Za jedné bouřlivé noci

Děj - Kozlík Mei a vlk Gabu se jedné bouřlivé noci potkají v opuštěné stodole. Za jiných okolností by Gabu kozla slupl jako malinu, ale jelikož neví, že Mei je kozlík a Mei neví, že Gabu je vlk, povídají si a začne se mezi nimi rodit přátelství. Co však na to ostatní vlci a kozy? A vůbec, jak to navléct, aby se vlk nažral a kozlík zůstal celý? Verdikt - Rodinný, sladkobolný a naivní film, který bych normálně přiřkl spíše do děl rodinny Disneyovek než anime. A to i pokud jde o kresbu. Navíc je vzhledem k tématu příliš dlouhý. Slabší ***. (17.12.2007)

Animace neuvěřitelná, skvělá, úžasná. Myšlenka jasná, chválihodná. A děj pro dost malé děti, přesněji řečeno maximálně 6 let. Proč? Vlk a kozlík prostě nemůžou být spolu, vlk by zemřel hlady! Nemá, co jiného jíst! A kdyby jedl jen všechny okolo, čekala by je oba záhy nevyhnutelná zvířecí vzpoura. Zároveň (snad je to jen subjektivní dojem vyvolaný medovým dabingem) vám bude připadat, že mezí kozlíkem a vlkem vzniká i něco víc než "pouhé" přátelství, a o to spíš by se dospělí měli tomuto snímku určitě vyhnout. Kdyby japonské anime nebylo vyhlášeno svou tak dokonalou kresbou, určitě by i výsledný verdikt býval milosrdnější. Ovšem takto nezbývá než konstatovat: "Animace ještě nejsou všechno!" (31.05.2020)

Celý film jsem se ošíval, neboť z dialogů těch dvou zvířat vyplývalo, že se rozhodně nejedná pouze o kamarádství. Zejména kozlík byl pěkný lupínek, jeho velké modré oči a nakadeřené uši sice roztomile určitě nepůsobily, ale zato zcela ladily s jeho poněkud přihlouplým chováním a hlavně permanentním úsměvem. Co může být úchylnějšího než se držet za kamenem s vlkem za ruku a chechtat se na celé kolo, zatímco jeho blízcí jsou vlčí smečkou masakrováni? V horách se film zajímavě zlomil, na chvíli to vypadalo na přímo antickou tragédii a už už jsem byl v pokušení dát za čtyři. Ovšem závěr to opět pohřbil a hodnocení kleslo na slabší tři. Né že by tedy film skončil hepijendem, neboť osamělé putování dvou vyvrženců ze svých komunit, bez naděje na opětovné zařazení do společnosti, na mláďata a lepší budoucnost, působí i na otrlého diváka značně depresivně. (13.02.2013)

Jako pohádka pro děti o tom, jak i z přirozených nepřátel mohou být přátelé to v podstatě dobře funguje. Je tam docela roztomilý a jednoduchý příběh, co by mohl malého caparta zaujmout. Na mě jakožto na třicátníka to sice působilo docela příjemně, ale zároveň strašně přehnaně, naivně a zvláštně a tak jsem v některých opravdu extrémně sladkých momentech místy obracel oči v sloup. Oba hlavní hrdinové byly sice fajn, ale jejich intenzivní vztah a neuvěřitelná síla vzájemného přátelství na mě působil prostě až moc neuvěřitelně... Na závěr místo finální spokojenosti se mi hlavou pouze prohnala myšlenka na to, jak by titulkům slušela píseň Marty Kubišové "Někde musí být ráj". Zkrátka tohle bylo místy tak přeslazené, že to vybudilo v mém organizmu obrannou reakci ve formě cynismu, což se mi už dlouho při sledování roztomilých děl nestalo a nějak se nemůžu dokopat k tomu dát víc než jen 5/10... (18.09.2016)

Pro děti to není, což je škoda, ale místy je to děsivé a vlci se občas projevují docela vulgárně. Ale je to o vzácném přátelství, kdy jednoho ctí jeho činy a druhý zas oplývá takovou roztomilostí, že se zdá až neuvěřitelné toho dosáhnout animací, která navíc v tomto případě není nijak zdobná, ale naopak celkem prostá. Možná i v tom leží trik, ale pravda je, že se film místy umí dotknout srdce. (31.05.2022)