Obsahy(1)
Dramatizaci Dostojevského románu vytvořil filmový a divadelní režisér Evald Schorm na konci 70. let pro Divadlo Na zábradlí. Poté, co po šedesátých letech nuceně skončila jedinečná éra režiséra Jana Grossmana, vzniklo v době nejtužší normalizace další významné období tohoto divadla, které výrazně ovlivnil svým příchodem v roce 1976 právě Evald Schorm. Režisér, kterému bylo znemožněno věnovat se filmu, se z oblastních divadel vrátil do Prahy. Obklopil se tehdy řadou začínajících, mladých, talentovaných, dnes slavných herců a vytvořil řadu nezapomenutelných inscenací. Jednou z nejvýznamnějších jsou Bratři Karamazovi. Režisér si ke spolupráci vybral herce K. Heřmánka (Dimitrij), J. Bartošku (Ivan), P. Zedníčka (Aljoša), L. Mrkvičku (Smerďakov), J. Preissovou (Grušenka), L. Geprtovou (Kateřina). A především – životní roli dostal v tomto představení kabaretní herec, komik Vlastimil Bedrna jako otec Karamazov a ďábel v jednom. Otcovražda je zřejmá, jen není jasné, který ze čtyř bratrů vraždil. Kriminální linie, filosofické myšlenky o životě bez boha a hodnot, o tom, jak si nejbližší ubližují, o jizvách, které zůstávají, o smyslu bytí… vše a ještě víc je v příběhu lásky Míti ke Grušence, nenávisti Míti k otci, lásce Ivana ke Kátě, Aljošově všeobjímajícím pochopení, Smerďakovově frustraci... Klasické dílo geniálního ruského prozaika představuje hlubokou psychologickou sondu, kterou autor sestoupil až na samé dno lidské duše a v divadelním tvaru vzniklo naprosto svébytné, divadelně i filozoficky neobyčejně účinné dílo... Představení mělo premiéru v roce 1979 a Československou televizí bylo zaznamenáno o dva roky později. Stalo se inspirací například pro Dejvické divadlo, které využilo Schormovy dramatizace rozsáhlého románu ve své inscenaci (premiéra v roce 2000). (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Mimořádné drama a mimořádné představení. Z hereckého souboru mně nejvíc zaujal Vlastimil Bedrna (známý spíš jako dabér Homera v seriálu The Simpsons) v roli táty Karamazova. V reakci na další komentáře - Zedníček se pochopitelně ve své roli neocitl náhodou, natož omylem - tvořil tehdy spolu s Bartoškou a Heřmánkem nerozlučnou trojku a repertoár na nich stavěl. Byli dokonale sehraní a obsazení Karamazových z pohledu režiséra nemohlo dopadnout jinak. Celkový dojem 90 %. ()
Látka - dramatizace velkého ruského autora jasnozřivě předjímajícího dramata krvavé minulého století, jež muselo opakovaně podstoupit evropské i světové lidstvo, - je režisérem Schormem uchopeno s nevídanou suverenitou a bravurou. Kdo zná jevišťátko Činoherního klubu, nevychází z údivu. Vejde se na něj totiž možné i nemožné. Suverenita představitelů mužských postav nepřekvapí; jsou to lidé, kteří tehdy byli osou souboru a jejich proslulost i prostřednictvím filmové a televizní tvorby byla enormní. Spíše bych proto upozornil na představitelky ženských postav: Janu Preissovou, která se tehdy z naivek právě v tomto představení s úspěchem přehrála do věkově zralejšího reportoáru, a snad ještě více opomíjenou dnes zesnulou Libuši Geprtovou; její výkon v roli zdánlivě uměřené a odtažité Káti je snad ještě o poznání zralejší a propracovanější. Tento Dostojevskij do PEREL ČESKÉHO DIVADLA zkrátka patří plným právem. ()
Co si budeme kolektivně nalhávat, pamětníci mohou hodnotit jinak, ale my ostatní máme k dispozici jen obyčejný divadelní záznam, který je historicky velmi důležitým materiálem, leč k diváckému zážitku má nesmírně daleko. Ano, vnímáme tehdejší alternaci již dva roky usazené inscenace Evalda Schorma, herecké výkony jsou autentické, vše zdánlivě vypadá, jak má, barvy, pohyb, scéna... ale celé je to jen archivní konzerva. Můžeme se sice domnívat, že máme diváckou zkušenost z tehdejšího Divadla Na zábradlí, ale je to skutečně jen zdání. Ostatně DVD bonusy odhalují onu propast času až na dřeň. Jana Preissová vzpomíná s naučenou dikcí stejným způsobem, jako by hovořila ke svým žákům, Zedníček a Mrkvička tápají v paměti, ale lichotí jim, že pracovali se Schormem. Recepce takových střípků je nesnadná. ()
Klasika ne(z)klame, zvláště s génii svého oboru.. ()
Skvělé uchopení Bratrů Karamazových, na kterém není snad jediná chyba... ()
Schormovo pojetí se mi vůbec nelíbí, zcela se z ukřičeného a enervujícího představení vytratil Dostojevský. Herci neustále stěhují nábytek, čímž zřejmě má vznikat napětí. Tento podbízivý kolotočářský způsob s díky odmítám. Jediný snesitelný je kultivovaný Mrkvička, který nebyl nucen k hraní si na stěhováka. Bartoška je unylý, Heřmánek přehrává a Bedrna starého Karamazova jen karikuje. ()
Jízda jako namydlená! Velká divadelní paráda. ()
Velký časy Divadla na Zábradlí. Stání nekonečné fronty na lupeny, potom změna programu k vůli nemoci. Nakonec vysnění Karamazovi a výsledek NESKUTEČNÝ ZÁŽITEK. ()
Jestlipak si Heřmánek se Zedníčkem někdy řeknou,jaký by to bylo ,kdyby takhle hráli furt a ve všem. Ale to by asi musel všechno režírovat Schorm. ()
záznam opravdu perfektního představení, mohu jen doporučit... ()
Nervní ruská klasika... ()
Dramatizace stoprocentní pro ty, kdo četli – nečíst a vidět tady znamená místy vlát za vozem. Zedníček nevadí typově, ale vadí, že svého „flanďáka“ hraje s vnitřním pohrdáním, bez víry v postavu, která se mu proto na nepatřičných místech překlápí do karikatury. ()
"Balancovat mezi vírou a nevírou, to jsou pro člověk se svědomím hotová muka..." Při sledování téhle Schormovy dramatizace slavného Dostojevského románu s celou plejáda skvělých českých herců žádná muka rozhodně prožívat nebudete. Snad jen muka při vědomí toho, že takové bravurní inscenační umění již odvál čas téměř do nenávratna. To co zůstává. je nadčasový Dostojevského příběh o tom, co nastane, když "padne morálka, člověk bude jako bůh a vše mu bude dovoleno..." ()
Možná nejlepší dramatizace všech dob. ... vždyť já už vlastně v Boha nevěřím... ()
herci exceleju v cistocistej Divadelnej forme. bezpochyby genialna dramatizacia, pred tou sa sklaniam a obdivne hvizdam, ale zednicek ako aljosa? to nie. co sa tyka obsadenia tak mi niektory herci vylozene vadili ale povzniest sa nad to da. vsichni sme karamazovi. ()
geniální předloha, výborné zpracování i obsazení, i když musím souhlasit, že Pavel zedníček se na roli Aljoši zrovna moc nehodí. Jinak Bartoška, Heřmánek a Bedrna předvedli skvělý výkon. ()
Drámo. ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Pavel Háša; divadelní režie Evald Schorm. ()
Skvělá Schormova adaptace Dostojevského klasiky se skvělými herci (Bartoška mě vyvedl z velkého omylu, že neumí hrát), kterým to výrazně kazí naivní Zedníček. 80% ()
Miluju Dostojevského a toto představení mě rozhodně nezklamalo. Úžasní Heřmánek a Mrkvička, i Zedníček mi v té roli seděl. ()