きみにしか聞こえない
Calling You
Režie:
Tacuja HagišimaScénář:
Hirotaka AdačiKamera:
Kóiči NakajamaHrají:
Riko Narumi, Keisuke Koide, Nana Katase, Hideo Nakano, Júko Kotegawa, Kaoru Jačigusa, Rikako Sakata, Kóiči Iwaki, Rjódži Sugimoto, Nobuhiko TakadaObsahy(1)
Aihara Rjo je stydlivá, zakřiknutá dívka. Velmi ráda by si našla přátele, ale má problém - nedokáže mluvit s lidmi. A když se o to pokouší, ta správná slova prostě ne a ne jí vyjít z úst. Kvůli tomu se stala tichou, stojící v rohu. Protože ale i nadále by si přála alespoň jednoho kamaráda, vytvořila si v hlavě jakýsi telefon, ze kterého "volá" kamarádům. Ale to je překvapení, když se jednoho dne na "druhém konci" ozve hlas Nozakiho Šinji. (Zíza)
(více)Recenze (17)
Silná káva pro všechny milovníky smutných i romantických filmů. Silná z vícero důvodů, jednak proto, že opravdu jde o silný smutný i hodně romantický film, ale i proto, že spád není jistě takový, aby mnohé upokojil. I já si vprostřed říkal, kampak ten film asi vlastně míří, ale někam to určitě bude - a vono jo! Po skončení doják, před skončením romanťák, po vypnutí vzpomínka, nad komentářem 5. ()
Maximum pro jeden hodně malý film. Telefon, který zazvoní v hlavě. Hlas, který nikdo jiný neslyší. Na rozdíl od ostatních bych nesrovnával s filmy jako Donggam nebo Tokyo Girl nebo Il Mare, natož Hear Me. Podle mě dost jiné. ■ P.S. Hlavní představitelka slavila v čase natáčení patnácté narozeniny? Doopravdy? Respekt! ()
Kimi ni shika kikoenai přichází na jednu stranu s dalším zajímavou variací na cestování časem, na druhou stranu jsem již nějaké ty podobné asijské kulišárny viděl, a tak musím s lítostí v srdci přiznat, že mě tahle témata překvapují čím dál méně. Kdybych ale něco podobného viděl před pár lety, asi by mi spadla čelist. 7/10 ()
Nesmělá a nesmělejší si spolu povídají po emocionálním mobilu, skrze mysteriózní spojení , které by přivedlo ke krachu většinu mobilních operátorů. Schéma romantického filmu, kdy se ti dva neznají, jenom spolu nějakým způsobem komunikují, dostalo zase trochu jiný náboj. Je to fajn nápad. Klade poměrně velké nároky na herce, protože ti celý film nestojí tváří v tvář svému partnerovi, jen telefonují a to ještě pouze pomyslně. Oba to dali velmi dobře. Snímek tedy nevyčnívá akcí nebo triky, je velmi komorní. ______Bohužel, se závěrem přišel zvrat, jak z nějaké laciné sci-fi. Bez hlavy a paty, prostě mazec, kde jsem si říkala jenom: „Cože?“ Pohřbili to naprosto nesmyslným završením, kdy snad i dítě by přišlo na lepší řešení, jak z problémů ven. SHRNUTÍ: Když se ti začnou ozývat v hlavě hlasy, je dost dobře možné, že ti přeskočilo. Možná sis ale jen zapomněl vypnout mobil. ()
Filmu Ditto to nesahá ani pod kotníky. Tak to dopadá, když vám zvoní mobil v palici. :D Absolutní nuda, herecké výkony na bodu mrazu, nezajímavá kamera a o příběhu ani nemluvím. Ztráta času. ()
Japonsky hrava a poeticka romanticka drama s prvkami nadprirodzena. Postavy su sympaticke, ale tempo filmu bolo pre mna neznesitelne pomale. Len vdaka sympatickej ustrednej dvojke som to dokazal dopozerat. Napriek tomu tento film odporucam romantickym povaham. Mozno vam nebude vadit pomale tempo a film si zamilujete. Ja som take stastie nemal. ()
Jsou dva druhy japonských filmů: dobré a špatné. A tohle je rozhodně případ toho prvního typu. Zpočátku se film rozjíždí velmi pomalu a nejistě a člověk hodně dlouho neví, o co vlastně jde. Ale když se to pak dozvíte... tak je to na husí kůži. A když se dozvíte úplnou pravdu o tom všem, tak je to jasných pět hvězdiček. Poslední telefonát s pianistkou mě dostal. Miluju tenhle typ filmů. "Mluvíš jako housenka" a "Setkáme se v létě" a "Nejsi sama" a "Cokoli se stane, není tvoje vina" a gesta a obrazy z Japonska a prostě to všechno za zhlédnutí stojí. ()
Hrozně mi to lezlo na nervy a bylo mi úplně jedno, jak to dopadne. ()
Již nějakou dobu jsem neviděl tak nádherně nádýchaný snímek, kdy po dobu sledování jsem si jen liboval v tom, jaké krásné obrazy jsou tu předváděny, což je vlastně proč mám tak Japonskou tvorbu rád. Celkové rozuzlení je fantastické a i krásný dodatek ke konci, kdy se Ryou vlastně dozvídá, co mělo gesto Shinyi znamenat, bylo skvělé. Jediný problém, který mě naštval bylo ztvárnění a provedení oné nešťastné události, protože tady tvůrci měli více přitlačit na pilu, nadýchanost tragické scény tu vůbec nesedí, tímto mě celé vyvrcholení moc nezpůsobilo, alespoň ne tak, jak bych si představoval:-) Byl jsem rozhodnut, že tento snímek ohodnotím, že ano, je to nádhera, ale za pět to prostě nebude, jenže pak zmíněný dodatek o významu gesta mě konečně "dostal", což je pro mě vrchol tohoto filmu. Obsazení bylo výborné, Narumi Riko mi už v How to Become Myself ukázala, jak skvělá je. A ano, genialita Japonců v podobě "Mental Phone", je úžasná. 90% "You´re....not....alone." ()
Lehce nadpřirozená romantika, kde se nesmělá nemluvná středoškolačka spojí přes imaginární "duševní mobil" se sympatickým mladým opravářem všemožného haraburdí na druhém konci Japonska. A spolu si povídají, až se osudově zamilují. Jejich první schůzka ale dopadne doslova tragicky. Je to audiovizuálně hezké, ovšem vztah se posouvá dopředu příliš rozvlekle a sentimentálně, no a závěrečná slzopudná tečka je vytěžená tak na morek, že… že na mne vlastně zapůsobila, i proti mé vůli. :-) ()
Po druhom zhliadnutí (už aj s titulkami) zdvíham na 4... ()
Film krásně pomalu plynul a já jsem se jenom usmívala jako pitomec a blahořečila jsem si, jaký krásný kousek jsem si to pustila. Bohužel, v poslední cca dvaceti minutovce jsem spadla tvrdě na zem, protože rozuzlení byl jeden velký logický nesmysl, který pointu celého filmu zničil. ()
Japonci umí odvyprávět filmy tak, že (bez ohledu na příběh) to celé působí strašně mile a příjemně. Ne vždy se jim to povede, ale když ano, tak to jsou pak nádherné filmy. Tohle je jeden z nich. Trochu mě jen mrzí, že jsem měla mírně naspoilerovaný konec - ten dojem by mohl být ještě větší. ()
Japonci jsou zvláštní národ a stejně zvláštní je i tento příběh. Zápletka vychází z hry na osud alias náhodné volání, kdy se volá na vymyšlenou kombinaci čísel, jenže v tomto příběhu fyzicky chybí jakýkoliv telefon a přenos probíhá z mozku do mozku mezi zakřiklou dívkou a hluchoněmím mladíkem. Tento film se dá sledovat ale něco mu prostě chybí. ()
Krásny a zároveň smutný príbeh o bariérach v medziľudskej komunikácii. A o tom, čo všetko môže spôsobiť povzbudenie od človeka, ktorého máte radi. Riko Narumi zvláda smutné postavy vynikajúco, ale keď sa usmeje alebo začne kričať, tak to je úžasný pohľad. ()
No jo, Japonci a jejich smysl pro drama, být to trochu veselejší, hodnotila bych to stejně, jenže to by nebyli oni, že? Milý příběh o stydlivé dívce a němém chlapci, kteří se sblížili díky „duševnímu“ telefonování. Ačkoliv byla řada věcí dopředu čitelná a já ihned, jak tam začali šachovat s hodinovým rozdílem, tušila, že „Je něco shnilého ve státě Dánském“, musím uznat, že to pohladilo po duši. Čtyři poměrně slušné hvězdičky. ()