je odolnější a vytrvalejší v citu a ve spříznění. Důležitou postavou je Šakuni (velmi zajímavý David Bennent), šamanské, intelektuální a duchovní povznesení nitra člověka nad běžný rámec tíže života. A v něm je celá velikost a krása. Z dalších rolí: mladý francouzský diplomat (Maximilien Muller), Irina z baru (Olga Landina), podezřívavý manažer ropné společnosti (Marek Brodzki), Ulžanina babička (Turachan Sadykova), manželka Šakuniho otce - šamana (Šamšagui Mendijarova), nebo malíř krajinky, kýče a atomového obláčku (Vladimir Aryskin). Ulzhan je zřejmě nejintimnějším filmem Volkera Schlöndorffa, má niterné, intelektuální a transcendentální podtexty a přesahy. Je poezií a výzvou lidskému duchu! (21.09.2021)

možno až "príliš" meditavíne putovanie po Kazazškej púšti, celkom pokojné, komorné a nie zlé, ale ničím originálne a v podstate už videné . . . dvaja charizmatický "vydedenci" a jedna pekná Kazaška sú síce dobré trio na púť úchvatnými scenériami strednej Ázie, no je to skôr taký priemer . . . SCENÁRista Jean Claude Carriér aj režisér Schlondorf sú už starí páni filmári, preto si takúto "oddychovú" meditáciu môžu dovoliť, no svoje najlepšie filmy majú už za sebou. Každopádne pár pekných miest, myšlienok a najmä otvorený záver to celkom príjemne posúvajú do medze kvalitnejších filmov, no uznávam, že mnohí sa možno počas filmu budú nudiť či mať k nudeniu veľmi blízko. Možno by nezaškodilo aj trochu viac humoru, ktovie . . . (06.12.2007)