Žavoronok
Obsahy(1)
Podle skutečné události vzniklo silné filmové drama, popisující sílu a hrdinství několika lidí na pozadí zuřících bojů druhé světové války. Píše se rok 1942 a fašisté zrovna zkoušejí nové protitankové střely. Jako pokusný králík má posloužit zajatý sovětský tankista Ivan se svojí posádkou. Nikdo z nacistů však netuší, co všechno se v hrdinném vojákovi skrývá. Nejenže se mu podaří přelstít německé velitele, ale také geniálním tahem získá tank, se kterým se rozhodne rozpoutat vlastní válku proti nepříteli. Uprostřed nacistické říše se se svým opancéřovaným strojem stává hrdinou a nadějí pro všechny místní lidi, kteří už ani nedoufali v obrat k lepšímu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Když vidím ten příběh řeknu si, tak co. Fikce přece ani válečnému hrdinnému filmu jako je Skřivánek určitě neublíží. Ale když ho zapnu a sleduju velkým azbuckým písmem klikyháky, který znamenají, že je vše podle skutečné události, padá mi čelist dolů. Že tohle bylo podle skutečné události? Že by Sovětská armáda byla tak hrdá a zároveň tak drzá a chytrá? No není ona vlastně nejlepší armáda na světě, kam se na ně hrabou ostatní? No není? No, asi je. Skřivánek jde příkladem. Ale tak co. Je to sovětský film, sovětský válečný hrdinný film, a ti toho tenkrát nakecali...:) Jenže tipuju, že při sledování tohoto filmu na západě tenkrát museli téct slzy proudem, jak se tomu museli smát. ()
Nevěřím sice údaji "podle skutečné události", ale hlavní hrdina i hrdinové vedlejší, jsou sympaťáci, kterým člověk v jejich boji drží palce. Nakonec, v jiných žánrech držíme palce i mimozemšťanům a jinozemšťanům, třeba Žvejkovi nebo hobitovi. ()
Nálepka "film podle skutečné události" pro mne vzbouzí u žánru filmů jako je Skřivánek poněkud rozpačitá očekávání. Výrobek propagandy nebo opravdu podle skutečnosti? Ať tak či onakaž na úplný závěr film není přehnaně patetický, jak často sovětské válečné snímky bývají. Dal by se spíše rozdělit na jednotlivé scény symbolizující odpor proti Němcům a statečnost sovětských vojáků. Na francouzském spoluvězni tankistů se neprojevují vlivy schematické charakteristiky postav Francie stála na druhé straně železné opony, tudíž jsem původně čekal že tato postava bude plnit ve filmu negativní roli), stejně jako i některých Němců (buď nebyli přímo záporní nebo konali povinnost, pro kterou byli vychováni(otec a syn v hospodě)). Pozastavil jsem se také nad přítomností žen ze SSSR, pracujících v srdci Evropy na německých polích, a to bez přítomnosti německých dozorců, bez okovů a plotů zabraňujících útěku. ()
Opravdu by mne zajímalo historické pozadí tohoto filmu. Nechce se mi totiž věřit, že by Skopčáci na pokusné střelnici nechali Rusa, kterého měli za zvěř jezdit s plně natankovaným téčkem. Testům střelby na kořistní techniku (mimochodem i na naše pohraniční pevnosti) se Němci věnovali s důkladností jim vlastní. Velmi pochybuji, že by nechali po place lítat několik tanků T34 i se zajatými ruskými osádkama a cvičně do nich stříleli. Vždyť tank se dá staticky umístit na požadovanou vzdálenost, kdy měření síly průraznosti protipancířové střely bude nejpřesnější... A i kdyby, proč neměli Němčouři po ruce pár panzerfaustů, nebo rovnou nějakého Tygra, kdyby náhodou nějaký tank zdivočel a začal najíždět na děla? I kdyby bylo problematické tank zasáhnou čelně, šel protitankovými děly znehybnit zásahem na pásy, věž atd... Neozbrojená stojící plechovka na louce by pak nepředstavovala žádnou hrozbu. Celá stíhací akce byla směšná, hrdinové mají čas zastavovat, povídat si a v závěru dokonce udělat mohylu z kamenů padlému druhovi... Škoda, že hoši nedojeli na to letiště, ten Dornier 17 mně namlsal a čekal jsem nějakou pěknou paseku mezi mesounama a fokoušema... Děcko s psíkem už byla taková protiválečná křeč i hraná hrůza osádky flaku po výstřelu... Celé je to zkrátka takové rusky heroické a tím pádem málo uvěřitelné. Vždy mne fascinovalo jakou pozornost Rusové věnují pomínkům padlých vojáků. Je to o to podivnější, že na frontě pro velení život vojáka neměl cenu a statisíce Rusů padli jen chybami velení, nedostatečným systémem zdravotnické služby nebo když byli posláni s chabou výzbrojí proti elitním jednotkám nepřítele. Co českého diváka ve Skřivánkovi zaujme, je použití Vejvodovy - Škody lásky, jako ústřední melodie filmu. A v neposlední řadě si divák prohlédne T34 zvenku i zevnitř (kdo v něm ještě neseděl). Mno, viděl jsem, poznal jsem. Podruhé se na to asi už nepodívám. Dvě sedmikrásky. * * ()
Ne, toto není dobrý válečný film. Odmítám se dívat na film, ve kterém musím fandit Němcům, aby už konečně zabili hlavního hrdinu. Přiblblý scénář, pitomá režie a toporné herecké výkony. ()
Ač nemám sovětské filmy a válečné filmy obecně příliš v oblibě, Skřivánek mě velmi mile překvapil. Pokud si odmyslíme nepříliš věrohodnou zápletku, zůstává nám kus hodně dobré filmařiny, vyzvedl bych především práci kamery. ()
Možná bych tomuto filmu dala i více bodů, zvláště za to zajímavé zakončení. Je to film podle skutečné události a tak se ani věřit nechce, že by se v r.1942 mohl na říšských silnicích prohánět ruský tank jako neřízená střela. Jelikož tank neměl na sobě žádnou identifikaci, tak důvěřivé a sebejisté Němce ani nenapadlo, že by uvnitř seděl Rus ( a k tomu ještě zajatec). Dobře zpracovaný film, jen mohl více oplývat dialogy. Pokud tam vůbec někdo něco povídá, pak jsou to Němci potažmo příslušníci Wehrmachtu a SS. Ale nenudila jsem se. ()
5/10 Dcela mile prekvapeni - jak jsem v jadru skepticky vudci filmus podle skutecnych udalosti - v jistem slova smyslu takovy "predobraz" jene casti u nas kdysi velmi popularniho polskeho serialu 4 z tanku a pes. Spise nez kohezni pribeh se jedna o mozaiku zaberu, ktera ma jistou spojujici lininii v ukradenem tanku, pocitu ne/svobody a touze zahnat velky germansky narod od Volhy zpatky do Valhaly. Nektere zabery byly az moc schematicky zjednodusene - moc se toho nenamluvi a nevysvetluje - takze na otazky proc a kde se vzal pokusny tankodrom v srdci rise a na polich tam bez ostrahy okopavaji slicne sovetske kolchozkyne nebo jakym zpusobem se do sovetskeho lagru dostal parizsky interbrigadista. Minimalistickemu filmu sedi minimalisticka hudba, i kdyz jako symbol nemecke hudby vybrat zrovna polku Vyvalte sudy mi neprislo uplne nejstastnejsi. ()
ocenenia : MFF Cannes 1965 - Nominácia na 1. cenu ()
Klobouk dolu pred temi Rusaky, kterym se to za valky povedlo. Film se mi zda ale dost nepovedeny a nerealny. Na druhou stranu je zase skutecne originalni:-)! ()
Dívatelný ruský válečný film. Kamera na výbornou-na tu dobu pochopitelně. Originální story zajatců co ukradnou ruský tank z válečné kořisti. Německý důstojnický sbor je vykreslen a zahrán dost primitivně. Zrychlené záběry filmu velmi nesvědčí, působí směšně. Jinak to stojí za skouknutí, nejvic povedená scéna jsou ruské vězenkyně vítající Rudou armádu na německém poli. ()
Docela dobrý film, s poměrně kvalitní kamerou a až na výjimky nedostatkem patosu. Dokonce i pokus o překvapení (hlavní hrdina ze začátku má probouzet spíše negativní emoce svým nevyhraněným postojem) a takové náznaky kritiky sovětského vojenského velení. Tu a tam i náznak komedie. A velice dobrá ruční kamera. Na druhou stranu film není příliš soudržný, přestože sleduje osádku jediného tanku během jediného dne. Vyskytují se scény a záběry nejasné motivace, většinou ke všemu velice dlouhé. Překvapí montáž ve stylu 30. let, a to spíše nepříjemně atd. atd. Přestože příběh se snad mohl za války stát, je jeho ztvárnění ne zrovna povedené. ()
Válečná oddechovka, která, byť je údajně podle skutečné události, se nemůže zase brát tolik vážně. Sovětský tankista ujede z německého zajetí a rozpoutá svoji soukromou válku. Je to takový rudý superhrdina. Moc se tu toho nenamluví, ani neválčí, takže jde spíše o ponuré psychologické výjevy hrdiny a jeho skutky. Pecka to rozhodně není, ale jako odpočinkový film slouží dobře. ()
Z těch sovětských válečných snímků, co jsem zatím měl možnost vidět, film Skřivánek vybočuje. Nekonají se v něm žádné masové bitvy, žádná polodokumentární dramata. Naopak, Skřivánek se docela podobá západním akčně laděným válečným filmům, ovšem s východní kamerou a lyrikou. Přestože je příběh označen jako "podle skutečné události", lze tomu těžko uvěřit a scénáristi si zřejmě hodně přidali, což by nakonec ani nemuselo tak vadit. Pouze heroicko rádoby silný závěr je skutečně ubohý. ()
Na to, jaké ubohosti byli Rusáci schopní o válce natočit je tohle fakt celkem v pohodě. I když, pokud se tohle skutečně stalo, měl scénárista nejspíš velice lehkou ruku a divokou fantazii. Na druhou stranu - Rusko s točením nereálných heroických filmů pomalu ale jistě skončilo, zatímco "neporazitelná" Amerika chrlí podobné nereálné hovadiny s přehledem dodnes. Takže proč Rusům vyčítat hrdinství a neprůstřelnost, že? ()