Rudý kakadu
Der Rote Kakadu
The Red Cockatoo
Červený kakadu
Režie:
Dominik GrafKamera:
Benedict NeuenfelsHudba:
Dieter SchleipHrají:
Max Riemelt, Jessica Schwarz, Ronald Zehrfeld, Devid Striesow, Kathrin Angerer, Volker Michalowski, Dietmar Huhn, Johannes Gabriel, Klaus Manchen (více)Obsahy(1)
Dramatický príbeh ľúbostného trojuholníka sa odohráva na jar roku 1961, v čase, kedy do východného Nemecka dorazil rokenrol. V tom istom roku však bol postavený Berlínsky múr a rokenrol sa definitívne stal nebezpečným vývozným artiklom západného kapitalizmu. V tejto zložitej dobe dvadsaťročný Siggi prichádza z vidieka do Drážďan. Má výtvarný talent a tak sa mu podarí získať prácu maliara kulís v divadle. Uvažuje o dráhe výtvarníka, ale všetky jeho plány zmenia zásadné udalosti roku ´61. Spoznáva Luise, talentovanú mladú poetku, ktorej básne všetky oficiálne orgány odmietajú publikovať ako kontrarevolučné. Siggi sa do nej na prvý pohľad zamiluje, ale Luise je vydatá za roztomilého rebela a výtržníka Wolleho. Vďaka Luise a Wollemu spoznáva Siggi život z novej strany. Zapadne do komunity, ktorá trávi večery v rokenrolovom klube Červený kakadu. Mladí ľudia chcú len v pokoji a najmä slobodne žiť svoje životy a lásky. Doba však ich slobodným ideálom nepraje a tak žiaden z nich nie je ušetrený tvrdej zrážky s režimom. Všetky ich nádeje zahatá Berlínsky múr. Bezstarostný život sa definitívne zmení, keď pod neustálym dohľadom tajnej polície ich priateľstvo zakalia vzájomné podozrenia zo zrady. Keď je Wolle zatknutý, Siggi musí bojovať nielen o Luise, ale aj o svoju budúcnosť. Film Červený kakadu od producentov filmu Goodbye Lenin má ambíciu nadviazať na smutnosmiešnu reflexiu dejín komunistického režimu v Nemecku. Vyznačuje sa autentickým "retro-feelingom" rokenrolovej éry, nesnaží sa však vyvolať sentimentálnu nostalgiu za dobou minulou. Naopak, ukazuje, ako politické represie skrivili charaktery a zničili priateľstvá. Mladá hviezda nemeckého filmu Max Riemelt (Napola) získal za stvárnenie Siggiho Cenu pre najlepšieho mladého herca na Bavarian Film Award. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Ihned se mi nabízí srovnání s Good Bye, Lenin a to nejsem jediný. Dále mě překvapuje, že německá tvorba začíná mít stále navrh a začíná mít stále lepší a lépe promakanější filmy než tomu bývalo, a to také nejsem jediný kdo si to myslí. Takže co zbývá k takovému filmu jako je Rudý kakadu dodat? Snad jen že, atmosféra je ztvárněná skvěle, hercké výkony solidní, jen mi tam chybí více legrace a možná trochu silnější příběh. Jinak je to rozhodně slušný německý film, a to jsem si tenkrát myslel, že jich moc není. ()
Skvěle vytvořená atmosféra doby východního Berlína těsně před postavením Zdi, včetně všech krás a hrůz které v sobě nesla. To vše okořeněno lehce snílkovským příběhem milostného trojúhelníku a další brilantní německé překvapení je na světě. ()
Dokonalý produkt tzv. ostalgie. Naštěstí to hodně zachraňuje Max Riemelt, který film táhne i přes jeho slabší scénář. ()
Řemeslně dobře natočený film, disponující slušnými hereckými výkony, dobrou kamerou a dosti velkorysou výpravou, na niž je skutečně hodně znát, že si němečtí filmaři mohou dovolit citelně vyšší rozpočet než ti čeští. Také příběh je sám o sobě vybudován relativně obstojně, ovšem působí poněkud rozháraně. Po pravdě řečeno nevím, zda-li je film zpracováním knihy, ale působí tak a to se všemi obvyklými neduhy jako je příliš velké množství motivů, zkratkovitost vznikající zjednodušením některých dějových linií atp. Příběh ústřední trojice mladých lidí také popisuje dosti nezúčastněným, jakoby reportážním způsobem, přičemž na pozadí těchto navýsost osobních "dějin" předkládá zároveň příslušnou část "velkých" dějin Německa, respektive "Němecek". Tomu odpovídá i "datování" jednotlivých situací ve dnech "do postavení (berlínské) zdi", což je sice efektní, ale zároveň to od počátku naznačuje, jak a čím film končí. Docela dobře a bez sentimentu je popsáno prosté fungování komunistické moci: nesvoboda, zastrašování, podlézání, donášení, ale také problémy v zásobování základními potravinami. Filmu by velmi prospělo hlubší prokreslení postav a také výrazné osekání vedlejších dějových linií. Je sice fajn, že víme proč konkrétně zašili Wolleho, že se pánové po jedné bujaré noci nakazili kapavkou nebo jak konkrétně vypadaly pitky v klubu Červený kakadu, ovšem daleko podstatnější by bylo dozvědět se něco víc o minulosti všech tří. Pouze z letmých zmínek víme, že rozhodně nebyla jednoduchá, a že do života všech tří nějak zasáhla válka a bombardování Drážďan. Problémem ovšem není pouze nedostatek informací, ale také příliš perfekcionistická, chladná a odtažitá režie. Jak může být film o mladém malíři a začínající básnířce, o (pravda neopětované) lásce, o partnerských vztazích, tak zoufale nelyrický? Přitom právě scény popisující jejich vztah - ranní rozhovor a následné vyhánění holubů z půdy, rozhovor při koupání v řece, oběd v restauraci - mají velký potenciál a patří ve filmu rozhodně k nejlepším... Zajímavé komentáře: mustafa ()
Celkom zaujímavý old school z novej nemeckej vlny ktorá sa nesie na retro filmoch, absurdita doby je tu zobrazená vo veľkom a romantika je vztyčným cieľom...je to zaujímavo podané, celkovo dobrý film, ktorý možno dopláca na to, že nik zo širšej verejnosti nepozná... ()
Ked sa uz raz produkcny team s leninom rozlucil, preco sa k nemu znova vracia? ()
990. hodnocený film: To "Rudý Kakadu" je jiný film. Skvělé dobové kostými, dokonalé kulisy, báječný duch doby, který na vás čeká na každém milimetru filmové pásky. A hlavně, Max Riemelt, na kterého na tu vždy pěji ódy, protože je pro mě asi jedním z nejlepších německých herců současnosti. Film je podobně vystavěný, jako například "Snílci" s Evou Green. Je tu žena, smýšlením buřička, o kterou se snaží dva kluci, ale vždy jen jeden má navrch. Příběh je to skvělý a jen jsem zíral, jak to Max zase dokázal. 5* si film zaslouží, protože tahle tématika zůstane asi navždy živá. 5* ()
Vynikajici retro-atmosfera. Zajimavy pribeh s gradujicim zaverem. Ruznorode postavy. Skoda jen pomalejsiho uvodniho tempa. ()
Hezky natočený snímek z doby RNR a stavby berlínské zdi. Ocenil jsem věrohodnost postav, slušné herecké výkony a zejména výpravu, která byla dokonale 60-ková. Něco jako Pelíšky po německu. ()
Vcelku podarený pohľad do dôb minulých, očami života pulzujúcich mladých ľudí..... ()
Zvláštní směsice žánrů, chvilku celkem vtipné, chvilku smutné - dobře natočený příběh o osudech několika lidí v bývalé NDR. Tempo sice není závratné, ale to nevadí - film je dlouhý tak akorát a hlavně je zajímavý, především pojetím různých postav a docela věrnou ukázkou doby, v níž se odehrává. ()
Príjemné nemecké retro o dobe ktorá slobodnému mysleniu a západnej hudbe nepriala. ()
Trochu vážné téma na komedii...například hudba hned na začátku evokovala spíše ftipnou scénu, zatímco v té době to asi zase taková prdel nebyla. To se opakovalo ještě několikráte, což na mě pusobilo poněkud zmateně, jakoby autoři nevěděli, zda chtějí točit drama nebo komedii. Každopádně na podobné téma jsem viděl ještě film " Životy těch druhých", který je o poznání kvalitnější. Tudíž kdo nechce ztrácet čas, tak ať raději šáhne hned po něm ()
Německý film [jako] do Hřebejka, se vším dobrým i ne tak dobrým, co z toho vyplývá. Tím lepším je fajn šedesátková atmoška rebelie, která nachází v konfrontaci se státní bezpečností, práskači a dalšími pohůnky režimu nepřítele, bez něhož by to trsání v Kakadu a šoustání po bízkém okolí nebylo ono, slušná výprava a německá romantika. Tím druhým vlastně to samé společně s tušením falše a že [by] to asi zas tak fajn nebylo. Není retro jako retro a tohle tedy Pouta vážně nejsou. ()
Ve mně film rozhodně asociace s Good Bye Lenin nevyvolal, až na to Východní Německo a vztah dvou mladých lidí. Ukazuje druhý, chmurnější konec, resp. počátek vlády tvrdé ruky komunismu barvitě, v celé své rudě zahalené kráse té doby, oproti tomu Good Bye Lenin ukazuje s nadhledem a vtipem období pádu Berlínské zdi s nadějí ve sjednocené Německo a příchod kapitalismu. Jak zde již bylo několikrát zmíněno, atmosfera je zde zachycena velice dobře, děj pulzuje od méně poutavých a vleklých scén k těm zajímavým a dynamickým. Pro mě je hodnocení jasné - 3 hvězdy pěticípé. ()
Mě se to nelíbilo. Není to dobré ani jako film sám o sobě, protože toho sdělení je poněkud málo, ani jako pohled do temné minulosti, protože je to podezřele nedůvěryhodné. Nemyslím ve výpravě nebo vizuální stránce, ale v konkrétních situacích, a reakcích lidí na ně. Jakýkoli režim je hrůza, ale takovýhle film na tom nic nezmění. Z mého pohledu byl taky velký problém filmu to, že mi postavy nebyly ani trochu sympatické, a to ani ty kladné. Například Luise, v podání šeredné Jessicy Schwarz, byla pro mne ztělesněním nesympatie, a slepého boje za úplné houby. Ve filmu nám ale měla připadat statečná, krásná a žijící pro ideály... Nemá to cenu. ()
Musím jen souhlasit s uživatelem Heroine. Dávám o hvězdičku navíc, za originální prostředí východního Německa. Jessica Schwarz, která z nepochopitelných důvodů hraje v každém druhém filmu, hrála postavu, která bojovala za úplně hloupé věci. Její vztah s manželem byl podivný a básně... ehm. Film mě celkově zklamal, protože ze začátku to vypadalo nadějně a zajímavě, a poté, co šel Siggy chlastat s lidmi od divadla, rozjelo se to do totálně divných směrů a už to tak zůstalo. ()
Film Rudý Kakadu mě svým pestrým a přitom obyčejným příběhem příjemně překvapil. Už dávno neplatí, že německá kinematografie je špatná. V porovnání s komerčnějším Good Bye Lenin mi přijde děj uvěřitelnější a lepší. Hudební i výtvarná kulisa je výborná. Ke zpříjemnění všedního večera mohu vřele doporučit. ()
Podobne ako Good by Lenin! Celkom dobre zachytená doba a problémy s režimom. Lepší priemer. 60% ()
Haló, súdruhovia - Nemecká komediálna dráma z roku 2006, ktorú režíroval Dominik Graf, je o lámaní slobodného ducha v rozdelenom povojnovom Nemecku, v čase tesne pred stavbou múru. Mladý Siggi (Max Riemelt) žije u tety v Drážďanoch, v divadle je talentovaným kulisákom. V parku stretáva Luisu (Jessica Schwarz), ktorá je členkou skupiny ymladých ľudí, túžiacich po zábave, rock´n´rolle a slobode. Siggi sa do Luisy bláznivo zamiluje, ocitne sa v parte mladých rebelov. Ich večerný domov, tanečný klub Červený Kakadu, sa však čoskoro politickému predstavenstvu stáva tŕňom v oku, mladá inteligencia čoraz viac pociťuje nezadržateľnú vlnu nedôvery, strachu z donášania, tlaku na príslušnosť k strane, dôraz na poslušnosť a nevybočovanie z radu. Individuálne postoje a riešenia nakoniec postavia Siggiho pred dilemu - opustiť krajinu alebo svoju lásku? ()